Pan jihomoravský hejtman má jasno: vznik akciové společnosti (kde majitelé jsou akcionáři) z příspěvkové organizace (kde majitelem je kraj), prý není privatizací. Ať už si to doopravdy myslí, nebo nás jenom lakuje, když už něco takového říká – řečeno se Saturninem – měl by si před ústy držet alespoň čistý kapesník.

Ono vyplivnout nějakou svoji moudrost na facebookový profil není totéž jako být grilován odborovými předáky za to, že se chystáte předvést kouzelnický trik desetiletí a nic jste jim o tom předem neřekl. Však taky hejtman otevřel svoje dveře až poté, co diskuzi podpořil svojí přítomností televizní štáb.

Každý trik má svoje nároky: na časování, na provedení, na vybavení…

Časování je tradiční: před volbami se věc domlouvá („předjednává“), během voleb se přejde na komunikační strategii „ticho po pěšině“, neboť nikdo z politiků ani žádná ze stran nemá nic takového ve své volebním programu. Po volbách se téma nenápadně otevírá, prosakuje a od zainteresovaných osob je bagatelizováno, ne-li přímo popíráno.

Provedení se očekává velkolepé: Jihomoravský kraj, který je zřizovatelem 11 nemocnic (Blansko, Boskovice, Břeclav, Hodonín, Hustopeče, Ivančice, Kyjov, Letovice, Tišnov, Vyškov, Znojmo), vloží všechen jejich majetek do nové a.s. a kraj se stane majitelem 100% akcií. Na první pohled rovnítko. Budovy jsou na místě, lékaři v budovách…. Nenechte se mýlit, změny jsou dalekosáhlé.

Vedení nemocnice se již nezodpovídá voleným zastupitelům ale nevolenému představenstvu.

Jaký je zájem vedení příspěvkové organizace? Za dostupné peníze zajistit zdravotní péči v potřebném množství a přiměřené kvalitě. Jaký je zájem vedení a.s.? Zisk. Zisk sice není sprosté slovo, ale dříve či později tato mantra proroste veškerou činnost organizace, a to i tam, kde by mělo zůstat rozhodování medicínské.

Péče v pojišťovnou hůře ohodnocených oborech se bude redukovat, v oborech lépe ohodnocených se bude podporovat. I když to bude ze začátku vypadat, že jich je pořád stejně, ve skutečnosti bude lůžek (např. interních) ubývat a vytvoří se nepoměr mezi jejich nabídkou a jejich skutečnou potřebou.

Zatímco příspěvkové organizace mají svoje pravidla (např. povinnost vyhlašovat výběrová řízení), akciová společnost může nakoupit co chce, kdy chce, od koho chce a za kolik chce, protože žádné obchodní omezení nemá. Například: příspěvková organizace zadává veřejnou zakázku na nový CT přístroj: každý zúčastněný předloží nabídku (ta obsahuje cenu, kvalitu, záruku, zaškolení, servis….). Cena se ve všech případech pohybuje okolo předpokládané částky, řekněme 10 milionů. A.s. nakoupí tentýž přístroj za 15 milionů, protože potřebuje, aby vydělal i ten, který zaplatil (a opět příště zaplatí) billboardovou předvolební kampaň. Takto „potřebných“ mezičlánků, zprostředkovatelů, překupníků, dobrých známých a kamarádů někoho z představenstva je nekonečně mnoho. Když je dobrý kontakt, je dobrý i byznys. Platby za vybavení, spotřební materiál, léky, to vše jsou vysoké, pravidelně vydávané částky. Když je suma vysoká, je vysoká i provize.

Forma akciové společnosti je ideální pro odsávání peněz mimo zdravotnický systém. Toto - v podstatě legální – tunelování vede ke chronickému nedostatku zdravotnických prostředků, léků a materiálu, později i k nedostatečnému pokrytí lékařským i nelékařským personálem.

Ušetřit se dá omezením provozu a snížením odměn zaměstnancům za vykonanou práci. Tyto jsou významně (počítejme až o 10%) nižší než ve „státním“ sektoru. Zvyšování tabulkových tarifů se zaměstnanců akciových společností samozřejmě již také netýká.

Závěrem je možné říct, že poskytování zdravotní péče nemocnicemi ve formě akciové společnosti je to nejlepší… pro akcionáře. Pro pacienta je to forma nejhorší.

Ještě jeden příklad rozdílného pohledu na věc: mladý pacient s čerstvým srdečním infarktem je diagnostikován a je nutné mu ihned provést zobrazení srdečních tepen, event. jejich tzv. „protažení“. Za normálního stavu by se převážel do nejbližšího pracoviště, které je volné a provozuschopné (doba dojezdu např. 35 minut). V rámci a.s. se bude převážet do nejbližšího pracoviště, které patří stejné a.s. (dojezd 75 minut), protože péče, která bude tomuto pacientovi poskytnuta, představuje další významný příjem pro a.s. Čtyřicet minut cesty sanitkou v akutním stavu navíc? Velký kus pro pacienta, malý pro akciovku…

Argumentace, že je správné toto udělat, protože to v jiných krajích udělali také, je nesprávná. Ani zvíře neudělá stejnou chybu dvakrát. Pro některé kouzelníky toto však chyba není, a tak se s jejich jmény můžeme setkat v krajích, kde tuto produkci již předváděli.

Co je asi nejnebezpečnější, je to, že zde vzniká nekontrolovatelný monopol, bez regulací a dohledu, který nemá žádnou odpovědnost vůči nikomu, při tom hraje vysokou hru s penězi, které nejsou jeho, a které vybral stát jako jednu z daní.

Tichý souhlas státu s tímto tunelem znamená jeho definitivní rezignaci na řízení, organizaci a rozvoj zdravotnického systému jako koordinovaného celku.

Věřit by se tomu dalo, kdyby této změně předcházela široká diskuze, kdyby se k ní mohla vyjádřit (odborná) veřejnost a kdyby existovaly ekonomické analýzy, které by procházely odbornou oponenturou.

Chceme-li mít zdravotní péči dlouhodobě na úrovni, která odpovídá výši zdravotní daně, musíme tyto iluzionistické pokusy striktně odmítnout a postupovat ve všech ohledech způsobem přesně opačným.