Na jednání 51. schůze Poslanecké sněmovny se bude projednávat Senátem vetovaná nekvalitní vládní novela zákona o finanční kontrole.

Česká republika si bohužel nedá říci. Máme nesmyslný nepřehledný systém kontrol Ministerstva financí, který válcuje interní a externí audit. Důkazem toho, jak u nás všechno "funguje", jsou kauzy, o kterých slýcháme každý den z médií. Myslím, že většina z nás je již frustrovaná tím, jak politici tunelují veřejné rozpočty pomocí nesmyslných projektů, předražených veřejných zakázek a outsourcingu dodávaného jejich kamarády.
Všichni to víme, ale nikdo s tím nic nechce udělat. O co hůře, pod aureolou boje proti korupci nám vláda předložila další "kvalitní" protikorupční zákon. Jde o novelu zákona o finanční kontrole, který od roku 2001 ukládá úředníkům dodržovat zásadu hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti při utrácení našich daní.

Co na tom, že se proti kvalitě navrhovaného předpisu z dílny úředníků Ministerstva financí vyjádřila odborná veřejnost. Co na tom, že jsou proti protikorupční neziskové organizace, které vyzvaly poslance, aby novelu zamítli. Co na tom, že tuto snůšku nesmyslů odmítnul Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny, Legislativní rada vlády i Senát. Ministerstvo financí si stojí na svém.

A v čem je vlastně hlavní problém? I nadále a ještě ve větším rozsahu bude přebírat pravomoci nad kontrolou veřejných výdajů finanční správa. Jenomže daňové úřady by se měli soustředit na výběr daní, který se dlouhodobě nedaří. Další novinkou, která nás "zachrání"" je nový druh kontroly tzv. "audit ve veřejné správě". I toto je česká specialita. O co ve skutečnosti jde? O nic jiného než rozdělení interního auditu na dvě části. Proč to těm auditorům nezkomplikovat ještě více!

Když se člověk ohlédne za tím, jak Ministerstvo financí devastuje kontrolní prostředí ve veřejné správě, tak ho napadne jednoduchá asociace. Ministr financí řídící sanitku, která jede zachraňovat mrtvoly na hřbitov. Na venek vypadá jako opravdový záchranář, který se urputně snaží zlepšit to, co dlouhodobě nefunguje. Jenomže ve skutečnosti je to úplně naopak. Jeho řešení bude i nadále stavět na ex-post kontrolách finančních úřadů, které už nic zachránit bohužel nemohou a které rozkradené peníze nezachrání. Ministr proto není žádný záchranář, ale obyčejný hrobník. Hrobník, který pomáhá tunelářům kontrolní systém veřejné správy zakopat hluboko pod zem. Jedině tak bude i nadále fungovat „politické rozhodování“, za které přeci nikdo nemůže nést právní odpovědnost…

Obrázek: Ministr financí jako záchranář na hřbitově největších tunelů veřejných rozpočtů


Některé komentáře k mému minulému článku o NKÚ vyčítaly, že pouze kritizuji a nenabízím nějaké řešení jako mnoho dalších blogerů. Jenomže ono tomu tak není. Poslední tři roky se v Good Governance snažíme nastavit zrcadlo politikům a úředníkům, kteří si nevědomě nebo úmyslně nedokážou poradit s tím, jak z toho ven. Vytvořili jsme pod vedením pana JUDr. Včeláka úplně nový zákon, který by v souladu s dobrou praxí i mezinárodními standardy celý systém schvalování výdajů, manažerské kontroly a auditu uchopil. Podařilo se nám získat věcné stanovisko Evropské komise. A víte s jakou nezábavnější nebo možná nejsmutnější reakcí jsem se potkal u jednoho z našich zákonodárců? Proč to vlastně děláme, co z toho máme a kdo nás za to platí?