Dcera přestala chodit do školy, celé dny proleží v posteli, s námi prakticky nekomunikuje. Nedávno jsme skrz dveře zaslechli její hlas, jako kdyby s někým hovořila. Je jí sedmnáct a zhruba od patnácti let kouří marihuanu. Co máme dělat?

S podobnými otázkami a se žádostí o pomoc se na náš mobilní krizový tým při DPS Ondřejov obrací čím dál tím víc nešťastných rodičů. Mají strach, že se jejich potomek „zbláznil“. Určitých podivností v chování svého dítěte si všimli již zhruba před rokem, ale v poslední době se příznaky podivného chování u jejich dítěte zesilují. Po řadu měsíců rodiče vysvětlovali sobě i ostatním, že jde jen o opožděnou pubertu, ale nyní je zřejmé, že se jedná o něco vážnějšího.

Četné výzkumné studie potvrdily, že období od vzniku prvních prepsychotických příznaků po zahájení adekvátní léčby trvá průměrně jeden rok. To znamená, že po dobu dvanácti měsíců je dotyčný jedinec čím dál tím víc ovlivňován zpravidla nepříjemnými příznaky schizofrenní psychózy, především bludy a halucinacemi.

Rozvíjející se duševní onemocnění je obtížně rozeznatelné především ze dvou důvodů. Prvním z nich je fakt, že schizofrenie vzniká nejčastěji v období od 13-ti do 19-ti let, takže okolí má tendenci nápadnosti v chování považovat za bouřlivější projevy puberty. Druhým důvodem je fakt, že dvě třetiny jedinců v tomto období již má zkušenost s kouřením marihuany, neboli „trávy“.

Řada mladých lidí nezůstane u pouhé první zkušenosti, ale pokračuje v kouření dál. Marihuanu ve formě „jointů“, nebo „špeků“ konzumují v partě svých rovných, kde „joint“ koluje postupně z úst do úst. Pokud takovýchto „jointů“ zakoluje více nebo se jedná o tvrdší formu marihuany s větším obsahem THC, emoce, myšlení i chování „huličů“ se začínají poměrně rychle proměňovat.

V posledních letech se v České republice objevily zvlášť nebezpečné odrůdy zvané „skunk“, speciálně vyšlechtěné pod umělým světlem. Kde jsou ty časy, kdy se jezdilo „zahulit si“ do Amsterodamu v jeho typických „coffee shopech“! Dnes pěstují vietnamští imigranti (a nejen oni) ve sklepích pod speciálními lampami daleko rizikovější odrůdy trávy přímo u nás doma.

Vlivem velkého obsahu THC se někteří „huliči“ na základě sebemenšího podnětu nesmyslně řehtají, jiní se uzavírají do depresivní temnoty. O trávě je totiž známo, že zesiluje emoční stav, ve kterém se člověk nachází. Smutná nálada se proměňuje v depresi, veselá rozjařenost v tupou euforii. Vyslovené věty přestávají mít logický smysl, asociace se rozvolňují. Tyto stavy bývají často doprovázeny pocity vztahovačnosti, které mohou nabýt až charakteru paranoidních bludů.

Další vědecké studie prokazují, že dvacet procent schizofreniků onemocnělo po dlouhodobém užívání marihuany. Zrádné nebezpečí tkví v tom, že počáteční projevy schizofrenie jsou mnohdy velmi podobné projevům lidí silně ovlivněných THC. To vede k tomu, že příznaky rozvíjejícího se duševního onemocnění bývají dlouho nerozpoznány.

Skutečnost vyjde najevo až když se nemocný jedinec pod vlivem psychotických prožitků (bludů a halucinací) náhle dopustí nějakého akutního činu, například skoku z okna či napadení neznámého člověka. Poté zpravidla následuje nedobrovolná hospitalizace v psychiatrickém lůžkovém zařízení za asistence záchranky a policie. Zblázněným mladíkům a slečnám jsou podány utlumující léky s možnými vedlejšími nežádoucími účinky a někdy je nezbytné sáhnout k použití tzv. omezujících prostředků (kurtování a podobně). Bohužel se stále často stává, že hned na začátku onemocnění přidělí nezkušený lékař mladému člověku diagnózu schizofrenie. A tím je kariéra psychotického pacienta odstartována…

Kouření marihuany je častým spouštěčem schizofrenní psychózy zvláště u biologicky disponovaných jedinců. Kdyby se s THC na své cestě životem nikdy nesetkali, mohli by žít zcela normální život jako ostatní. Je až neuvěřitelné, jak je tato skutečnost mladými lidmi opomíjena, stejně však také lidmi z jejich okolí (učitelé, profesoři, rodinní příslušníci atd.).

Každá psychiatrická hospitalizace jednou skončí a propuštěný člověk se snaží vrátit zpět do života před „blázincem“. Většina „mlaďochů“ však nemá kolem sebe kromě blízkých příbuzných jiné lidi než ty, kteří patří do „cannabisové“ party. Jakmile se k nim zase připojí, bezesporu se dříve či později najde někdo, kdo jim „jointa“ nabídne a dotyčný jedinec zpravidla neodolá i přesto, že mu na psychiatrii vysvětlili, jakým nebezpečím je pro něj marihuana.

Lidé, jejichž aktuální život vypadá dosti bezútěšně, to udělají proto, aby si navodili dřívější příjemné pocity. Jiní po trávě sáhnou ve snaze zkrotit svůj vnitřní neklid. A to vskutku THC v krátkodobé perspektivě umí. Avšak v dlouhodobějším časovém úseku se obrátí proti člověku samotnému a nastane relaps neboli návrat schizofrenní psychózy. Tento relaps je zpravidla opět doprovázen hospitalizací, vyššími dávkami léků a kolo neštěstí se otočí o další obrátku.

S každým relapsem a případnou hospitalizací nemocný člověk o něco přichází – o kamarády, o partnerku, o práci… Z mnohaleté zkušenosti vím, že často je zapotřebí dvou až tří re-hospitalizací na psychiatrii, než nemocnému mladíkovi „docvakne“ úzké propojení mezi marihuanou a návratem psychózy. V těchto případech platí pro mé pacienty striktní zákaz konzumace „trávy“ v jakékoliv podobě. Nicméně znám pár pacientů, kterým se jakýmsi zázrakem podařilo negativní vliv THC dostat pod kontrolu a u nich jsem o něco tolerantnější. Stále jim však zdůrazňuji, že požívání marihuany nepatří do normálního způsobu života. Že podobné, ne-li příjemnější pocity mohou začít prostřednictvím běžných a bezpečných podnětů, jako je např. láska k blízkému člověku, měkký chleby s máslem a medem či plaváním v nekonečném moři.