Proč inspirace v zahraničí v Česku nefunguje?
Čeští politici se nyní rádi inspirují v zahraničí. Babiš jezdí po Evropě i mimo ni, aby nasbíral zkušenosti pro boj s covidem. Cesty to jsou zbytečné. Nic z nich zatím nevzešlo. A tak si všechny zahraniční hokusy pokusy pojďme shrnout.
Kampaň jménem Sputnik
Nejvíc cest premiér podnikl kvůli očkování. Zajel si do Srbska, Maďarska a nakonec do Izraele. Po návštěvě dvou evropských zemích se začaly šířit zvěsti o možném nákupu ruské vakcíny Sputnik V. Babiš začal připouštět možnost očkování touto vakcínou, protože nás všechny chce zachránit. S proruskou propagandou pak přišel zejména prezident Zeman, jehož vstřícné vztahy s Ruskem netřeba rozebírat. Nezáleží na tom, že Rusko nemá proočkovaných ani deset procent své populace, svoji mocenskou hru rozehrálo skvěle, respektive ani nemuselo, protože prezident Zeman s premiérem Babišem stejně udělají vše, co Rusku (a Číně) na očích vidí. Nicméně Sputnik Babišovi zatím neschválila jak Evropská unie, tak ani ministr zdravotnictví Blatný. Ze Sputniku tedy na chvíli sešlo.
Následně premiér odletěl do Izraele, aby se zjistil, v čem tkví izraelský úspěch v očkování. Jestli tam našel nějaký osvědčený recept, jak zrychlit očkování, tak ho u nás určitě ještě nepraktikoval. Podle dat jsme i přes vzrůstající rychlost očkování pořád jedna z nejpomalejších zemí v Evropě.
A nakonec tu je poslední zádrhel - samotný počet vakcín. Podle posledních jednaní Evropské unie se Česká republika dobrovolně ochudila o několik desítek tisíc vakcín. A nejedná se o solidaritu k jiným zemím. Je to z naší vlastní blbosti. Babiš nechtěl pomoci dalším státům, které jsou na tom nejhůře, přitom donedávna Česká republika žádala státy EU o pomoc. A ty jí pomohly. Proč bychom měli pomoc oplatit, že? To je přeci naprosto zbytečné, jak se zdá z chování našich politiků.
Irský, norský, portugalský plán
Jelikož si naše vládní špičky neumí poradit s koronavirovou pandemií, rádi se inspirují v zahraničí. Druhý bývalý ministr zdravotnictví, Roman Prymula, chtěl za svého působení představit tzv. irský plán rozvolnění. Byl to asi první plán, který vypadal opravdu jako plán. Prymula ho chtěl připravit po podzimním lockdownu, ale víme, jak skončil.
Pak přišel současný ministr Blatný a ten představil před Vánoci systém PES a další postupný plán rozvolňování. Ten byl inspirován jak irským, tak i norským modelem. Rozvolňování nám ale vydrželo jen pár týdnů a zase nás zavřeli.
Ukončení dalšího lockdownu vláda stanovila na 11. dubna. Ministr vnitra, Hamáček, nás prosí, ať to naposledy vydržíme. Takhle nás prosí už celý rok a zároveň přišel s dalším inspiračním modelem: „Nedá se očekávat, že bychom znovu vymýšleli kolo. Nejlépe se dá použít vzor Portugalska nebo Španělska, rozvolňují ve 14 denním rytmu. Celá řada aktivit se u nás bude rozvolňovat postupně. První budou školy,“ jak uvedla CNN Prima News.
Inspirace kvapná, málo platná
Co bude po 11. dubnu teprve uvidíme. Nicméně těžko říct, zda má vláda opravdu nějaký plán. V minulosti nám předvedla spíš chaos sešitý narychlo horkou jehlou a bez plánu rozvolňování se těžko dá předopkládat, že by situace byla tentokrát jiná. Plán by také měl mít nějakou srozumitelnou strategii pro nás občany. Inspirací si můžeme brát ze zahraničí kolik chceme, ale když ji neumí politici aplikovat na současnou situaci, těžko nám k něčemu bude.
