Poslanecká sněmovna schválila včera novelu zákona proti praní peněz a zákona o veřejných rejstřících, které obsahují zřízení rejstříku skutečných vlastníků firem.

Řada neziskových organizací při přijetí této novely litovala, že je škoda, že rejstřík skutečných vlastníků firem nebyl schválen jako veřejný. Pozměňovací návrh poslance Klašky (KDU-ČSL), aby tento nový rejstřík zveřejněn byl, neprošel o několik hlasů, zejména kvůli poslancům ANO a ČSSD.

Veřejnost rejstříků vlastníků firem není nemožná, ale zcela nezbytná

Ministerstvo financí v souvislosti s přijímáním této novely vysvětlilo ústy ředitele FAÚ Kazdy, že veřejnost rejstříku skutečných vlastníků je nemožná a že je lepší neveřejný rejstřík než žádný. Chtěl bych v tomto ohledu kacířsky poznamenat, že nejen že veřejnost rejstříku skutečných vlastníků možná je, ale je absolutně nezbytná. Pouze veřejnost rejstříku zajistí, že uvedená novela nebude naprostým protiústavním a protievropským fiaskem a že se ČSSD a i ostatní strany před Andrejem Babišem zcela nezesměšní.

Hned dva vlastní góly poslanců, zejména těch z ČSSD

Poslanci, kteří hlasovali proti novele poslance Klašky, zejména ti z ČSSD, si hlasováním proti veřejnosti rejstříku dali hned dva vlastní góly. Za prvé, tím, že zamezili, aby veřejnost měla přístup do rejstříku skutečných vlastníků, si znemožnili přístup do tohoto rejstříku sami pro sebe. V důsledku toho tak de facto pohřbili návrh poslance Chvojky za ČSSD na to, aby ministr vlády nemohl vlastnit více než 25 % podíl v jakékoli firmě, protože bez přístupu do tohoto rejstříku nebudou moci ověřit nejen podíly ve firmách ministrů vlády, ale žádné podíly. Druhý vlastní gól, a ten už si dali všichni poslanci, je ten, že přístup do rejstříku skutečných vlastníků budou mít především ty státní orgány, které jsou ovládány Andrejem Babišem (ministerstvo financí, FAÚ, ministerstvo spravedlnosti atd.). Nejen, že tedy poslanci do rejstříku vůbec neuvidí, ale ještě přístup do tohoto rejstříku předají téměř výlučně Andreji Babišovi. Je proto naprosto zřejmé, proč se poslanci ANO, ministerstvo financí, FAÚ i ministerstvo spravedlnosti tak zuřivě unisono brání veřejnosti rejstříků skutečných vlastníků. Chtějí zajistit přístup k informacím pro svého šéfa a zabránit přístupu ostatním, zejména pak veřejnosti. Naštěstí uvedená novela zákona proti praní peněz a zákona o veřejných rejstřících je natolik zpackaná, že jí senátoři, Ústavní soud, české soudy či Soudní dvůr Evropské unie do právního řádu nepustí.

Novela zákona proti praní peněz je v rozporu s právem Evropské unie

Za prvé, směrnice výslovně požaduje, že informace o skutečných vlastnících firem musí být adekvátní, přesné a současné. Naproti tomu, novela zákona a důvodová zpráva k ní uvádějí, že odkrytí skutečných vlastníků bude pouze na prostém čestném prohlášení, které soudy ani nikdo jiný nebudou nijak ověřovat. To je zcela jasný rozpor se směrnicí a porušení práva EU. Za druhé, směrnice dává fyzickým a právnickým osobám zřejmé a přímo vymahatelné právo přístupu do rejstříku skutečných vlastníků, mohou-li prokázat oprávněný zájem (Doslova: Členské státy zajistí, aby informace o skutečném vlastnictví byly vždy k dispozici kterékoli osobě nebo organizaci, která může prokázat oprávněný zájem). Naproti tomu projednávaná novela zákona toto právo, českým občanům a právnickým osobám upírá, neboť v ní je přístup do rejstříku skutečných vlastníků firem umožněn pouze státním úřadům tam vyjmenovaným (nový § 118f). To je druhé flagrantní porušení směrnice EU proti praní peněz.

Novelu bude vyšetřovat Evropská komise a pořádně zavaří soudům

První porušení začne bezpochyby vyšetřovat Evropská komise, jakmile doběhne lhůta pro transpozici, pokud se nestihne v Senátu opravit. Druhé porušení je pikantnější: pokud evropská směrnice přizná jednotlivcům zcela jasně definované a přímo vymahatelné právo, jako je v tomto případě, a členský stát toto právo svým občanům upře, mohou se občané přímo domáhat práva přiznaného směrnicí – jakmile uplyne lhůta pro převzetí směrnice, tedy v případě směrnice proti praní peněz od 26. června 2017. Od této chvíle budou mít české soudy povinnost přímo používat v tomto případě směrnici a ignorovat defektní zákon. To soudům zavaří dvojnásob, neboť ministerstvo financí a spravedlnosti na ně hodily implementaci rejstříků skutečných vlastníků: na jedné straně mají povinnost rejstříky zřídit a provozovat, na druhou stranu jim k tomu ministerstvo spravedlnosti nedalo prostředky a ještě mají povinnost vymáhat pro občany právo do těchto rejstříků nahlédnout. Vskutku frapantní polízanice! Až se člověk diví, co si soudy všechno nechají líbit.

