Dobrý den, jmenuji se Lítačka. Vím, že moje jméno v Praze má spíše tradici spojenou s někdejší vojenskou policií, hektickou peristaltikou apod. Moje matka – Adriana Krnáčová mě ale tak pojmenovala, to víte, ona se v Praze také nevyzná. Na druhou stranu, jméno není až tak důležité.

S čím Vám, milí Pražané, mohu pomoci? Ochráním Vás před revizory. Pokud někoho takového uvidíte, budu Vaším štítem proti jejich zvědavým čtečkám. Samozřejmě zadarmo Vás nesvezu, musíte si koupit kupon. Jezdit můžete tramvají, autobusem, metrem, lanovkou na Petřín, možná i přívozy a rozhodně třeba po zábradlí. To je asi tak všechno, co Vám nabídnu. Když se to povede zase nějak naroubovat, možná Vám pomůžu i v knihovně. Stejně jako jsem to doposud dělala; to jsem se ovšem ještě jmenovala Opencard.

Jak a proč mě takhle přejmenovali? To je jednoduché. Zlá firma, která o mě pečovala, ještě když jsem byla Opencard, chtěla – představte si to – peníze za to, že se starala, abych fungovala! Moje maminka ale nemá tu firmu ráda, nevím však úplně proč. Proto jsem vlastně asi přišla na svět. Jinak si myslím, že by jí to bylo jedno, ona tomu IT stejně nerozumí.

Jak to ale udělat? Ta zlá firma má smlouvy, které Prahu zavazují neporušovat licenční oprávnění a autorský zákon, tedy nikdo by prý neměl kopírovat, co ta firma vymyslela. Tedy vlastně mě. Už jsem slyšela, že to snad prý má takto i Oracle, Microsoft, IBM a prakticky všechny společnosti, které nějaký software vytvořil. To mě ostatně ani nezajímá, máma se o to nějak postará. Říká, že se to dá k soudům, to se nějakou dobu povleče, asi si zkusí promluvit s nějakými svými známými z „vnitra“ a ti zase třeba mají známé u sou(se)dů, takže kdo ví, jak to dopadne. Každopádně Opencard je přece symbolem korupce a zlořádu, a tak se na nějaké dodržování smluv a zákonů nemusíme ohlížet. Účel světí prostředky. Nějaké porušování čehokoliv, a tím méně smluv a zákonů, nás netrápí. V nejhorším z toho budou nějaké soudní OP-LÍTAČKY, teda oplejtačky u soudů, jak se v Praze hezky česky říká…

Zbývalo tedy vyřešit drobný problém - jak vytvořit kartu, která bude stejná jako Opencard, bude se chovat jako Opencard, bude fungovat v rámci systému Opencard, ale nebude ji ničím připomínat. Naštěstí moji opatrovníci z Operátora Opencard (teď už se to vlastně jmenuje ICT, protože Opencard je zapovězené jméno) přišli na to, jak si poradit i s tímhle problémem.

Z mého původního systému okopírovali, co se dalo (zatím mají nějaké problémy s fotkami, ale to se určitě vyřeší), a předali to dalším strejdům z nějaké firmy XT Card. Není sice vůbec jasné, kde se tahle firma vzala, ale asi jsou to kamarádi. XT Card se dušuje, že nic neukradla ani neokopírovala. Vlastně mají asi pravdu, proč by něco kopírovali, když to dostali od lidí z Operátora. (Viz zde).
Máma i Operátor navíc lidem chytře tvrdí, že si mě pořídili jen za 10 milionů korun. To, že máma Operátorovi posílá měsíčně 5 milionů z rozpočtu Prahy, abych fungovala, to není potřeba nikomu říkat. Jsem zatím v plenkách, ale už jsem Prahu stála 180 milionů. (Viz zde).
On si stejně nikdo nedá tu práci, aby to počítal. A navíc za všechno stejně může Opencard, takže to když tak připočteme jí. Zahodíme miliardu nebo dvě, vždyť je to jedno.

Mrzí mě jedna věc. Máma mi nikdy neřekla, kdo je mým opravdovým tátou. V opatrovnictví mě mají sice strejdové z Operátora, moje zdrojové kódy má ale XT Card - a tuhle firmu zase ovládá nějaká skupina J&T - a tu zase prý ovládají nějací čínští soudruzi (…hmm, třeba na mě díky tomu bude sleva na pandu v pražské zoo…). Je to celé nějak zamotané. Když se rodila Opencard, rozhodli o tom radní i zastupitelé, bylo výběrové řízení, já neměla z toho vůbec nic. Máma sice tvrdí, že bylo nějaké poptávkové řízení, ale to se jen tak říká, aby se lidi moc neptali.
Ale nebojte se – pro Vás, lidi – se nic nemění. Jenom se nesmí říkat, že dál lítám na pořád stejném systému, dál používám starou dobrou elektronickou tramvajenku (jak se v Praze říká legitimaci na MHD), dál používám tu samou databázi a mám všechny údaje o Vás, moji milí uživatelé… Že bych neměla? Co na tom, že osobní data Vás uživatelů byla shromážděna kvůli Opencard, co na tom, že Praha kromě autorského zákona možná porušuje i zákon na ochranu osobních údajů.

1. března mám narozeniny. O měsíc později by asi bylo příhodnější. Poprvé jste si na mě mohli sáhnout. Jsem malá, plastová, čipová… a jsem zelená. Nechci hodnotit, jak vypadám, to nechám na Vás, ne/vkus je individuální. Nejdůležitější je, že vypadám jinak, tedy už nejsem červená, ale zelená. Změna barvy, pár srdnatých mediálních prohlášení mojí mámy a opatrovníků z Operátora a nikdo se nebude pídit po tom, co se ve skutečnosti stalo. „Lakování“ veřejnosti vždy fungovalo a jak je vidět, funguje i nyní. A nemusí být jen na růžovo…