Václava Havla si vážím. Za bývalého režimu se dokázal zastat druhého člověka, i když to přinášelo značná rizika. Je to paradox, ale dnes se musím proti Václavu Havlovi zastat kolegy Davida Ratha. Václav Havel o něm řekl, že je šokován, že poslancem může být člověk, který tvrdí, že Nejvyšší státní zástupkyně je podřízena vládě, protože je vládou jmenována. Václav Havel se vyjádřil, že to je stejné, jako kdybychom prohlásili, že předseda Ústavního soudu je podřízen prezidentovi, když jej prezident jmenuje. Náš bývalý prezident se naopak zastal Nejvyšší státní zástupkyně a jejího posledního kroku, jímž odejmula případ vicepremiera Čunka stíhaného za korupci přerovskému státnímu zástupci a předala věc do Jihlavy.

Václav Havel je výjimečná postava. To, co říká, má zvláštní váhu. Neměl by se proto angažovat ve věcech, pokud si neověří všechna základní fakta. Jeho srovnání pozice Nejvyššího státního zástupce se soudci Ústavního soudu kulhá na obě nohy. Nejvyšší státní zástupce je nejen jmenován vládou, ale může být vládou kdykoli odvolán. Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu a jsou během trvání svého mandátu neodvolatelní. Právě neodvolatelnost jim umožňuje být opravdu nezávislými. Paní Vesecká ale může být třeba už zítra na návrh ministra spravedlnosti vládou odvolána.

Právě proto, že je Nejvyšší státní zástupce takto spojen s vládou, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do konkrétních trestních kauz, dokud nebyly pravomocně skončeny. Na tohle lze získat odborná stanoviska, jako je stanovisko doc. JUDr. Jiřího Jelínka, odborníka na trestní právo Právnické fakulty University Karlovy. Ve své expertní analýze doc. Jelínek uvádí, že postup paní Vesecké nebyl správný, protože je v kolizi s trestním řádem, zákonem o státním zastupitelství i s interními instrukcemi státního zastupitelství.

Tady přece nejde o žádná ideologická stanoviska nebo něčí dojmy. Některé věci musí platit bez ohledu na to, jestli vládne levice nebo pravice. Není prostě možné, aby v jakékoli vládě seděl ministr, který je trestně stíhán a dokonce mu hrozí obžaloba. Je iluze si myslet, že s takovýmto člověkem bude policie a státní zastupitelství zacházet stejně jako s každým druhým. Vláda je mocná entita. Je velké nebezpečí, že se policisté nebo státní zástupci octnou pod politickým tlakem nebo se budou bát o svá místa. Proto by žádná vláda neměla takovou situaci vůbec připustit.

Tato vláda nám nemůže vyvrátit podezření, že Čunkovu trestní kauzu neovlivňuje. Zejména když se odhalí, že premiérův poradce Němec se pravidelně s Nejvyšší státní zástupkyní stýká, a nejen s ní. Čirou náhodou se zrovna nedávno potkal i se státním zástupcem, kterému Vesecká případ vicepremiéra Čunka přidělila.

Pavel Němec vnesl do politického života nový prvek: kšeftování se spravedlností. Jeho kauzy už v minulosti vyvolávaly velká podezření, stačí vzpomenout propuštění katarského prince nebo případy, kdy ještě jako ministr spravedlnosti podával stížnosti pro porušení zákona ve prospěch některých odsouzených, aniž by mělo ministerstvo příslušný spis. Hrozí velké nebezpečí, pokud politici nebo jejich poradci dostanou příležitost ovlivňovat osudy jednotlivých trestních případů. Václava Havla by neměly šokovat výroky Davida Ratha. Mělo by ho spíš děsit, koho si zaměstnává premiér Topolánek.

Obávám se, že patálie s Čunkem nepředstavuje jen jednotlivé selhání. Je to projev tendence, která stále roste. Kdo bude mít zítra dost velký politický vliv anebo dost peněz, bude si moci ovlivnit, jak jeho případ dopadne. Rozmysleme si, jestli tohle chceme. Pochybuji, že by to chtěl Václav Havel.