Novela je v rozporu s Ústavou

Krom toho, že je v rozporu s právem EU, je novela zákona o rejstřících navíc nesrozumitelným ústavním zmetkem. Jedna a tatáž informace bude totiž v určitých případech veřejná a zároveň tajná. Bude-li u společnosti s ručením omezeným přímým vlastníkem s podílem nad 25 % fyzická osoba, pak tato osoba bude zároveň skutečným vlastníkem. Identifikační údaje a údaje o podílu budou mít rejstříkové soudy povinnost uveřejnit (podle § 7, odst. 1 a § 48, odst. 1, písm. j) zákona o veřejných rejstřících) a zároveň utajit (podle § 118f, odst. 1 projednávané novely zákona o veřejných rejstřících). To samé nastane u akciové společnosti, bude-li mít jediného vlastníka jako fyzickou osobu (§ 48, odst. 1, písm. j) zákona o veřejných rejstřících). Opět frapantní polízanice pro soudy.

Novela je diskriminační

Uvedená novela je rovněž diskriminační proti malým podnikatelům. Jestliže dvě fyzické osoby vlastní společnost s ručením omezeným, pak mají povinnost být zveřejněny. Jestliže dvě osoby vlastní akciovou společnost, pak mají právo na utajení? Jestliže vytvořím složitou skupinu společností, ale budu v ní mít pouze společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti s jedním vlastníkem pak tato struktura musí být veřejná včetně skutečných vlastníků fyzických osob, kdežto když vytvořím stejně složitou skupinu z akicových společností o dvou a více vlastnících, pak má tato skupina i fyzické osoby – skuteční vlastníci právo na utajení?

Ústavní právo na utajení vlastníka je nesmysl

Žádné ústavní právo na utajení vlastníků neexistuje. Vlastnické právo je právo jednotlivce proti všem. Má-li stát toto právo chránit, musí vědět kdo je jeho nositelem. Stejně tak mají-li všichni jednotlivci povinnost toto právo respektovat, musí vědět komu náleží. Jestliže existuje zcela volný přístup k informacím o tom, kdo vlastní ten či one soukromý obytný dům a každý si může v katastru dohledat i smlouvu, za kterou vlastník takovýto dům koupil, pak je naprostý nesmysl, aby informace o vlastnících společností, které z povahy věci slouží obchodním účelům a ne pro naplnění soukromého života byly utajené.

Jak z této polízanice ven?

Projde-li novela zákona proti praní peněz, bude protiústavní z důvodu nesmyslnosti a nesrozumitelnosti, jak jsem nastínil výše. Pokud by se zákon v Senátu upravil a připustil se přístup fyzických a právnických osob s oprávněným zájmem k údajům o skutečných vlastnících, příliš rejstříkovým soudům nepomůžeme. Tutéž informaci (o přímých vlastnících s.r.o. nad 25 %, jež jsou fyzickými osobami, a o stoprocentních vlastnících – fyzických osobách a.s.) budou totiž muset zdarma vyvěsit v obchodním rejstříku bez omezení přístupu a k přístupu téže informaci si zároveň budou muset účtovat poplatek a zkoumat oprávněný zájem žadatele o takovou informaci. Navíc dáme-li soudům povinnost zkoumat oprávněný zájem žadatelů, okamžitě je administrativně zavalíme tak, že nebudou moci vůbec fungovat.

Veřejnost rejstříku umožní soulad s Ústavou i právem EU

Jediný způsob, jak z toho ven, je tedy učinit rejstřík zcela veřejný. Rovněž nechceme-li diskriminovat malé podnikatele vůči velkým nebo i různé typy velkých podnikatelů podle typu vlastnické struktury, kterou vytvoří, pak musíme rejstřík skutečných vlastníků učinit zcela veřejný. Též z hlediska souladu s evropským právem, nechceme-li být vyšetřování Evropskou komisí a poté odsouzeni Evropským soudním dvorem, pak musí být rejstříky též veřejné. Existující směrnice státům dobrovolnou veřejnost rejstříků skutečných vlastníků dovoluje a návrh eurokomisařky Věry Jourové z července letošního roku veřejnost rejstříků přímo požaduje.

Záchranný návrh poslance Klašky

Návrh pana poslance Klašky na úplnou veřejnost rejstříku skutečných vlastníků proto je jediným možným způsobem, jak se nedostat do konfliktu s Ústavou, evropským právem a nezpůsobit chaos na rejstříkových soudech. Konečně pro poslance, zejména pro ty, kteří chtějí omezit podnikání a vlastnictví firem ministry, pak je záchrannou variantou, která předejde tomu, aby se před Andrejem Babišem zcela nezesměšnili. Na ministerstvech si zatím mohou lámat hlavu, jak zařídit, aby byly informace o skutečných vlastnících firem adekvátní, přesné a současné, jak to požaduje evropská směrnice a nezakládaly se na nijak neověřitelných prohlášeních.