Německo prožilo další volby a já poprvé v životě pocítil, jaké to je, když člověk nemá možnost se do nich zapojit, když nemá volební hlas.



Jako Čech jsem samozřejmě v Německu volit nemohl. Byl to na jednu stranu osvobozující zážitek – nemusel jsem se tolik zabývat volební kampaní a pročítat programy politických stran. Ale na druhou stranu jsem si po dvou letech každodenního života strávených v Německu uvědomil, že i mě záleží na tom, jak se tu žije, a že bych rád výsledek svým hlasem ovlivnil.

Kampaň jsem sledoval s odstupem a nadhledem, což se mi potvrdilo při rozhovorech s mými německými kolegy a přáteli, kteří byli občas velmi zaujatí. Ano, volby byly na veřejnosti častým tématem a lidé se o ně zajímali. To byl asi největší rozdíl oproti volbám, které zažívám v Česku. Němci nejsou z politiky tolik znechuceni a mají chuť k volbám jít. Letošní více než 70 %ní účast pro ně byla sice s ohledem na tradiční zájem o volební dění zklamáním, ale ve srovnání s volební aktivitou Čechů je to úctyhodný výsledek.

Osobně mám radost z vítězství Angely Merkel, protože ji vnímám jako velkého bojovníka se smyslem pro fair play. Má sympatické jasné názory, za kterými si dokáže jít. Čeká ji sice nová éra s překvapivě vítěznými svobodnými demokraty, ale na druhou stranu si změnu dosavadní vlády a koalice se sociálními demokraty přála nejenom ona, ale i většina Němců, což volby dokázaly.


Foto: morgenpost.de

V Berlíně, kde vládnoucí sociální demokraté v čele se starostou Klausem Wowereitem ztratili více než 14 % hlasů, jde podle mě o dobrý výsledek. Zadluženost a nezaměstnanost německé metropole rostou a město se potýká s řadou problémů – od zhoršující se kriminality přes chaos v dopravě až po špatnou dotační politiku pro kulturní a sociální projekty.

I když jsem tu nemohl volit, změnu, která nastává, vítám. Tak jako většina Němců budu i já očekávat, co přinese, ale vzhledem ke gigantickému Německu daleko více na regionální úrovni než na té spolkové: tedy co přinese v Berlíně. Novou berlínskou vládu čeká řada úkolů – nejenom boj s nezaměstnaností přesahující 15 %, snížení dluhů města či dokončení přesunu státních úředníků z Bonnu do Berlína, ale také hledání peněz na dokončení mezinárodního letiště BBI, které město potřebuje, a zajištění větší bezpečnosti v některých městských čtvrtích. Musí si také poradit s plány kolem diskutované stavby kopie původního barokního zámku na místě bývalého Paláce republiky a s osudem letiště Tempelhof v centrální části města a měla by pomoci kulturním institucím s ohledem na finanční krizi a nákladnou rekonstrukci Státní opery, která by většinu peněz na kulturu spolykala...