V pátek 26. října Sněmovna schválila 154 hlasy ve 3. čtení novelu insolvenčního zákona. Pro hlasovali poslanci napříč politickým spektrem kromě zdržujících se poslanců ODS. Zcela upřímně lze říci, že se jednalo o první významnou legislativní normu, kterou se tato Sněmovna zabývala a schválila. Mimochodem i to svědčí o poměrně tristní legislativní (ne)aktivitě vlády. Pravda, možná to může být spíše ocenění. Při kvalitě toho, co z vlády Andreje Babiše přichází, je možná lépe, když těch zásadních právních předpisů bude co nejméně.

Ale zpět k insolvencím. Novela byla předložena ještě ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Debatu na půdě Sněmovny jsme tak vedli postupně s třemi ministry spravedlonosti. Žádný ideální stav. Bohužel původní Pelikánova předloha byla v podobě, která nutně potřebovala zásadní úpravy a to včetně základních parametrů. Jako předseda podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení jsem měl od počátku jedinou ambici. Připravit výslednou podobu novely, která bude co nejvíce vyvážená. Nebude na straně jedné ani příliš prověřitelská, na druhé straně ani pouze a jedině nastavena ve prospěch dlužníků. Bylo jasné, že to je jediná cesta, jak pro ni získat podporu většiny zákonodárců. A to i s vědomím, že celá bitva nesmí mít vítěze ani poražené, že nám mnozí budou vytýkat nedostatečnou razanci. Paradoxně z jedné i z druhé strany.

Jsem přesvědčen, že výsledek je skutečně rozumným řešením. Zcela mění filosofii oddlužení, zodpovědní dlužníci, kteří budou mít zájem své dluhy řešit, budou mít šanci začít „nový“ život s čistým štítem. Budou muset 5 let žít s velkou skromností a odříkáním, nebude to tedy „zadarmo“. Budou muset „vynaložit veškeré úsilí, které po nich lze spravedlivě požadovat“, aby splatili co nejvíce svých dluhů. Ale budou mít šanci na nový restart, nebudou žít nadosmrti v šedé zóně. Logicky to pomůže i věřitelům, zvláště těm seriózním. Je potřeba připomenout, že není rovnítko mezi věřitelem a lichvářem. Ty největší lichvářské praktiky, hnusné zneužívání lidské hlouposti a naivity, kdy z pár korun dluhu vznikly desetitisíce i více, se významně podařilo omezit již novelou zákona o spotřebitelském úvěru v roce 2016. Zde s velkým respektem a poděkováním je nutno zmínit práci mého kolegy a bývalého poslance Jaroslava Klašky. Tedy i věřitelé mají naději, že se dočkají alespoň části svých pohledávek. A logicky to pomůže i státu. Lidé budou v ekonomickém systému, nikoli v šedé zóně. Budou tedy odvádět daně, pojistné atd. Nikdo nebude úplným vítězem, ale pomůže se všem a hlavně pohneme s obrovským sociálním, právním, ekonomickým, ale hlavně lidským problém dneška. Stačí si přečíst některé osobní příběhy.

Celé řešení má ještě jeden podstatný rozměr. A to nastavení systému osobního bankrotu tak, aby ho stát dokázal administrativně zvládnout. Klíčovou roli v něm budou hrát insolvenční správci a insolvenční soudci. Ve spolupráci právě se soudci jsem připravil více jak 20 pozměňovacích návrhů, které nakonec se souhlasem Ministerstva spravedlnosti skutečně prošly a měly by zajistit zjednodušení procesu tak, aby se nestalo, že budou dlužníci léta čekat, než se „na ně dostane“. Těch důležitých detailů a změn (např. důraz na prioritu platby výživného, jednodušší podmínky pro seniory a osoby s postižením atd.) je mnoho a přesahují možnosti tohoto textu.

Je zřejmé, že výsledek by mohl přinést výraznou změnu. Jsem rád, že již v průběhu práce na novele jsem mohl základní parametry konzultovat i s naším senátorským klubem KDU-ČSL a jsme tak v této věci ve shodě. Bylo by nešťastné, pokud by se Senát rozhodl v novele provést zásahy do základních parametrů celého procesu. Lidovecká stopa v celém systému insolvencí je tedy zřejmá. Výsledek hlasování je důkazem, že umíme dělat politiku konsensu a rozumu. Tak jen tak dál!

Marek Výborný
poslanec PS PČR, předseda Podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení