Chtěl bych následující úvahu nad tím, jak důležité je dát vyrůst nové podnikatelské generaci, opřít o pět faktů:

1. Podnikám se svými společníky dvacet let. Všechny své (střední a malé) firmy jsme vypiplali od nuly. Nic jsme nezprivatizovali,
nic nevytunelovali, nic neukradli.
2. Znám hodně podnikatelů, kteří jsou mizernými hospodáři. Jen ale dva nebo tři z nich jsou horší hospodáři, než stát.
3. Chápu a ctím princip sociální solidarity a sociálního smíru.
4. Odmítám vládní politiku „Podnikej, služ zákazníkům, motivuj zaměstnance – a co vyděláš, naval na daních!“.
5. I v podnikání potřebujeme generační výměnu.

S pochopitelnou pozorností sleduju dění kolem podnikatelské iniciativy proti státnímu zadlužování. S drtivou většinou myšlenek souhlasím, táty této iniciativy, Zbyňka Frolíka, si vážím pro to, čeho i jak dosáhl.

Při včerejším Hyde parku na ČT 24, jehož hostem byl Zbyněk Frolík, mi bylo úzko. Úzko nejen z intenzity reakcí typu „každý podnikatel je zloděj, podvodník a vydřiduch“. Na takové postoje už jsem si za léta v branži zvykl… Úzko mi bylo ale i z jedné drobné glosy pana Frolíka: „Zisk se u nás stává neslušným slovem. Použiju tak raději obrat, že podnikatelé vytvářejí zdroje…“ (Snad cituji přesně.) Pan Frolík má bez pochyby pravdu. Zisk je zdroj – obživy podnikatele, růstu firmy, poptávky po výrobcích a službách dodavatelů. Chápu i logiku, která za zmíněnou glosou stojí.

Přesto mám raději méně taktické a méně diplomatické vyjádření, že zisk je smyslem podnikání. Přesto mám raději skutečnost, že způsob naložení se ziskem je základní svobodou a odpovědností podnikatele. Obrat a míra zisku firmy jsou nejjednoduššími měřítky podnikatelské úspěšnosti.

(Když už jsme u těch měřítek…Schopnost chápat podnikání v širších měřítcích (a nést tak výše zmíněnou odpovědnost) snad dokumentuje i existence a rostoucí oblíbenost řady dalších žebříčků, v kterých se podnikatelé srovnávají: Zaměstnavatel roku, Firemní filantrop, Odpovědný podnikatel.)

Zisk považuji za mravnou veličinu, která má motivovat firmu k výkonu. Mám s tím i velmi reálnou zkušenost. Na začátku každého finančního roku dávám do firmy jasnou informaci, jak bude s vytvořeným ziskem naloženo: jakou část odvedeme na daních, jaká část bude použita na odměny zaměstnanců, jaká část na investice do firmy, jaká pro spotřebu majitelů. Každý zaměstnanec má právo znát tyto proporce a posoudit jejich etičnost.

Snahu maximalizovat daňové zatížení považuji v podnikatelském světě (rozumějte, prosím, světě zaměstnanců i majitelů standardně fungujících komerčních firem) za mimořádně demotivující. Její demotivační účinek má však ještě jednu nebezpečnou stránku.

Budoucí makroekonomická prosperita je podle mého silně podmíněna zájmem a možnostmi schopných mladých lidí pouštět se do podnikání. Se zápalem a od nuly… V podnikání – jako v politice – potřebujeme generační výměnu. Potřebujeme generaci, která do podnikání nevstoupí pochybnými privatizacemi a tunely. V takové generaci potřebujeme vzbudit důvěru v podnikatelské prostředí. Důvěru v to, že schopnosti a tvrdá práce přinesou zisk.

Chce se mi tedy říct: „Stop zadlužování!“ Ale taky: „Stop potratům budoucích podnikatelů!“