Jezdíte vlakem na hlavním tahu v Česku? Jsou to zážitky…

Snažím se právě ve vlaku Českých drah připojit k internetu, nuceně si musím poněkolikáté „užít“ filmovou reklamu s Ivanem Trojanem. Vlak v ní je čistý, s fungujícím osvětlením, všichni usměvaví a nikdo nestojí a nesedí na zemi či v uličce. Sci-Fi? Kolik České dráhy za takovou reklamu platí? Ivan Trojan je již v několikáté její verzi spokojeným cestujícím. Chtěl bych jím být také! Už proto, že cestuji neustále a tento ekologický způsob dopravy nám přece všichni politici v Česku i EU doporučují!

Kupříkladu dnes sedím v mezinárodním vlaku EC 280 na trase z Brna do Prahy. Zpoždění 45 minut. Jedna nevysvětlitelná mimořádná zastávka v Tišnově „pro některé cestující rychlíkem Vysočina“ (prosím?). Jde o vlak na trase ve třech evropských zemích, nemá restaurační vůz a nemůžete si v něm koupit ani vodu. Vlastně teoreticky ano – z občerstvovacího vozíku, jenže ten prý podle personálu ČD neprojede staršími vozy, bohužel (?!). Vlak je přeplněný, lidé sedí či stojí v uličkách. Cestou mám pracovat, kupodivu sedím, ale nechtěně ve voze s oddíly a nemám stolek. Průvodčí dorazil po dvou hodinách jízdy, „za nic nemůže“. V mém voze je jedna toaleta uzavřená, druhá špinavá, s odpadky na zemi. To vše za bezmála čtyři sta korun (s IN kartou 25).

Mezitím se dozvídám, že na trati u Zábřehu na Moravě jely proti sobě dnes dopoledne souprava Pendolina a osobní vlak. „Došlo k nepovolené jízdě soupravy Pendolino, která jela z Bohumína do Mariánských Lázní, a osobního vlaku jedoucího z České Třebové do Zábřehu na Moravě. Vlaky od sebe zastavily několik desítek metrů,“ řekl mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal. Jen desítky metrů před možnou tragédií… já alespoň zůstávám zdravý. A stále jedu!

Poslední měsíce jsou mé „ekologické“ cesty mezi Prahou a Brnem ve znamení pravidelného zpoždění. Tradičně minimálně 10 minut, běžně 30 až 75 minut. Hlášení o neplánovaném zastavení vlaku (v poli), nabádání k jeho neopouštění (jaká škoda) a o čekání na volnou kolej (?!) jsou pro mezinárodní expresní vlaky na trase mezi Budapeští, Bratislavou, Vídní, Brnem, Prahou, Drážďanami a Berlínem typická. Cizinci jim díky špatně nastavené hlasitosti reproduktorů skoro nerozumějí a raději se před výstupem vlaku několikrát ujišťují, kde vlastně díky zpoždění jsou. A není divu – vezměte si třeba Japonce, zvyklého na přesné rychlovlaky, který má podle jízdního řádu v danou hodnu a v danou minutu vystoupit v Praze, jenže je v čase příjezdu teprve v Kolíně.

Jezdím do Prahy a zpět z Brna v jeden den. Se zpožděním tak strávím ve vlaku až 7 hodin, v horším případě i osm. Je to adekvátní?

Často přestupuji na jiný mezinárodní vlak. Naděje, že by na sebe vlaky počkaly, je malá. Kupříkladu téměř pravidelně dorazíte z Brna do Prahy a vlak směrem Drážďany a Berlín je fuč – ujel před 5 minutami. A tak si dvě hodiny počkáte, v lepším případě v mini lounge Českých drah na hlavním nádraží, bez denního světla, v přítmí a téměř hororovém tichu – bude-li v ní místo.

Vím, není to k nepřežití, ale mezi Prahou a Brnem jezdím třetím rokem a situace je stále horší. Ceny rostou a pro cestující to má být samozřejmé? Pozornost v naší zemi je upřena hlavně na dálnici D1, kdy se konečně bude někdo intenzivně věnovat národnímu dopravci?

Snažím se dát přednost i dopravci soukromému, alespoň na trase mezi Brnem a Vídní dávám palec nahoru společnosti RegioJet a rakouským drahám ÖBB.