Chceme aby si politik dělal co se mu zlíbí?

Na wikipedii můžeme najít, co se myslí indemnitou. Jde o neodpovědnost např. poslance nebo senátora za hlasování a určité projevy učiněné v Poslanecké sněmovně (či Senátu) a v jejich orgánech. Poslance či senátory za takovéto projevy nelze trestně stíhat. Mohou si tedy beztrestně říkat, co je napadne a nemusejí přitom nic reálně dokazovat. Pokud chtějí, mohou také zcela beztrestně pomlouvat.

Ačkoliv již léta existují snahy, aby pomluva nebyla řešena v rámci trestněprávního řízení, nýbrž v řízení občanskoprávním, přesto zatím zůstává platnou součástí trestního zákoníku. Na české politické scéně je časté, že někteří politici se snaží kriminalizovat své oponenty podáváním trestních oznámení právě pro pomluvu či zastrašováním, že tak v budoucnu učiní.

Když se uvedené definované pojmy indemnita a pomluva společně potkají, mohou dostat zajímavou dimenzi. Poslanec je zvolený voliči a užívá indemnitu. V určitém ohledu má tedy jinak a lépe chráněna práva než občan, díky kterému je v poslanecké sněmovně, kterého zastupuje a který ho de facto platí. Je potom smutné, když takový poslanec chráněný indemnitou veřejně pomlouvá řadové občany.

Pomluva jako nástroj pro odvracení vlastního problému

Někteří poslanci tímto poněkud nechutným způsobem rozptylují vlastní problémy. Kupříkladu se snaží zastřít podezření na páchání vlastní trestné činnosti "oceňováním" pomlouváním druhých. Vše s vědomím pohodlné ochrany indemnity. Poslanec Babiš minulý týden pomluvil desítky občanů - včetně mé osoby - a my ocejchovaní se nemůžeme jeho pomluvám účinně bránit. Mluvím nejenom o jeho vystoupení na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, ale především o následujícím televizním vystoupení předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO a člena představenstva konglomerátu Agrofert Jaroslava Faltýnka.

Předseda zemědělského výboru mě v hlavním zpravodajství pomluvil těmito slovy:

„…to že v Bruselu je anonym, my samozřejmě víme, kdo ho tam poslal, bývalý náměstek pana ministra pan Wageknecht, na základě anonymu se něco vyšetřuje…“ (pozn. vystoupení bylo k reakci na vystoupení Andreje Babiše ke kauze Čapí hnízdo).

Obrana je mnohdy nejlepší útok a způsob jak odvrátit pozornost od vlastního problému a stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Místo toho, aby poslanec věcně diskutoval a vysvětlil konkrétní skutečnosti, které zajímají veřejnost, hodí sem tam pomluvu o udavači, psychicky narušeném člověkovi, zlodějovi, psychopatovi a lhářovi, největším tunelářovi na světě a myslím, že bych mohl pokračovat ještě dlouho. Nevím, jak to cítí ostatní z černé listiny pomluvených, jestli věci, které jim byly přisouzeny, jsou pravda nebo ne. Já jsem byl počastován cejchem utajeného bruselského udavače, což je samozřejmě nechutná pomluva. Jak si jistě oba poslanci dobře všimli, tak se nepotřebuji při prezentaci o zneužívání politické moci anonymně skrývat, jako například v případě jejich kolegyně paní doktorky Kleslové.

Udavač nebo whistleblower?

Podle obecných zkušeností „udavači a pomlouvači“ jak je nazývají pan Faltýnek a Babiš, jinde ve světě jim říkají whistlebloweři, jsou zpravidla takové osoby, které se na problematice na kterou upozorňují, osobně podílejí. Mohu ujistit vlastníka i manažera společnosti Agrofert, že jsem se na jejich kauze „Čapí hnízdo“ nepodílel. Nepostupoval jsem tak ani z důvodu, že bych chtěl tímto poněkud nešikovným způsobem sám získat evropskou dotaci na současné vlastní podnikání. Moje vystupování s kritikou kroků politiků jsou vždy zcela otevřená. Opravdu se nechci za nic a za nikoho schovávat. Stačí si ostatně přečíst moje starší blogy.

Pár slov na závěr

Poučením celé kauzy a následné reakce dotčených je poněkud obecné, ale velmi platné: nedovolme návrat občanů jiné kategorie, kteří budou obcházet jakákoli pravidla a dělat si na základě očerňování druhých v podstatě co chtějí. Třeba veřejně a beztrestně pomlouvat ostatní řadové občany ve chvíli, kdy nedokážou jednoznačně vysvětlit vlastní problém s čerpání evropských dotací.