Rozbor nepravdivých tvrzení ministerstva o nechtěné veřejnosti rejstříků majitelů firem.

Někteří lidé ze státní správy lžou tak roztomile, jako například hradní mluvčí, že o jejich lhaní vznikají divadelní hry. Mnohem nebezpečnější jsou sofistikované lži, které vytváří například ministerstvo financí, protože člověk, jež není na danou odborníkem, jen obtížně pozná, že se mu lže a argumentům ministerstva slepě uvěří. Jak konkrétně ministerstvo financí lže je možné ukázat na dokumentu, jenž vysvětluje, jako pozici má Česká republika zaujmout v Bruselu při jednání o tom, zda mají být rejstříky skutečných vlastníků firem veřejné či nikoli*.

Bohužel na základě těchto nepravd z úst ministerstva se poslanci mohou mylně rozhodovat a vytvářet zmatenou zahraniční politiku státu. K tomu může dojít již tento čtvrtek, kdy se na základě následujících zavádějících a nepravdivých informací z ministerstva financí, jež se dále pokouším vyvrátit, budou rozhodovat poslanci sněmovního výboru pro evropské záležitosti.

Lež MF č. 1. Informace o skutečném majiteli (firmy) nejsou pro veřejnost relevantní.
Vyvrácení lži: Všechny nedávné kauzy ohledně korupce, praní špinavých peněz, financování diktátorů a teroristů a daňové úniky, jako například Luxleaks (2014), Swissleaks (2015) nebo Panama Papers (2016), jež byly založeny na rozkrytí složitých vlastnických struktur firem, byly odhaleny whistleblowery nebo novináři. Informace o vlastnictví firem proto jsou pro veřejnost relevantní.

Lež MF č. 2. Stačí, když o skutečných majitelích firem vědí veřejné orgány.
Vyvrácení lži: Povinnost zajistit přístup veřejnosti (byť s jistými omezeními) má Česká republika podle současné směrnice již nyní. Pokud tuto povinnost nesplní půjde o porušení evropské směrnice, za kterou bude ČR odsouzena Evropským soudním dvorem.

Lež MF č. 3. Není možné objektivně zajistit, aby veškeré informace v registru uvedené byly přesné a aktuální.
Vyvrácení lži: Opět Česká republika má již dnes povinnost zajistit, aby informace o skutečných majitelích byly v registru firem přesné a aktuální. Jinak půjde stejně jako v předchozím případě o porušení evropské směrnice, za kterou bude ČR odsouzena Evropským soudním dvorem.

Lež MF č. 4. Skuteční majitelé jsou v řadě případů reálně nedohledatelní.
Vyvrácení lži: Nikoli. Každý ví, co vlastní (tedy možná kromě českého státu). K vlastnictví čehokoli, včetně vlastnictví firmy, vždy existuje dokument, snad s výjimkou několika málo zemí třetího světa, kde se vlastnictví prokazuje ústně. Tento dokument a vlastníka, který je na něm uveden, lze vždy dohledat.

Lež MF č. 5. Veřejný registr skutečných majitelů není nástrojem schopným předcházet praní peněz a financování terorismu. Cíl směrnice nevyžaduje otevření registru veřejnosti. Jde tedy o neefektivní požadavek.
Vyvrácení lži: Již existující evropská směrnice vyžaduje omezené otevření rejstříků veřejnosti, návrh její novely poté neomezené otevření. Má-li být kontrola vlastnických struktur účinná, je nutný přístup veřejnosti, nikoli pouze veřejných orgánů, jak dokazují výše zmíněné kauzy. Jde tedy o efektivní požadavek.

Lež MF č. 6. V mnoha případech, a to zejména v obchodních vztazích, je anonymita skutečného majitele právnické osoby legitimní a není sama o sobě na újmu.
Vyvrácení lži: Anonymita skutečného majitele firmy není legitimní stejně jako není legitimní anonymita vlastníka jakékoli nemovitosti, díky čemuž máme veřejný katastr nemovitostí. Krom toho stát má povinnost zabránit podnikat fyzickým a právnickým osobám, na něž byly uvaleny protiteroristické a mezinárodní sankce, a podíly těchto osob zmrazit. Pokud o vlastnících firem nechce vědět, tak sám stát účinnost těchto sankcí podrývá.

