Po první demonstraci proti vládě a proti ledasčemu dalšímu jsme ještě mohli debatovat o tom, zda se jí zúčastnili jen dezoláti v hojném počtu, anebo zda to byl výraz existenční nejistoty u běžné populace.

Poté, co vláda přikročila k zastropování cen energií a dalším opatřením a poté, co na odborářskou demonstraci dorazila hrstka podporovatelů, je zřejmé, že se na „vlasteneckých“ protivládních demonstracích schází tvrdé jádro dezinformační a extremistické scény. Je to ostatně dost patrné i z interakcí s těmito osobami, ať už v podobě profesionálních reportáží, nebo náhodných osobních setkání například v hromadné dopravě. Soudný člověk asi stěží váhá, zda vyjádřit obavy o životní úroveň na demonstraci pořádané odborovým svazem, anebo frontou extrémistů od rudé až po hnědou. A i když nechám stranou morální rovinu, ať se cítím existenčně jakkoli v úzkých, musím být věru bloud, myslím-li si, že se to zlepší, jestliže ČR vystoupí z EU, z NATO a zemi bude řídit parta nácků, na niž bude dohlížet Kreml.

Bezpochyby na tyto sešlosti dojíždějí ze všech koutů republiky i v zásadě mírumilovní občané, kteří se jen nechali lapit ruskými troly. Jistě, důvody, proč se jednotliví lidé sešli pod tribunami, na nichž hřímají neonacisté a stalinisté, jsou různé a různě se můžou překrývat. Někteří mají v popisu práce šířit nenávist, kterou sami přetékají. Těmto násilnickým typům diktatury imponují. Někteří jsou placeni z ruských peněz za rozvracení západních společností a států a za šíření ruské propagandy. Ty to dělají z bezskrupulózní zištnosti. A zajisté je dost těch, kteří jsou prostě jen hloupí a sedli extremistům na lep, a dokonce ani po to všem, co se řeklo a stalo, nechápou, že pomáhají zlu a nenávisti, k nimž jinak nijak zvlášť neinklinují.

V důsledku je to jedno. Tito všichni se via facti stali exponenty čirého zla. Ostatně o tom, zdali hloupost vlastně není horší než vypočítavé zlo, se vedou dlouhé etické a teologické debaty. Ať dojdeme k jakémukoli filozofickému výsledku, z historické praxe je zřejmé, že nejhorší civilizační selhání 20. století by bez podílu lidské hlouposti a dalších slabostí nebyla možná. Zlá menšina vedla, ale masy následovaly: bez nich by zlá menšina nic nesvedla.

Podle mých zajisté omezených osobních zkušeností je takovým typickým proruským demonstrantem ošuntělá osoba v důchodovém věku pocházející z menšího města, poznamenaná záští vůči „novým poměrům“, pochopitelně včetně těch „novot“, co na ně dopadají z té „děsivé“ „totalitní“ EU. Není soudím náhoda, že čtenáři a šiřiteli řetězových emailů, s nimiž jsem se kdy setkal, jsou nejčastěji postarší pánové z periferie bez solidnějšího kulturního přehledu, což se ovšem neznamená, že nemůžou mít vyšší formální vzdělání vesměs technického zaměření.

Někteří jako chátra vypadají, někteří ne. Stačí ale chvíli poslouchat, aby člověk pochopil, s kým má tu čest: Cestoval jsem z Prahy týmž vlakem, jako část účastníků svatováclavského dýchánku proruských živlů. Přes uličku si své dojmy líčily dvě důchodkyně, které se, jak jsem později zjistil, vracely do mého rodného Jindřichova Hradce. Mluvily vesměs kultivovaně a k druhým osobám včetně průvodčího se chovaly přátelsky. Jsa si vědom, že se mnozí demonstranti asi právě vezou se mnou, zbystřil jsem hned, když jsem slyšel výřečnějších z nich vykládat, že by se jí ani za nejhlubšího socialismu nestalo, aby jí něco nezabalili, že ji obsluhovala Ukrajinka a že Ukrajinci holt nemají tu naši úžasnou rakousko-uherskou zkušenost poctivého kšeftu. Následovalo nostalgicky zabarvené kázání proti kapitalismu, fabrika sem, fabrika tam.

Pak se hovor stočil na proslovy na demonstraci. Paní nadšeně líčila, jak ji mrazilo, když mluvčí z PRO a zejména z hostující AfD řvali jako někde za války. Pro jistotu dodala, aby to nevypadalo, že si stěžuje, že to že samozřejmě není na škodu, že to bylo fajn. Tito skvělí řečníci prý jednak předkládali „alternativní řešení“, jednak sdělovali údaje, které „média tají“. Vyslechl jsem si nejnovější konspirace o českých politicích coby loutkách vydíraných americkými tajnými službami, šálících veřejnost medovými hlasy. Umění manipulace a předstírání racionální diskuze je prý naučili při výuce řečnictví v Aspenském institutu, kterým údajně „všichni“ prošli. Ještě jsem stihl zachytit pytel lží o Zelenském a válce na Ukrajině a dozvědět se, jak pilně paní každý den přeposílá řetězové emaily. Pak jsem si musel odsednout, nervy má člověk jen jedny.

Tyto konspirátorky jako sociální případy, které nevědí, jak přežijou zimu, zrovna nepůsobily. Ale bez ohledu na to, kolik lidí kterého druhu a z jakých pohnutek jezdí na Václavák zesilovat hlasy radikálů, výsledek je tentýž: jsou pátou kolonou genocidního ultrakonzervativního režimu a agresivní revizionistické mocnosti. Její úspěch by znamenal politický, hospodářský, kulturní a bezpečnostní rozvrat, vyvrhl by nás ze společenství civilizovaných národů, s nimiž naštěstí na rozdíl od Ruska sousedíme a po staletí se stýkáme a potýkáme, a pohřbil by naději na jakoukoli rozumnou, snesitelnou budoucnost.

Ať mi prosím nikdo nevykládá, že to jsou všechno nebohé, vyděšené oběti drahoty, které se jen bojí o svou skývu chleba a teplo v krbu a které by mouše neublížily. Nota bene drahoty, za niž je v plném rozsahu zodpovědný moskevský režim a která zdaleka není tím nejhorším, co způsobil, způsobuje a ještě způsobí.