Podporuji zelené a je mi jasné, že po opětovně prohraných volbách jdu proti proudu. Chápu, že zdravé a čisté životní prostředí pro všechny se neprosadí samo. Jenomže oni místo toho prosazují ochranu kůrovce!

A to je možná právě ta chyba. Roky bojů za ohrožené ještěrky a brouky zelené voliče unavily do té míry, že už raději hodili své hlasy stranám, jejichž program je bližší životní realitě. Tím vůbec nechci snižovat význam kůrovce a ještěrek, pouze je postavit do kontrastu k otázkám, které řeší běžné rodiny.

Co zelené strany nabízejí?
Mají vznešenou vizi a obdivuhodnou výdrž. Přestože jsou už spoustu let v opozici, neúnavně pracují v lokálních komunitách a na všech úrovních vysvětlují obrovský význam života s maximálním ohledem na životní prostředí. Co se jim podařilo:
• kvalitní, soudržný a pozitivní politický program
• perfektní, kultivovaná a vtipná kampaň — rapující Ondřej Liška neměl chybu!
• podpora důvěryhodných osobností jako Václav Cílek a Eliška Wagnerová (a svého času také Václav Havel nebo Ladislav Smoljak)
• žádné skandály typu finančních úniků, trestních stíhání a klamání voličů

Co zelené strany pokazily?
Mají podíl na odborně chybných rozhodnutích, jako byly dotace do výstavby neekonomických slunečních elektráren a podpora ne až tak ekologických biopaliv.
Oslabují se štěpením na ministrany. Jedno z takovýchto dělení jsem sama loni podpopřila, ale nyní se zdá, že to nebyla správná cesta vpřed.
Hlavně, ale plýtvají energií na témata, která většinu české veřejnosti netrápí. Čas obdivu k lezení po komínech elektráren a partizánského boje s lesáky na Šumavě je out. Veřejnost mnohem více než útlak v Tibetu zajímá podpora lokálních zemědělců a drobných podnikatelů, či omezování práv rodičů rozhodovat o zdraví vlastních dětí, stavem českého porodnictví počínaje, svobodou očkování a zastaralým stravováním ve školách konče.

Jakoby zeleným stranám nedocházelo, že běžný volič vnímá otázku zdravého životního prostředí v souvislosti s tím, co jí a pije, co musí dýchat, v čem žije, případně v jaké vodě plave v létě u splavu. Jinými slovy, zajímá jej kvalita života.

Co by se mělo zkusit
• Měla by přijít důkladná revize programu s ohledem na reálné potřeby veřejnosti. Musí mít malá strana v tak malé zemi nutně recept na všechno, od důchodových pilířů po nákup vojenské techniky? Nebylo by lepší se v každém volebním období zaměřit na pár zásadních témat souvisejících se zdravým, kvalitním životem, který je pro nás všechny mnohem hmatatelnější hodnotou než poněkud abstraktní ochrana životního prostředí? Obě roviny spolu samozřejmě úzce souvisí a navzájem se podporují, ale program může být stručný a rázný. Zúžením programu by se také snížilo riziko fatálních odborných přehmatů.
• Je na čase vybřednout z neplodných diskuzí mezi pravicí a levicí. Zelený program není ve své podstatě takový ani onaký. Někdy je lepší dát průchod volnému trhu, jindy si problém může žádat celospolečenské řešení. Zelený kompas nemíří ani na pravý Západ, ani levý Východ, spíš kmitá někde mezi a ukazuje na bohatý Sever.
• Nemá smysl už dále plýtvat energií na zakládání nových stran, frakcí a zdůrazňování vlastních odlišností. Je třeba se dohodnout, možná i za cenu upřednostnění členů, kteří deklarují vůli zakopat válečnou sekeru a jsou schopni navzájem komunikovat.

Statečně navrhuji otevřít (prosím slušnou) diskuzi o tom, co byste uvítali pro výrazné zlepšení volitelnosti zelených stran. Ve vyspělých evropských zemích se zelení běžně podílejí na vládě a jsou 4. nejsilnější frakcí v evropském parlamentu. Naší neúčasti je škoda.
Jsem přesvědčená, že zastoupení zelených stran ve vládě a parlamentu by celé zemi jen prospělo. Setrvávání v problémech a neshodách minulosti nikam nevede. Zelení měli perfektní kampaň, důvěryhodného lídra, nevídanou podporu na sociálních sítích, a přesto neuspěli. Proč? Protože jejich program se vzdálil soudobým potřebám české veřejnosti. Být po mém, zelená strana současnosti by měla být především stranou kvality života.