věnováno dr. Bukovskému

Glasgow: Bouře „Kamara“ nabývá na síle

Tři týdny od chvíle, kdy jeden z hráčů poraženého celku obvinil protihráče z rasistické urážky, se počasí nad Skotskem stále nelepší a mráček, který měl svým stínem zakrýt propadák domácích fotbalistů, se rozrostl v docela solidní cyklónu.

Údajná urážka hráče nakynula do rozměrů urážky všech černých hráčů, urážky celého klubu, celé země a celého lidstva. Není již urážkou hráče, ale i jeho rodičů a všech malých talentovaných černoušků, kteří budou jednou hledat svoje fotbalové štěstí právě v bílé fotbalové Evropě. Advokát požaduje exemplární trest pro hráče a vyloučení jeho klubu z poháru. Volání po krvi a přání smrti přišlo nikoli z tábora přihlouplých ultras, nýbrž z míst polooficiálních….

Stejně jako tropické bouře přinášejí lidem škody, ztráty, zmar a smrt, psychotické zveličování jednoho incidentu, který nikdo neslyšel, je pro fotbal, nejkrásnější hru, obdobným „přínosem“.

Ale také jako má bouře svoje pravidla pro svůj vznik a vývoj, tak i běsnění skotských fanoušků, hráčů, novinářů, advokátů a funkcionářů má zase svoje pravidla.

Cože? Že by tento dav „hájící práva“ barevných, připravený lynčovat každého, kdo bude označen, tato zdivočelá masa vyrážející na svatou válku kvůli dvěma slovíčkům, že by mohla mít pravidla?

Praha: Lockdown je prima, dáme si ho ještě jednou.

Odbočme na chvíli zpět do naší rozpačitými lockdowny přidušené země. Zde se odehrává něco podobného, byla zde také nastolena jediná pravda, která nesnese kritiku a nezvládne konfrontaci. Proti krvelačné skotské snaze o vendetu podobné zvedajícímu se tornádu se zde jedná spíše o jemný deštík. Deštík, který se na nás snáší bez přestání druhým rokem a nezdá se, že by se chtělo vyčasit.

Co mají společného současná česká vláda a skotští fotbaloví fanatici?

Je to tzv. skupinové myšlení, forma masové psychické poruchy, která je z dřívějška známa spíše pod názvem davová hysterie. Je to způsob myšlení skupiny lidí, u kterých je potřeba názorové shody natolik silná, že převáží nad potřebou uvažovat racionálně, chovat se účelně a zvažovat při řešení problémů všechny důležité aspekty.

Je zjevné, že dnešní oficiální informační proud je zcela v zajetí skupinového myšlení a že přítomnost všespojující internetové sítě a aktivita nevyzrálých bezhodnotových médií celou situaci vyhrocuje.

Je vhodné zdůraznit, že „oběťmi“ skupinového myšlení jsou myšleni ti, kteří toto myšlení přijali za svoje. Ti, co tak neučinili a zachovali si svůj nezávislý názor, bývají sice vystaveni dehonestaci a tlaku až existenčnímu, z dlouhodobého pohledu však zůstávají vítězi, byť dočasně umlčenými.

Skupinové myšlení (davová hysterie) má devět chrakteristických rysů; prvních pět je pro názornost doplněno o konkrétní příklady:

1. Iluze nezranitelnosti.
Skupina je tak silně přesvědčená, že její věc, její argumentace a její rozhodnutí jsou správná, že díky tomuto nepřiměřeného optimismu dokáže dělat i velmi riskantní rozhodnutí.
Glasgow: všechny požadavky na potrestání „viníka“ vycházejí z nepodloženého pocitu, že se najdou ty správné důkazy a že soud správně rozhodne. Ve skutečnosti zde stojí tvrzení proti tvrzení, důkazy nejsou - a nemohou být.
Praha: vyhlásit lockdown jen proto, aby se mi lépe vládlo, podvázat při tom výkonnost ekonomiky a zdevastovat systém vzdělávání – pro někoho by to bylo rozhodování na ostří nože, pro představitele českých vládních autorit jasná volba….

2. Iluze beztrestnosti
Je analogií prvního bodu, ale týká se konání skupiny ve vztahu k vnějšímu světu.
Glasgow: v případě, že se delikt neprokáže, bude někdo souzen za křivé udání, křivé svědectví, pomluvu či vyhrožování? Měl by být, protože obvinit někoho z rasismu není o nic lepší než se jako rasista projevit. Je to jako předstírat pád v pokutovém území soupeře ve snaze domoci se penalty. Za toto velmi nesportovní chování se v dobrých soutěžích dává červená karta.
Praha: vládní představitelé si zjevně vůbec nepřipouštějí jakoukoli osobní odpovědnost za jakékoli špatné, nedemokratické či svobodu omezující opatření.

