České zdravotnictví mělo problém před pandemií, a má ho i během ní. Nedostatek personálu.

Čeští pacienti pak mají také problém. Jmenuje se česká zdravotnická péče a mýtus kolem ní. Zdravotnictví je v Česká republice veřejné, tržně orientované. Zřizovatelem jsou různé složky státní zprávy, či-li ministerstvo zdravotnictví, kraje nebo obce. Financování pak jde z povinného zdravotního pojištění.

Během pandemie lékaři a sestry riskovali své životy a pracovali do úmoru, odvedli opravdu velký kus záslužné práce. Za to jim patří velký dík! Ale! Dle mého názoru si tyto profese velmi idealizujeme. Mnoho z nás, včetně médií se dokáže postavit kriticky k fungování vlády, školství, soukromých firem nebo i k samotným médiím. Ovšem v případě lékařů a sester a celkovému fungování zdravotnictví se vyhýbáme. Proč? Doktor je pro českého pacienta modla. Většinou ho oslovujete pan doktor nebo paní doktorka. Pochopitelné, léčí vás, stará se o vás. Jenomže přístup českých lékařů i sester by se mohl zlepšit a bude se muset zlepšit v budoucnosti. Stejně jako se bude muset zdravotnictví reformovat a posunout vstříc budoucnosti.

Uvedu pár obyčejných příkladů. Pro mnoho lékařů a sester jste bohužel jen číslo, žádná lidská bytost a podle toho se také chovají. Ruku na srdce, kdo jste zažil hrubé chování ze strany doktorů nebo sester buď v ordinaci nebo v nemocnici? Určitě každý. Samozřejmě, každý jsme člověk a nemusíme mít dobrý den, jenomže pravděpodobně by vás někdo za to zkritizoval. Pokud jste lékař nebo sestra za takové chování vás málo kdo pokárá. Proč? Protože se bojí.

Mé známé diagnostikovali nyní během koronaviru rakovinu. Doktorka ji diagnózu oznámila a řekla, že musí čekat na další testy tři týdny. Známá se bála a nevěděla, proč musí tak dlouho čekat, říkala si, že je to kvůli koronaviru. Po vyšetření ji řekli, že musí jít na operaci za dva týdny a neví, zda bude muset jít na další nebo ne. Operace se bude konat v 70km vzdálené nemocnici. Známé neřekli, jak dlouho v nemocnici zůstane, ani jaký bude další postup. Při otázce, zda se jí rakovina nemůže rozšířit do dalších částí těla, jí doktor odpověděl, když nerozhýbáte lymfu tak ne. A že by ji poradil jak, to ne. Moje známá se snažila na všechno vyptávat, loudila odpovědi z lékařů, ale na každém vyšetření byl jiný lékař a žádný ji neřekl nic kloudného. Všichni se vyhýbali odpovědi a zároveň se kryli. Vy jste pacient, který má rodinu, zaměstnání a smrtelnou diagnózu. Lékař, jež vás má léčit vám nic neřekne a ještě s vámi jedná jako s póvlem. A to by neměl. Za prvé, vy ho platíte ze svého pojištění, za druhé lékař vám vždy předepíše léky od určité farmaceutické firmy, jež ho velmi dobře podporuje. Či-li vy mu přispíváte na živobytí, měl by s vámi tedy jednat záslužně.

Ale nejedná. Přístup českého zdravotnictví se musí změnit. Lékaři mají právo na vysoké platy, které mají, ačkoliv říkají, že ne. Klidně ať mají větší, hlavně ať se jejich přístup k pacientům zlepší. Pokud to nenastane, dojde k prohlubováním rozdílů ve zdravotnické péči, kdy každý pacient si bude přát, aby měl v kruhu svých přátel, rodině nebo známých nějakého doktora, který mu dohodí nějaké to pořádné vyšetření.