Pocit studu a marnosti…

… to zažívám v zahraničí při každé špatné či ostudné zprávě z České republiky, kterou zaznamenají evropská média. Samozřejmě zejména v případě těch rakouských. David Rath se sice v posledních dnech postaral o jejich zájem, ale překvapivě v menší míře, než jsem čekal.



Možná proto, že se sami Rakušané nemají čím chlubit. Letošní jaro bylo na rakouské poměry velmi bouřlivé – korupční aféry překvapily snad každého. Zdejší parlament momentálně vyšetřuje sedm velkých korupčních kauz. Všechny se týkají dokonalé sítě lobbistů, podplacených politiků i zástupců státních firem:

Tak třeba při privatizaci státních bytů nabídl jeden zájemce 10 minut před uzávěrkou tendru o 0,01 procenta více než druhý. 10 milionů eur od něj vzápětí putovalo na účty nejlepších přátel bývalého ministra financí Karla-Heinze Grassera, který měl v celé záležitosti rozhodující slovo. Soudní proces ještě neskončil.

Jméno Grassera či rakouského lobbisty Petera Hocheggera se objevilo také v souvislosti s nákupem stíhaček Eurofighter.

Největším šokem ale byla privatizace polostátní firmy Telekom, ze které si korupční síť udělala jakousi „interní banku“. Z účtů Telekomu totiž proudily peníze do pokladen různých politických stran, podle všeho snad s výjimkou strany Zelených. Politici za ně měli ovlivnit ve prospěch Telekomu zákony nebo prodloužit mandát členům představenstva společnosti.

Vyslechl jsem hodně komentářů k Rathově selhání od rakouských i evropských kolegů, ale kupodivu řada z nich reagovala pozitivně. Ocenila, že u nás policie v těchto věcech koná a že se nedá zastrašit! A jak mi v nadsázce řekl jeden ministerský úředník: „Za tohle ujištění by Rathovi mohl patřit i dík!“ :-)