Pluralita názorů, politických subjektů a zájmů je cenným statkem. Je nástrojem k dosahování rovnováhy systému. Různorodé zájmy, subjekty a myšlenky se navzájem vyvažují a zajistí, aby jeden subjekt či zájem nepřevážil nad všemi ostatními. Pluralita je zároveň luxusním statkem, který nenabízí jiné politické zřízení, než liberální demokracie. Ve fungující demokracii můžeme vyjadřovat své názory, postoje, hájit své zájmy, pokud nejsou v rozporu se zákony a nepsanými pravidly morálky.
Pluralita je kořením svobodné společnosti, kde nechutná každé jídlo stejně, je inspirací, na základě které můžeme vzájemně růst.

Ale Česká republika se v současnosti v této situaci nenachází.

Sedm let Andreje Babiše v politice v násobném střetu zájmů a jeho smluvní mocenský pakt s Hradem, komunisty a Tomiem Okamurou přinesly oslabení demokratických institucí a vyprázdnění stavebních kamenů liberální demokracie do formálních krabiček s omezeným nebo lživým obsahem.

V takové situaci by všichni obhájci demokracie měli couvnout z kritiky jednotlivostí, nepřitahovat pozornost jiným názorem na dílčí téma a cílit na to, co je spojuje - změnu vládní garnitury, návrat ke standardnímu fungování liberální demokracie a posílení ochrany proti oligarchizaci politického systému.

Alexander Vondra, Jan Zahradil a další nemusí souhlasit s paralelou Milionu chvilek na situaci v Polsku či Maďarsku, další mohou nesouhlasit či souhlasit s volbou sporné osoby na ombudsmana. Milion chvilek může mít svůj ambiciózní cíl aktivizovat občanskou společnost v širokém záběru od hlídání nezávislosti justice a státních zastupitelství, přes nastolování ekologických témat, upozorňování na specifické problémy v regionech až po posilování občanské kultury.

Ale nic z toho nebude, pokud nezastavíme oligarchizaci státu, pokud nezabráníme mocenské zvůli nepojmenované koalice ANO – SPD – KSČM – Hrad. Pokud nás Andrej Babiš vyvede z EU, protože Evropa zastaví miliardy plynoucí do jeho firem a ve spolupráci s prezidentem a dalšími oligarchy přesměrují zahraničněpolitický vývoj země. Občanská společnost a neziskový sektor budou mít stále těžší pozici a méně financí, protože se oligarchům ani vládcům s autoritářskými sklony nehodí.

Pokud nenajdeme společný jmenovatel vedoucí k návratu fungující liberální demokracie, na pluralitní zájmy a cíle vůbec nedojde. Možná při definování společného zájmu budeme všichni muset částečně ustoupit ze svých priorit.

Společným zájmem všech pluralitně smýšlejících lidí by měla být změna vlády a posílení systému liberální demokracie proti oligarchům. Pokud teď upřednostníme partikulární cíle a budeme se vymezovat na úkor jednoty demokraticky smýšlejících, bude se Andrej Babiš smát a nebude se cítit ohrožený. Přesně podle přísloví „když se dva perou, třetí se směje“.

V minulém roce se zdálo, že Milion chvilek našel cestu, jak lidi spojovat, neustále narůstaly počty demonstrujících. Najednou jako by se cíle rozmělnily a konsenzus se oslabil. Sílí hlasy z demokratického tábora, které se proti iniciativě vymezují.

Musí naše společnost dozrát do momentu, kdy cesta za záchranou cenného klenotu demokracie, povede přes sjednocení se nad nejmenším společným jmenovatelem? Obdivuhodným příkladem od našich sousedů bylo odstoupení z kandidatury na prezidenta Roberta Mistríka ve prospěch Zuzany Čaputové, což byl jeden ze zlomových momentů, který umožnil její vítězství a vrátil Slovensko na cestu civilizované evropské země.

Jak podpořit tuto jemnou nuanci ve společnosti, kdy všichni, kdo usilujeme o záchranu demokratického politického systému upozadíme svou názorovou barevnost na dílčí témata a soustředíme se na dosažení společného cíle, záchrany liberální demokracie, která nás činí bohatšími? Abychom ji v budoucnu mohli opět v plné míře vychutnávat?

Je v tom jistý protimluv, ale bez základní shody pluralitu neuhájíme. Andrej Babiš nás svedl na šikmou plochu, která nabízí pravý opak pluralitní společnosti.