Jak to řeší v Anglii
Systém komunitní péče o duševně nemocné v České republice zatím neexistuje, ale jsou zařízení, která se i u nás snaží alespoň o komunitní přístup. Komunitní péče a komunitní přístup jsou však dvě odlišné věci.
Komunitní péče je jasně stanovený, oficiálně přijatý a v legislativě zakotvený systém péče o duševně nemocné. O komunitní přístup se v České republice pokouší několik nadšenců, téměř bez jakékoli pomoci „těch nahoře.“ Snaha o poskytování komunitních služeb je dosti chaotická a nárazovitá. Stojí pouze na entuziasmu hlavních protagonistů.
Věnovat se pacientovi v duchu komunitního přístupu znamená mít na něho dostatek času, nezaměřovat se jenom na psychiatrické symptomy, ale naslouchat člověku se vším všudy a snažit se mu pomoci. Jelikož vážnější psychické nemoci, zvláště psychotické poruchy, mají přesahy do různých sfér – osobní, pracovní, sociální – je nezbytné, aby do hry byli zapojeni různí profesionálové, včetně rodinných příslušníků.
Možná nejdůležitější aspektem komunitní péče je propojenost a návaznost. Tu by měl zajišťovat takzvaný klíčový pracovník – jakýsi spojovatel nebo výhybkář, který nemocného provází různými formami komunitní péče. V Anglii je role klíčových pracovníků v péči o duševně nemocné skutečně klíčová, u nás je klíčových pracovníků daleko méně než klíčů od bran psychiatrických léčeben.
Další velmi důležitý aspekt komunitního péče spočívá v tom, že člověk je minimálně vytrhován z domácího prostředí. Tím nemyslím jen rodinu, ale i lokalitu, kde žije. Není přivezen na měsíc někam na kopeček do nějaké instituce. Například v anglickém Birminghamu se akutní psychotický stav řeší buď domácí hospitalizací nebo pacienta umístí do pronajatého hotelového apartmá a krizový tým je tam s ním 24 hodin denně. V osmdesáti procentech případů stačí na zvládnutí akutní psychotické krize týden.
V indikovaných případech je nutné umístit člověka do instituce, proto musí být součástí systému komunitní péče i psychiatrická lůžka. Někdy je užitečné vzít člověka z rodinného prostředí, kde narostlo příliš velké napětí. V Anglii a v Holandsku ho v takovém případě mohou umístit do jiné rodiny, která s tím počítá a od obce dostává určitou finanční dotaci. Může tam pobýt třeba měsíc a pak se navrací domů.
Komunitní péče je jasně stanovený, oficiálně přijatý a v legislativě zakotvený systém péče o duševně nemocné. O komunitní přístup se v České republice pokouší několik nadšenců, téměř bez jakékoli pomoci „těch nahoře.“ Snaha o poskytování komunitních služeb je dosti chaotická a nárazovitá. Stojí pouze na entuziasmu hlavních protagonistů.
Věnovat se pacientovi v duchu komunitního přístupu znamená mít na něho dostatek času, nezaměřovat se jenom na psychiatrické symptomy, ale naslouchat člověku se vším všudy a snažit se mu pomoci. Jelikož vážnější psychické nemoci, zvláště psychotické poruchy, mají přesahy do různých sfér – osobní, pracovní, sociální – je nezbytné, aby do hry byli zapojeni různí profesionálové, včetně rodinných příslušníků.
Možná nejdůležitější aspektem komunitní péče je propojenost a návaznost. Tu by měl zajišťovat takzvaný klíčový pracovník – jakýsi spojovatel nebo výhybkář, který nemocného provází různými formami komunitní péče. V Anglii je role klíčových pracovníků v péči o duševně nemocné skutečně klíčová, u nás je klíčových pracovníků daleko méně než klíčů od bran psychiatrických léčeben.
Další velmi důležitý aspekt komunitního péče spočívá v tom, že člověk je minimálně vytrhován z domácího prostředí. Tím nemyslím jen rodinu, ale i lokalitu, kde žije. Není přivezen na měsíc někam na kopeček do nějaké instituce. Například v anglickém Birminghamu se akutní psychotický stav řeší buď domácí hospitalizací nebo pacienta umístí do pronajatého hotelového apartmá a krizový tým je tam s ním 24 hodin denně. V osmdesáti procentech případů stačí na zvládnutí akutní psychotické krize týden.
V indikovaných případech je nutné umístit člověka do instituce, proto musí být součástí systému komunitní péče i psychiatrická lůžka. Někdy je užitečné vzít člověka z rodinného prostředí, kde narostlo příliš velké napětí. V Anglii a v Holandsku ho v takovém případě mohou umístit do jiné rodiny, která s tím počítá a od obce dostává určitou finanční dotaci. Může tam pobýt třeba měsíc a pak se navrací domů.