3. Racionalizace chybných rozhodnutí skupiny.
Oběti skupinového myšlení podceňují zpětnou vazbu, která by mohla narušit jejich přesvědčení.
Glasgow: t.č. je příliš brzy na hodnocení zpětné vazby, prakticky ještě žádná nevznikla….
Praha: zde se příklady nemusí šetřit:
Nepomáhá zavedený lockdown? – zavedeme ještě tvrdší.
Nepodložená opatření se míjejí účinkem? – zavedeme další, ničím nepodložená opatření.
Provedená vyšetření nedávají smysl? – uděláme ještě víc vyšetření.
Vládní nařízení nefungují = důkaz existence nové mutace viru.

4. Neotřesitelná jistota ve vlastní morálku skupiny.
Oběti skupinového myšlení ignorují etické a morální důsledky svých rozhodnutí. Vytvoří si vlastní náhradní (=snížená) morální kriteria, která jdou pojmenovat jednoduchými a líbivými hesly. Apel na morálku v širším kontextu (rozumí se tradiční, zavedená pravidla), je pro ně nepřijatelný.
Glasgow: všichni stylizují se do image „Bojujeme proti rasismu“, přitom ignorují morální škody způsobené nepodloženým obviňováním, křivým svědectvím, vyhrožováním smrtí, fyzickým násilím, surovou hrou aj.
Praha: Vládní opatření se schovávají za značku „Zachraňujeme životy“. Chaos ve společnosti, podlomená důvěra ve stát, hněv veřejnosti, zničená ekonomika, enormní státní dluh, narušené psychické zdraví obyvatel, zanedbání běžné zdravotní péče, nárůst domácího násilí, destrukce vzdělávání dětí, nárůst počtu depresí, sebevražd a drogových závislostí, nárůst sexuálního násilí, nárůst chudoby a další negativní jevy, které jsou s opatřeními spojené, nehrají pro ně žádnou úlohu.

5. Nálepkování a stereotypizace oponentů
Každý, kdo má kritické otázky nebo nesouhlasí s názorem nebo rozhodnutím skupiny, je pro oběti skupinového myšlení nepřítelem a jako takový musí být označen: konspirátor, popírač, dezinformátor, tvůrce hoaxů, apod.
Glasgow: sportovní novinář, který v rozhovoru řekl, že by s obviněním soupeře počkal, až bude mít v ruce důkazy, se setkalo s živou reakcí („takoví jako on způsobují, že lidé bojí něco říct“, měl by se „vzdělávat“ atp.)
Praha: přímo na webových stránkách ministerstva je seznam institucí i jednotlivců (!), kteří jsou považováni za dezinformátory, a to vše bez vysvětlení a bez důkazů.
Ministr v rozhovoru řekne jména lidí, kterým by se mělo dávat méně prostoru ve sdělovacích prostředcích….

6. Přímý tlak na členy skupiny
Ti, kteří by jevili náznak pochybností nebo obav z názorů skupiny, postupně přestanou mít právo nebo možnost je v rámci skupiny ventilovat. Jsou vytlačování na okraj dění, zastrašováni, manipulováni…

7. Autocenzura
V rámci autocenzury se každý tváří, že souhlasí. Členové skupiny si sami a vědomě dávají záležet na tom, aby svými aktivitami nijak nenarušili jednotu skupiny. Vědomě potlačují svoje názory, které se neshodují s názory skupiny a v závěru začnou zpochybňovat i svoje pochybnosti.

8. Iluze jednomyslnosti skupiny
Oběti skupinového myšlení se navzájem ujišťují, že mají stejný názor – a zpětně tato iluze jednomyslnosti podporuje setrvání v názorech. „My si všichni myslíme to stejné, takže musíme mít pravdu a naše názory, závěry a činy jsou správné.“

9. Strážci mysli
Rekrutují se z řad obětí a profilují se nejprve do pozice strážců skupiny, posléze pak do pozice strážců vůdců skupiny. Strážců před takovými informacemi a vlivy, které by mohly být pro skupinu, zejm. její soudržnost problematické. Ve své podstatě jsou to udavači coby zástupci nejnižších lidských pudů. I v rámci skupiny mají velmi nízkou legitimitu, pomocí vytváření atmosféry strachu však dokáží časem dosáhnout významného vlivu.

Co říci závěrem? Je velmi těžké odolat tlaku ve stylu „když to říkají všichni, tak to musí být pravda“. Skupinové myšlení je triumf vynucené shody na úkor používání zdravého rozumu. Je to triumf autority a moci nad kompetencí a odborností. Má svoje pravidla, která jsou stejná kdekoli na světě. Vyskytuje se všude tam, kde panuje všeobecný nedostatek osobní odvahy cokoli říct, konat a měnit.

* * *