Svět aktuální pandemií dříve nebo později překoná a úspěšně ji zvládne. Politici si ale paradoxně příliš dlouho neodpočinou a budou čelit mnohem více výzvám a problémům současně. Evropské vlády se v několika posledních letech mohly spolehnout na šikovné podnikatele a růst ekonomiky. Právě díky nim se dařilo dlouhodobě plnit veřejné rozpočty a nikdo si příliš nelámal hlavu s případnou krizí. „Zlatým časům“ je ale s příchodem koronaviru do Evropy konec. Samotná ekonomika představuje pouze jedno z mnoha bitevních polí. Čeká nás souboj i o zachování samotných demokratických principů.

Zavřené hranice. Omezená doprava. Pokud to není nutné, pak nevycházejte z domu a omezte kontakt s ostatními lidmi. Ne, tohle není titulek z 15. března 1939, kdy započala okupace Československa německými vojsky. Tohle je aktuální obrázek Česka. Hranice střeží skupiny policistů, kteří dohlíží na přeshraniční pohyb občanů. Instrukce zní jasně. Až na výjimky nikdo nesmí dovnitř a nikdo nesmí ven. Podobně jako u 21 moravských obcí, které byly donedávna nuceně izolovány od zbytku okolního světa.

Česko bojuje proti šíření nákazy všemi dostupnými prostředky. Přestože některá přijatá opatření jsou skutečně bezprecedentní, tak je jasné, že úplné zastavení šíření nákazy není v našich silách. Hlavním cílem tak zůstává zamezit explozi nemocných, abychom neopakovali scénář, který můžeme vidět například v Itálii nebo ve Španělsku a minimalizovat tak ztráty na lidských životech. Lidské zdraví pro nás musí být absolutní prioritou, a to i na úkor ekonomických ztrát, které budou skutečně obrovské.

Jakmile svět překoná a porazí nákazu Covid-19, bude před námi stát možná mnohem větší výzva a úkol – dát do pořádku samotnou ekonomiku. Současná drakonická opatření si už nyní vybírají svou daň. Stát pumpuje do ekonomiky miliardy korun, aby zachránil živnostníky a zaměstnance zasažených firem. O závažných dopadech na ekonomiku svědčí například i schválený kurzarbeit, kterým chce vláda zamezit masivnímu propouštění. Velkou vzpruhou bude moratorium na splácení hypoték, spotřebitelských i podnikatelských úvěrů na půl roku. Náš bankovní systém je zdravý a takovéto opatření zvládne absorbovat.

Co bude dál? Skutečnou odpověď na tuto otázku nezná nikdo. Koneckonců vraťme se na začátek března. Myslím, že v tu dobu si málokdo z nás dokázal představit současný stav. Jakékoliv predikce jsou v současnosti jako věštění z křišťálové koule. Jedno vím ale jistě. Dá se očekávat, že společnost bude volat po efektivnějším řízení a dojde k posílení populistů a extrémistů zleva i zprava.

Evropská unie je pak kapitolou sama o sobě. Není to tak dávno, co v době převládajícího strachu ve společnosti volala po zachování otevřených hranic. Takovéto tendence bohužel ale nejsou ničím jiným než vodou na mlýn fašistickým a nacionalistickým hnutím po celé Evropě. Jsem rád, že EU v tomto ohledu vzala „zpátečku“ a přehodnotila svůj postoj. Přesto se však nemohoucnost EU ukázala v plné nahotě. Myslím, že v některých ohledech zaspala a mohla konat rychleji.

Férově ale uznávám, že pravomoci Unie jsou v této věci omezené a z podstaty tak nemohla přijít reakce, kterou jsme všichni očekávali. EU totiž může udělat jenom a pouze to, co jí členské státy "nadělily do vínku". Jinými slovy – její pravomoce končí tam, kde začínají pravomoce suverénních členských států. Slovy železničáře bych současnou situaci shrnul tak, že EU se úspěšně daří snižovat nabrané zpoždění a je zde naděje, že do „konečné stanice“ dorazí včas. Přesto ale bude trvat dlouhou dobu, než dojde k napravení už tak poškozeného obrazu Unie v očích veřejnosti.