Když Rakušané slaví, je to nenucené a spontánní. Alespoň dnes, během jejich státního svátku, který předchází svátku českému.

26. říjen, kdy Rakousko slaví svůj státní svátek, připadl v tomto roce na pátek. Vzhledem k prodlouženému třídennímu víkendu jsem čekal vyprázdněnou metropoli. K mému překvapení byla naopak plnější než kdykoli jindy.



Centrum Vídně zaplnili nejenom turisté, ale především Vídeňáci a hlavně celé rodiny s dětmi. Lidé byli svědky vojenské přehlídky, nakoukli do prezidentského paláce, parlamentu či spolkových ministerstev, kde byly Dny otevřených dveří, anebo si jen dali vídeňský párek s křenem a pivem a popovídali si. Podle odhadu radnice šlo o statisíce návštěvníků. Restaurace nabízely slavnostní menu, hosté si připíjeli zcela nenuceně na státní svátek. Někteří z nich v rakouských krojích, lišících se podle spolkové země původu. „Hezký sváteční den“ mi při placení popřáli v pekárně i v kavárně. Děti si nosily domů malé státní vlaječky i balónky v národních barvách a i přes šedivě chladné počasí byla ve městě cítit vstřícnost a dobrá nálada.


foto: orf.at

Čím to, že jsem na státní svátek v Čechách ještě podobnou atmosféru nezažil? Chybí nám národní hrdost? Jsme ovlivněni nucenými oslavami za komunistických časů? Proč většina Čechů ve státní svátek užívá den volna v ústraní, mezi svými blízkými? Musím říci, že mi Rakušané překvapili svou přirozeností a nenuceností.

Ale možná jim je prostě o něco líp. Podle nejnovější studie rakouského statistického úřadu, zveřejněné den před státním svátkem, je 78,8 % Rakušanů naprosto spokojeno se svou životní situací a úrovní. Většina domácností označuje svou ekonomickou situaci jako dlouhodobě stabilní a dobrou, a to přesto, že na průměrnou výši mzdy v zemích Evropské unie dosáhne jen 68,6 % z nich. A navíc, 69,4 % Rakušanů je spokojeno i se svým zdravím.