Lež MF č. 7. Skutečný majitel nemusí chtít být znám ze zcela oprávněných důvodů, bez toho, aby tím způsobil újmu státu či komukoli jinému a aniž by to představovalo bezpečnostní či jiné riziko.
Vyvrácení lži: Existující evropská směrnice krom jiného vyžaduje, aby každá firma znala svého skutečného vlastníka. Pokud firma nebude svého vlastníka znát, je to opět v rozporu s evropskou směrnicí. Vlastnické právo majitele k firmě je právo absolutní, vůči všem. Mají-li všichni ostatní právo vlastníka respektovat, musí vědět, kdo tímto vlastníkem je. Krom toho, pokud majoritní vlastník například rozhodne o tom, že firma vypustí do řeky nebezpečné chemikálie, způsobí tím újmu občanům i státu, a nebude za to nijak odpovědný, protože nebude dohledatelný.

Lež MF č. 8. Naopak otevření těchto informací veřejnosti může zásadně poškodit zejména „slušné a svědomité“ společnosti.
Vyvrácení lži: Pokud vložení uvozovek není nepovedeným pokusem o vtip ze strany ministerstva financí, pak veřejnost informací o vlastnících slušných nemůže vlastníky firem nijak poškodit. Slušná a svědomitá společnost nezatajuje ty, kteří o ní ve skutečnosti rozhodují a kteří si z ní berou zisky.

Lež MF č. 9. Nadto, veřejnost údajů jde proti smyslu některých forem právnických osob (akciová společnost jako „société anonyme“).
Vyvrácení lži: Znovu nesmysl. Právní význam francouzského názvu pro akciovou společnost - „société anonyme“ – je odlišný od jejího významu v obecné řeči („anonymní společnost“). Francouzské akciové společnosti nemohou mít anonymní vlastníky, stejně jako například belgické či anglické společnosti.

Lež MF č. 10. Obecně, konkrétní vnitřní uspořádání právnické osoby by mělo být považováno za citlivou informaci a není možné s ní nakládat jako s objektem veřejného zájmu.
Vyvrácení lži: Údaj o vlastnictví není údajem o vnitřním uspořádání právnické osoby, protože vlastník figuruje vně společnosti. Vlastník společnosti totiž rozhoduje o společnosti, nikoli společnost o něm, jako je to například u zaměstnanců uvnitř společnosti. Citlivým osobním údajem je například údaj o náboženské, politické či sexuální orientaci fyzické osoby. Je zřejmé, že údaj o vlastnickém podílu ve firmě takovýmto citlivým údajem rozhodně není.

Lež MF č. 11. Veřejný přístup k informacím o skutečném vlastnictví by mohl vést k bezdůvodnému ohrožení některých společností, případně využití k nekalým obchodním praktikám.
Vyvrácení lži: Pokud by toto byla pravda, proč jsou transparentností ohroženy pouze akciové společnosti se dvěma a více vlastníky a nikoli akciové společnosti s jedním vlastníkem nebo společnosti s ručením omezeným? Skuteční vlastníci českých eseróček a jednočlenných akciovek jsou povinně zveřejňováni, a nijak je to nepoškozuje ani to nevede k nekalým obchodním praktikám. Veřejný přístup k informacím o vlastnících firem neohrožuje tyto firmy ani jejich vlastníky, stejně jako neohrožuje veřejnost katastru nemovitostí domy v něm zapsané ani jejich vlastníky.

Lež MF č. 12. Z pohledu obchodování s partnery a ochrany třetích osob jsou relevantními údaji údaje z účetní závěrky či výroční zprávy, informace kdo je skutečným majitelem dle uměle vytvořených kritérií, nemůže být z obchodního pohledu relevantní.
Vyvrácení lži: Kdo skutečně rozhoduje o společnosti je pro obchodní styk naprosto zásadní. Tam, kde jsou tyto informace veřejné, to snižuje transakční náklady: lze snadno zjistit skutečného majitele z veřejného rejstříku a není třeba platit nákladné audity či soukromé detektivy. Navíc od roku 2016 již nepůjde z účetní závěrky ani výroční zprávy zjistit údaje o přímých vlastnících s podílem nad 20%, neboť ministerstvo financí v rámci boje za (ne)transparentnost, zrušilo povinnost společností uvádět v účetní závěrce či výroční zprávě tyto vlastníky.

Poznámka na závěr: Jelikož v zaslaném a zveřejněném dokumentu ministerstva financí nebylo možné najít ani jednu pravdivou větu, nelze se ubránit pocitu, že lhaní se v České republice po více než 25 letech stává u některých politiků opět hlavním nástrojem uplatňování veřejné moci vůči občanům.

* Zmiňovaným dokumentem je dokument zvaný Výňatek z Rámcové pozice k dokumentu Rady č. 10678/16 (příloha č.j.: MF-32492/2016/10-5), jenž ministerstvo financí poskytlo na základě žádosti o svobodném přístupu k informacím.