Říkávám občas lidem, že Václav Klaus má jednu jedinou dobrou myšlenku, totiž že by právo na platbu v hotovosti mělo být zakotveno v ústavě.

Výjimečně souhlasím a tvrdím totéž – právo na platbu v hotovosti (a právo na život offline obecně) je jedním ze způsobů, jak ochránit svobodu jednotlivce. Myslím to smrtelně vážně a domnívám se, že se jedná o velmi důležitou a podceňovanou věc. Na takovou úvahu stačí podle mě selský rozum, nicméně pokud by někdo potřeboval odstrašující příklad, nechť se podívá na Čínskou lidovou republiku.

ČLR je ráj bezhotovostních plateb, stejně tak je to šampión v digitalizaci. „Chytrý“ telefon tam slouží k nejrozmanitějším úkonům a bez něho je opravdu takřka nemožné normálně žít. Čínský režim využívá širokého spektra nástrojů za účelem totálního podřízení obyvatelstva svým potřebám – tomuto systému se někdy říká dost přiléhavě digitální leninismus (viz i můj dřívější příspěvek a pro lepší představu pak zde, zde, zde či zde). Jsou zde provázán bezhotovostní platební styk s digitalizací nejrůznějších úředních agend, sledováním veškerých online aktivit jednotlivců, s využitím neuvěřitelně husté sítě sledovacích zařízení s pokročilými způsoby zjišťování totožnosti osob. Nyní lze předpokládat, že se celý tento obludný stroj stane ještě mnohem, mnohem účinnějším s příchodem umělé inteligence (je tak skvělé, že ji někteří z nás vyvinuli).

Jiné společnosti, které se chlubí pokročilou digitalizací, např. skandinávské či pobaltské, se technicky od ČLR příliš neliší či brzy nebudou lišit. Tím hlavním rozdílem není infrastruktura, kde by se rozdíly samozřejmě také našly, nýbrž politický systém. Ovšem politický systém je věc, jak víme, poměrně choulostivá a nestálá, a my bychom měli uvažovat o budoucnosti v její bytostné nejistotě. Myslet si, že vždycky všechno bude jak nyní a že budoucnost je jen extrapolace současných trendů, je ze zkušenosti i z podstaty věci tragický omyl. Vystavíme-li zde, byť z jakkoli ušlechtilých či praktických pohnutek, snadno zneužitelný systém nadaný takovou mocí, bude také jednoho dne zneužit, a to s drtivými dopady. Až někoho uslyšíme horovat za zrušení či významné omezení možnosti hotovostních plateb, doporučoval bych proto vzít v potaz aspoň následující body:

a) Stačí jediné volby, a z onoho pokrokového ráje bezkontaktního životního pohodlí se stane dokonalá totalita – totalita, pravím, nikoli diktatura. O takových podmínkách se žádnému z předchozích totalitních režimů ani nesnilo. Najednou budou všichni sledovatelní a sledovaní, stát o nich bude znát prakticky každou využitelnou podrobnost a jejich život a smrt bude záviset jednoduše na několika kliknutích v systému. Bez virtuálních práv, daných banálně technickým nastavením databází a aplikací, si nekoupí ani rohlík, natožpak cokoli jiného.

b) Údaje získané z digitální stopy a digitální občanská identita jsou snadno využitelné i demokratickým státem pro rádoby ušlechtilé účely při parentalistickém dohledu nad nespořádaným obyvatelstvem. Stačí například, když si politici usmyslí, že tímto způsobem potřebují vymýtit nezdravé návyky a všechny dovést k zdravému životnímu stylu, protože tak se ušetří na veřejném zdravotnictví. To bude jen začátek dalších chvályhodných sledovacích, vyhodnocovacích a donucovacích úkonů, z nichž nebude úniku.

c) I za současných podmínek demokratického právního státu jsou údaje získané z digitální stopy snadno zneužitelné a podle mých zkušeností zneužívané. Z tlumočnických kuloárů například vím, že i některé rádoby seriózní bankovní ústavy nabízejí pod stolem data zákazníků k prodeji třetím stranám, a to ne ledajakým. Kdo se těmto nebezpečím nechce vystavovat, může nyní svou elektronickou identitu ještě stále dost podstatným způsobem omezovat a vyhýbat se dobrovolně tomu, aby poskytoval data o svém životě státním i soukromým aktérům.

d) Povinná pokročilá digitalizace společnosti činí každého jedince ve státě závislého na další vnucené vrstvě technické infrastruktury a dále zvyšuje laťku pro byť jen základní přežívání s výkonem občanských práv. Tím myslím to, že aby člověk mohl žít jako člověk, dávno mu nestačí jen střecha nad hlavou a jídlo, a tyto požadavky se neustále zvyšují. Ve stádiu pokročilé digitalizace obnáší důstojný život mimo jiné i provoz „chytrého“ telefonu, elektronické bankovnictví a další elektronické „služby“ jakož i dělnou účast na životě v síti. I nejzapadlejší poustevník kdesi v bývalé hájovně nebo tulácká existence budou nuceni k udržování a hojnému využívání této infrastruktury.