(Ne)skrytá kamera

Je neděle, půl desáté večer. Jedu tramvají z předměstí Vídně směrem do centra města, skoro sám. Venku je zima, prší a těším se, až budu v teple. Vyjíždím z konečné a hned na první zastávce přistoupí do vozu dva sympatičtí, dokonale oblečení muži v tmavém obleku s kravatou. Jeden drží nějaký aparát v ruce a jde do zadní části tramvaje, ten druhý míří ke mně…
„Dobrý večer, pane. Doufám, že se Vám cesta tramvají líbí a že se cítíte dobře?“ Dělá si ze mě legraci? Mlčím.
„Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Werner a pracuji pro společnost Wiener Linien jako kontrolor jízdenek. Byl byste prosím tak laskav a ukázal mi svou jízdenku?“
Ten dokonale oblečený přeslušný gentleman mě rozesmál – dobrá scénka. Aha, už začínám chápat, skrytá kamera. Ten druhý celou situaci jistě točí!
„Mluvíte prosím německy?“ ptá se mě, protože se usmívám a nic neříkám.
„Ano mluvím, promiňte,“ říkám a bavím se. "Tak kde je ta skrytá kamera?“
„Prosím? Nerozumím, co máte na mysli?“
„No dobře, tak tady je má jízdenka a teď už mi ukažte tu kameru, jo?“
„Nerozumím, co máte na mysli, každopádně jízdenka je v pořádku. Šťastnou jízdu do cílové zastávky a hezký večer!“
Jsem v šoku. To opravdu není skrytá kamera? Takoví jsou tu kontroloři jízdenek v prostředích MHD? Tak se chovají? Je to vůbec možné?
Tak si tak říkám, že v Praze by se možná v metru či tramvaji nikdo nesmál, tam by mu možná nějaký dobrák dal ještě políček za to, že si z něj dělá legraci, ne?

foto: wienerlinien.at