Minulá koaliční vláda dokázala v závěru svého mandátu splnit jeden z nejdůležitějších slibů pro ekonomiku naší země. Úspěšně projednala a uvedla do života revoluční novelu stavebního zákona.

Novelu, která zrychlí všechny procesy, odstraní byrokracii, zvýší ochranu veřejných zájmů a zavede pevné lhůty. Úkoly nového ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše jsou jasné. V těchto dnech už musí uvádět do života jednotlivé složky, zajistit manažerské vedení a urychleně soutěžit digitalizaci celého systému. Realita je však zcela odlišná.

MMR před pár dny uspořádalo seminář, kde začalo přednášet o zcela jiné koncepci. I přes lednové fiasko ve Sněmovně, kdy opozice dala změnám jasnou stopku, přináší znovu a znovu nesmyslné a nereálné návrhy na „demontáž“ nového zákona, na odklad jeho účinnosti a na vznik jakýchsi dvou paralelních světů vedle sebe.

Ministr Bartoš chce rychlé řízení pro státní stavby a pomalé, byrokratické řízení pro všechny ostatní. Ptám se proto, jak vysvětlí vláda lidem, že zásadní zjednodušení stavebního práva bude aplikovat jen na VYVOLENÉ? A že to bude nás všechny stát ročně nejméně o 7 miliard více?

„…Schmoranz: Ano, já pochopitelně mám své vlastní razítko.

Svěrák: Nemáte je náhodou s sebou? Aby diváci viděli, …

Schmoranz: To jsou právě ty zkreslené představy o našem povolání. Lidé si myslí, že nosíme razítka po kapsách. Razítko nesmí za žádných okolností opustit kancelář. Existují jedině dvě výjimky: požár a mobilizace. To je takzvaná PM-výjimka.

Svěrák: A teď, pane Schmoranzi, poslední otázku: Jak vy s takovou věcí pracujete? Já jsem to viděl ve filmu, ale tam už člověk jenom sleduje, jak přijdete a odpálíte to.

Schmoranz: Tak „odpálit“ není to pravé slovo pro ten pohyb, který já při razítkování provádím. Ať už jde o razítkování jednoduché nebo o razítkování s mezidechem (naznačí navlhčení razítka), jde v každém případě o takový speciální kolmý úder, pro který bohužel nemáme přesný odborný výraz. Já osobně, když o tom hovořím, říkám, že to razítko na ten papír prdnu.…“

Tolik Jára Cimrman, náš nejoblíbenější národní klasik. Co je na tom? TAK PŘEDEVŠÍM TO POUKAZUJE NA TO, ŽE UŽ ZA RAKOUSKA UHERSKA, STEJNĚ JAKO DNES PROSTĚ ÚŘEDNÍCI LPÍ NA RAZÍTKÁCH. Jsou totiž symbolem MOCI. Mít razítko znamená mít moc.

To je ostatně popsáno již mnohokrát a není to jen specifikum české kotliny, mohu uvést např. Parkinsonovy axiomy:

1. Práce vyplní všechen čas, který je na ni vyhrazen.
2. Úředník chce rozmnožovat své podřízené, nikoli své soupeře.
3. Úředníci si navzájem přidělávají práci. Parkinson demonstruje působení tohoto zákona na vývoji tehdejšího britského ministerstva kolonií. Jeho objem během dvaceti let (od roku 1934 do roku 1954) vzrostl pětkrát, zatímco Británie za tu dobu ztratila Indii, Jižní Afriku a v roce 1956 Suez.

NÁŠ STAVEBNÍ ZÁKON na tento byrokratický přístup a mocenský souboj narazil, pro mne je s podivem, že to vše i v dnešní době stále platí a společnost ještě neprohlédla tyto laciné manipulativní praktiky. Při tom stačilo populisticky říci, je to Babišův zákon a my se přece vymezujeme proti Babišovi…

NÁŠ STAVEBNÍ ZÁKON totiž bere úředníkům vlastní razítka a dává jim jedno společné, sjednocuje a koncentruje postupy. Proč? no protože myslím na stavebníky na občany, firmy a i na státní instituce a organizace co chtějí stavět. Dnes je razítková džungle již neprostupná a my v ní musíme být schopni najít světlo. Proto musíme prostě vzít mačetu a tu cestu si prosekat. Ministr Bartoš ostatně naši práci chválí. Ale nechává si ji jen pro sebe, pro stát. Občanům však pohodlí jediného úřadu nechce dopřát. A víte proč? Je to jen a jen boj o moc. Starostové totiž také nechtějí přijít o svoji moc nad svými sousedy, podniky… ať již z jakýchkoliv důvodů.

Prostě úředníci nechtějí vrátit starostům územní plánování a starostové nechtějí vrátit úředníkům povolení stavby. Takhle jednoduché a prosté to je. Tedy dnes oboje tak trochu dělá politik a tak trochu úředník. A podle toho to vypadá. Řekl bych – smrádek a teplíčko. V tomto prostředí se totiž daří korupci a nikdo za nic nenese odpovědnost. Říká se tomu smíšený model výkonu státní správy a systémová podjatost, ale osobně to považuji jen za prázdný termín, který se používá proto, že mu občané moc nerozumí. Není potom žádným překvapením, že Bartošovu návrhu nadšeně tleská hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, jehož „úspěšnost“ v realizaci krajských staveb je v regionu pověstná.

Původní dobré návrhy dnešní koalice odmítla a dnes je chce pouze pro vyvolené.

Nová vláda deklaruje, že chce zajistit dodržování lhůt úřadem, že totiž když se včas nevyjádří, platí, že souhlasím. Tak se ptám: proč tedy, když Adam Kalous přišel s pozměňovacími návrhy na zajištění ochrany občanů proti nečinnosti úřadu, proč je opozice nepodpořila? Proč nenavrhla ani jediný vlastní, pokud se jim nelíbilo jeho řešení. A při tom je to logické, pokud občan včas nezaplatí daň má prostě ihned penále. Pokud úředník nerozhodne včas, nestane se nic. Tedy tomu úředníkovi. Ale občan???? No např. nestihne hypotéku za nižších úroků nebo platí marně nájemné, když už mohl bydlet ve svém. Kdo mu to nahradí?

Proč poslanci ANO podpořili jednotně tuto změnu? Prostě proto, že po letech byrokratického prorůstání je třeba zase udělat trochu pořádek a každý ze své šedé zóny musí ustoupit na světlo, aby to zase mohlo začít fungovat.

Ekonomický dopad schváleného zákona č. 283/2020 a 284/2020 Sb. byl profesionálně porovnán s poslaneckým návrhem kolegů Martina Kupky a Ivana Bartoše – a zde jsou výsledky:




Určitě má nová vládní koalice co vysvětlovat! Opakuji, že naším záměrem bylo zjednodušit postup pro občana, pro státní pokladnu přinést ročně přes 7 miliard Kč a získat na úřad kvalitní odborné úředníky. Znovu tedy vyzývám Ivana Bartoše, aby nevymýšlel cimrmanovské zlepšováky, ale aby konečně začal pracovat tak, jak mu ukládá platný zákon.