V úvaze „Krize radikalizuje ekonomiku“ se mi u některých čtenářů podařilo vzbudit dojem, že jsem idiot, který doporučuje v honbě za ziskem plundrovat deštné pralesy, trávit jedovatými potravinami (vyráběnými dětmi) kdekoho a nutí důchodce, aby mu na pokraji smrti hladem platili lyžování v Alpách.
Těžiště odpovědnosti firem by se mělo vrátit ke schopnosti konkurovat.
Společenská odpovědnost firem (dobrovolně přijaté závazky nad rámec zákonných, komerčních, společenských a etických očekávání) je už dlouho vděčným tématem médií, soutěží, konferencí. Tento fenomén prošel cestu od prvku pozitivního odlišení k takřka standardu v manažerském instrumentáři. Myslím, že pozornost společenské odpovědnosti v takovém pojetí kulminuje a čeká ji zlom. Narazila totiž na některé meze a vyvstává i otázka účelnosti takto chápané odpovědnosti firem.