Kampaň jménem Sputnik
Nejvíc cest premiér podnikl kvůli očkování. Zajel si do Srbska, Maďarska a nakonec do Izraele. Po návštěvě dvou evropských zemích se začaly šířit zvěsti o možném nákupu ruské vakcíny Sputnik V. Babiš začal připouštět možnost očkování touto vakcínou, protože nás všechny chce zachránit. S proruskou propagandou pak přišel zejména prezident Zeman, jehož vstřícné vztahy s Ruskem netřeba rozebírat. Nezáleží na tom, že Rusko nemá proočkovaných ani deset procent své populace, svoji mocenskou hru rozehrálo skvěle, respektive ani nemuselo, protože prezident Zeman s premiérem Babišem stejně udělají vše, co Rusku (a Číně) na očích vidí. Nicméně Sputnik Babišovi zatím neschválila jak Evropská unie, tak ani ministr zdravotnictví Blatný. Ze Sputniku tedy na chvíli sešlo.
Následně premiér odletěl do Izraele, aby se zjistil, v čem tkví izraelský úspěch v očkování. Jestli tam našel nějaký osvědčený recept, jak zrychlit očkování, tak ho u nás určitě ještě nepraktikoval. Podle dat jsme i přes vzrůstající rychlost očkování pořád jedna z nejpomalejších zemí v Evropě.
A nakonec tu je poslední zádrhel - samotný počet vakcín. Podle posledních jednaní Evropské unie se Česká republika dobrovolně ochudila o několik desítek tisíc vakcín. A nejedná se o solidaritu k jiným zemím. Je to z naší vlastní blbosti. Babiš nechtěl pomoci dalším státům, které jsou na tom nejhůře, přitom donedávna Česká republika žádala státy EU o pomoc. A ty jí pomohly. Proč bychom měli pomoc oplatit, že? To je přeci naprosto zbytečné, jak se zdá z chování našich politiků.
Irský, norský, portugalský plán
Jelikož si naše vládní špičky neumí poradit s koronavirovou pandemií, rádi se inspirují v zahraničí. Druhý bývalý ministr zdravotnictví, Roman Prymula, chtěl za svého působení představit tzv. irský plán rozvolnění. Byl to asi první plán, který vypadal opravdu jako plán. Prymula ho chtěl připravit po podzimním lockdownu, ale víme, jak skončil.
Pak přišel současný ministr Blatný a ten představil před Vánoci systém PES a další postupný plán rozvolňování. Ten byl inspirován jak irským, tak i norským modelem. Rozvolňování nám ale vydrželo jen pár týdnů a zase nás zavřeli.
Ukončení dalšího lockdownu vláda stanovila na 11. dubna. Ministr vnitra, Hamáček, nás prosí, ať to naposledy vydržíme. Takhle nás prosí už celý rok a zároveň přišel s dalším inspiračním modelem: „Nedá se očekávat, že bychom znovu vymýšleli kolo. Nejlépe se dá použít vzor Portugalska nebo Španělska, rozvolňují ve 14 denním rytmu. Celá řada aktivit se u nás bude rozvolňovat postupně. První budou školy,“ jak uvedla CNN Prima News.
Inspirace kvapná, málo platná
Co bude po 11. dubnu teprve uvidíme. Nicméně těžko říct, zda má vláda opravdu nějaký plán. V minulosti nám předvedla spíš chaos sešitý narychlo horkou jehlou a bez plánu rozvolňování se těžko dá předopkládat, že by situace byla tentokrát jiná. Plán by také měl mít nějakou srozumitelnou strategii pro nás občany. Inspirací si můžeme brát ze zahraničí kolik chceme, ale když ji neumí politici aplikovat na současnou situaci, těžko nám k něčemu bude.