Může někoho zastřelit na ulici, ale i tak ho lidé budou volit.

Není bohužel řeč o nějakém diktátorovi z Blízkého východu nebo Afriky, ale možná o příštím americkém prezidentovi, který za rok touto dobou už bude sedět v Bílém domě (volí se 4. listopadu, výměna se provádí 20. ledna). Donald Trump si takto zažertoval v předvolební kampani. Možná že by to jeho popularitu dokonce zvýšilo. Po všech urážkách, výpadech a populistických pózách, které už předvedl, pořád sílí.

Smích ale není úplně na místě. … Pokud si USA zvolí člověka jako Trump, bude těžší v Evropě varovat před podobnými populisty.
Právě proto, USA nejsou nějakou blízkovýchodní či africkou diktaturou, ani jednou z mnoha demokracií. Je to nejsilnější stát světa, demokracie s 300 miliony obyvateli a hlavní člen Severoatlantické aliance.

Postaví-li se do jejího čela tento chlapík, který si vyměňuje pochvaly a komplimenty s Vladimirem Putinem a jeho strategie spočívá v plošném zákazu vstupu muslimů do USA a výkřiků Bomb the Shit out of ISIS, máme problém i my. Trump jako prezident nejsilnější země NATO bude i součástí naší zahraničí a bezpečnostní politiky.

Jistě, po volbách sice většina politiků poněkud ustupuje od předvolebních předsevzetí. Posledním americkým prezidentům jejich plány na dialog s Ruskem nevycházely. Bush na prvním summitu o Putinovi řekl, že se díval do jeho očí a viděl v nich upřímnost. Obama zase sliboval velký reset. Ani jeden neuspěl. Obama končí tím, že jeho podřízení veřejně označují Putina za zkorumpovaného ( "Je to hodnocení ministerstva financí USA, řekl ve čtvrtek mluvčí Bílého domu Josh Earnest), což ale s Trumpovým příchodem do Bílého domu skončí.
Možná do třetice to takzvaně vyjde a za tandemu Trump – Putin budou rusko-americké vztahy velmi dobré. Ne-li nejlepší v historii. Ovšem za jakou cenu pro ostatní, včetně Česka.

Jedna blízkost už tu je. Americký prezident o zabíjení lidí mluví, jeho ruský protějšek koná. Podívejme se na to ve světle nedávné zprávy britského soudu o vraždě Alexandra Litviněnka v Moskvě. Agentům ruské FSB se čin příliš nepovedl, zanechali po sobě stopy a kamerové záznamy v hotelu. Důkazy o zapojení Kremlu sice nejsou a sotva se je kdy podaří získat. Podobné pokyny se ale obvykle neposílají esemeskou či emailem a nevyhotovuje se hlášení v několika kopiích, připravených k podpisu na stole u sekretářky. Nepochybně k odstranění Litviněnka muselo dojít na politický pokyn a je naivní myslet si, že o tom ruský prezident nevěděl a že ho zpráva o smrti Litviněnka překvapila.

To je věrohodné jako teorie, že Hitler vlastně nevěděl o holokaustu. Nebo že italský premiér Matteo Renzi tento týden nevěděl o záměru zahalit hanbaté sochy v římském muzeu, aby se nedotkly vkusu íránského prezidenta Hasana Rúháního (prý o tom sami rozhodli úředníci z jeho kanceláře, tvrdí médiím).

Čím se můžeme utěšovat? Maximálně tím, že povolení zabíjet se v Kremlu vydává jen na bývalé ruské občany, nikoliv na kritiky Putinova režimu, kteří z Ruska nepocházejí. I když důkaz na to nemáme, podobně jako na to, kdo a jak rozkaz k vraždě Litviněnka vydal.

Stejně tak nemáme důkaz o tom, kdo rozhodl o zakrytí soch v muzeu při návštěvě íránského prezidenta. Pro ty, kdo to nezachytili: Rúhání přijel podepsat do Říma miliardové kontrakty po zrušení protiíránských sankcí a zároveň si chtěl užít trochu kultury. V muzeích na Kapitolu však sochy, zobrazující primární a sekundární pohlavní znaky, pracovníci obednili, aby se to hosta nedotklo. Při setkání přitom Matteo Renzi prohlásil, že "Itálie a Írán jsou dvě supervelmoci krásy a kultury".

Cesta íránského prezidenta do Evropy i obchody s Íránem jsou samozřejmě legitimní. Asi je ale třeba mít míru vkusu, za kterou při různých opičárnách kolem vidiny miliard zajít. U nás se smějeme šaškování Miloše Zemana s krtečkem a pandou, Italové se ukázali být velkými konkurenty. Alespoň že má následné návštěvě Rúháního v Paříži nezakryli nebo neobednili exponáty v Louvru.