Maso jsem přestala jíst asi v šestnácti. Můj manžel ho sám omezoval asi od dvaceti let. Když jsme se seznámili, nebyl proto problém společně žít vegetariánsky. Jenže jemu asi před rokem začalo maso výživově i chuťově na talíři chybět. Rozhodl se ho do jídelníčku občas zařadit – a mě k experimentování svedl také. Jsem ještě vegetariánka?

Pořád se mě někdo ptá, co jím. Mnozí jsou překvapení, že jsem vegetariánka, přestože vegetariánství profesně nepropaguji. Profesně jsem totiž výživář a stravu hodnotím na základě faktů. Propaguji kvalitní, základní a lokální potraviny.

Proč jsem maso přestala jíst?
Maso mi nikdy moc nechutnalo. Četla jsem v době dospívání o tom, že není nutné ho jíst a jak se zachází se zvířaty v konvenčních chovech. Proto jsem se rozhodla maso omezovat, a protože jsem perfekcionista, dovedla jsem to rychle k dokonalosti a přestala jsem ho jíst úplně. Bezmasá strava mi moc chutnala a prospívala mi. Skoro třicet let jsem proto z etických a chuťových důvodů byla vegetariánkou.

Proč dnes maso občas zkouším?
Pochyby o správnosti mého rozhodnutí nejvíce souvisí s posunem u manžela. Zjistila jsem, že mi občas kousek masa prospívá, navíc mi i chutná. Můj výživový posun, ale také zásadně vyprovokovali
reakce netolerantních vegetariánů. V průběhu posledních let se striktní zastánci nejrůznějších výživových dogmat stali mými největšími kritiky. Mezi vegetariány je to skoro jistě menšina, ale bohužel těch hlasitěji se vyjadřujících. Nejsem pro ně dost alternativní. Namísto bezhlavé propagace vlastní stravy se totiž k výživě vyjadřuji s nadhledem a na základě odborných dat. Diskuze pod mými příspěvky proto zaplavují výživoví radikálové komentáři, ve kterých manipulují s daty a s city. Přiznám se, že mě jejich trollení znechucuje a otravuje – a nejsem v tom sama. Podle jednoho z průzkumů odrazuje 26 % lidí, kteří obvykle konzumují maso, od vegetariánství právě chování některých vegetariánů a veganů.

Co bude dále?
Nejsem si jistá, kam a jak hodně se ve výživě posunu nebo jestli se vrátím k osvědčené cestě, ale určitě to budu také upřímně sdílet. Vím, že tímto svým vyjádřením zklamu ty, kteří mají ve stravě jasno. Jenže já si myslím, že výživa je mnohonásobně komplikovanější a nelze ji výhradně určovat na základě prospívání kohokoliv jiného – zvířete či člověka.
Jako základ zdravé stravy všem doporučuji jíst skutečné potraviny a jídla z nich a respektovat potřeby vlastního těla. Výběr konkrétních potravin vždy záleží na individuálním zdravotním stavu, potřebách, chutích a možnostech. Skvěle prospívat totiž jde i na velmi rozdílných stravovacích způsobech a být přínosný dalším lidem – své rodině, přírodě a zvířatům, může jen člověk, který je sám zdravý a prospívající. Žádný problém nemá černobílá řešení. Podle mě může ortodoxní vegan někdy ubližovat víc než zodpovědný všejedlík.