Kratičké vystoupení punkerek Pussy Riot v moskevském pravoslavném chrámu Krista Spasitele je už teď patrně nejznámějším „koncertem,“ který se kdy v Rusku konal.

Trval necelou minutu, než ochranka členky kapely vyvedla ven. Ale asi o žádném jiném hudebním vystoupení se nikdy v zemi tolik nepsalo a nediskutovalo.

Vedení Ruské pravoslavné církve odmítlo všechny výzvy, aby punkerkám odpustilo a přimluvilo se za jejich osvobození.

Zatvrdilo se. Patriarcha Kirill i další duchovní mluví o protestu proti Putinovi jako o rouhačství, urážce věřících, útoku na církev nebo dokonce o konspiraci proti ní. Přestože se členky Pussy Riot věřícím omluvily a řekly, že šlo o protest proti Putinovi, nikoliv o projev náboženské nesnášenlivosti, jak uvedla soudkyně. Všechny tři ženy poslala na dva roky do vězení.

Špičky církve se skutečně v posledních měsících netěší velmi příznivé publicitě.

Sám patriarcha Kirill zjevně lhal o tom, že nosí na ruce švýcarské hodinky za 30 tisíc dolarů (usvědčila jej paradoxně špatně upravená fotografie, na které autor montáže nechal hodinky zmizet, ale zapomněl na jejich odraz na lesklém stole).

Kritizován je Kirill rovněž za to, že před volbami nabádal k podpoře Putina, a prezentoval tak ruské pravoslaví jako státocírkev pevně svázanou s vládnoucí mocí.

Pozoruhodné na tom všem je, že takto jednají a chovají se zástupci společenství, které v uplynulých desetiletích prošlo nevýslovným utrpením.

Ruské pravoslaví v dobách stalinismu a i později v éře Stalinových nástupců téměř bojovalo o přežití pod zuřivým náporem ateismu, kterým se vyzbrojil komunistický režim.

Ve dvacátých a třicátých letech nechal Stalin popravit nebo poslal do gulagů skoro sto tisíc kněží a mnichů. Chrámy a kláštery se jako pevnosti nepřítele ocitly pod soustředěnou palbou rudé moci. Z více než šedesáti tisíc duchovních na začátku dvacátých let jich před začátkem druhé světové války zbylo v aktivní službě jen zhruba pět tisíc.

Z kostelů zůstal otevřen průměrně jeden ze čtyřiceti. Zbylé zbourali nebo přeměnili v kina, skladiště, agitační střediska. Za války se teror zmírnil, protože Stalin potřeboval podporu církve k mobilizaci na obranu země, ale co nestihl on, dokončil na přelomu padesátých a šedesátých let v dalším kole protináboženské kampaně Nikita Chruščov.

Tehdy se masově bouraly zbylé kostely v malých vesnicích. Vedení Ruské pravoslavné církve a její klérus byly prošpikované agenty KGB a ministerstva vnitra. Kněží, kteří kázali něco, co se v Kremlu nelíbilo, přišli o svoji farnost a hrozilo jim obvinění z příživnictví.

Pro srovnání: v polovině osmdesátých let stálo v Rusku zhruba sedm tisíc pravoslavných kostelů. V roce 1914 více než pětapadesát tisíc.

Zastavme se u samotného chrámu Krista Spasitele, kde Pussy Riot zahrály, a započal tak jejich proces. V roce 1931 byl chrám na Stalinův příkaz odstřelen. Vůdce chtěl na místě vybudovat největší budovu světa, Palác sovětů. A na jeho špici měla stát místo kříže obrovská socha Lenina.

To se nestalo, protože experti zjistili, že kvůli spodní vodě nelze takovou stavbu na tomto místě realizovat. Roky tam pak byla jáma a později koupaliště. Až v devadesátých letech vznikla přesná kopie původního chrámu, na kterou přispěla financemi i celonárodní sbírka.

Teď to vypadá, že namísto pokory a velkorysosti k lidem jiných názorů přivedly útrapy církev spíše k opačnému postoji. Mocenské aroganci a pomstychtivosti.

Po pádu komunistického režimu pravoslavná církev s finanční pomocí státu stavěla nové kláštery a kostely, obnovovala svoje instituce. A podobně jako v carských dobách začala znovu prorůstat se státní mocí.

Podle sociologických průzkumů se za věřící pravoslavné křesťany považují zhruba dvě třetiny etnických Rusů. Praktikování víry je ale jiná věc. Bohoslužeb v kostelích a chrámech se pravidelně zúčastňuje méně než deset procent Rusů.

Bude jich po procesu s Pussy Riot více?

Za sovětských časů tehdejší moc lidi zastrašovala, aby do kostelů nechodili. Blíží se snad doba, kdy moc naopak bude zastrašovat ty, kteří tam nechodí?

Jeden z opozičních aktivistů si v deníku Kommersant postěžoval, že by se nerad dožil přeměny Ruska v pravoslavný Írán, teokratickou totalitu.

Text byl publikován v pátek 17. srpna v deníku Insider.