Když jsem se stěhoval do Berlína, netušil jsem, jak často budu na televizi myslet. A nejen na tu českou Českou.



Německé metropoli totiž dominuje televizní věž na Alexanderplatzu, nebo-li na náměstí Alex, jak Berlíňané říkávají. Je impozantní, ve tmě pestrobarevně nasvícená. A já ji mám stále na očích.



Televizní věž bývala dominantou náměstí ještě v dobách před pádem železné opony od roku 1969. Sice nebyla tak barevně oděná, ale Berlíňané na ni byli pyšní. A měli proč. Je rozhodně zajímavější než pražský "žižkovský prst" a žije svým životem. Nabízí návštěvníkům prohlídky svých technických útrob, díky kterým se podstatná část hlavního města Německa může dívat na své oblíbené televizní programy. Kromě toho si tu mohou dát něco dobrého na zub v otáčivé kavárně a prohlédnout si, samozřejmě v případě jasné oblohy, panorama Berlína až do vzdálenosti 40 kilometrů.

Televizní věž plní i další funkce. Když ji vidíte ve dne celou, máte jistotu, že bude jasno. A dle mých zkušeností často velmi větrno. Když vám mizí v oblacích či v mlze, bude většinou pršet. Věž vysoká 365 metrů je také odevšad vidět, takže pokud v Berlíně bloudíte či si nejste jisti směrem, kterým jste se bez mapy vydali, je dobrým orientačním bodem. Je považována za takovou místní Eiffelovku.

Aby věž přilákala ještě více návštěvníků, nabízí ve svých chodbách, na vyhlídkových plošinách a ve foyeru galerijní prostory. I díky Českému centru v Berlíně je v nich výstava obrazů belgického malíře Charlese Szymkowicze, který zachytil osobnosti českého kulturního života – například Franze Kafky, Václava Havla, Leoše Janáčka či Antonína Dvořáka. Není to tip na zajímavý výlet?