Před dvěma lety jsem s partou podnikl cyklotůru po Švýcarsku. Vrátili jsme se s rozporuplnými dojmy. Nadšeni přírodou, neosloveni důkladností v systémech a pořádcích, rozladěni odtažitostí, chladem a aseptičností Švýcarů. (Francouzsky mluvícím kantonům a italskému jihu budiž díky za výjimky.)

Notovali jsme si o tom po večerech s českými a slovenskými servírkami, smáli se historkám o komisích veřejného pořádku zakazujících sušení prádla na balkonech a pranýřujících nedostatek květin v zahradách sousedů. Švýcarsko? Vrtošivá, sebestředná a princmetálová stará panna…

Po pár měsících se mi Švýcarsko dostalo do hledáčku znovu. Už ne jako turistická destinace, ale jako zajímavý zdroj byznysu.

Země, kde značnou většinu HDP generují střední firmy. Firmy, které na malém a protekcionalistickém domácím trhu už nenalézají mnoho příležitostí k růstu. Firmy, které proto pošilhávají po divokém východu a srdce se jim svírá touhou i úzkostí. Řekněte sami: nezaslouží si, aby jim tam někdo konečně pomohl expandovat?

Pochopitelně jsem si druhým dechem vybavil vzpomínku na „starou pannu“. Bude vůbec na podezřelá individua z „Balkánu“ zvědavá?

Půlroční zkušenost s průzkumem trhu, networkingem a pilotními jednáními postavila starou pannu do jiného světla. V něm vidím solidní zralou dámu, oceňující systematickou investici do navázání vztahu, oceňující sílu domácí pozice a hodnotu zkušeností partnera, vážící si dlouhodobé a promyšlené perspektivy společné obchodní budoucnosti. Dámu, která ví, co chce, dlouho rozvažuje, zda dá slovo, za kterým si pak ovšem spolehlivě stojí.

Marná sláva, všechno chce své. Na kolech zaplaťpánbůh za krajanky servírky, v byznysu za uvážlivou movitou starou pannu.