Kontrapunkt
Na jednu stranu má dnešní mladá generace v naší zemi možnosti, které ty předchozí v takové míře a šiři nepoznaly, co se týče studia, kariéry, cestování či náplně volného času. Na straně druhé úvahy o budoucnosti dnes směřují stále více k pesimismu a hlavním důvodem není ani tak špatná dostupnost bydlení.
Nedávno jsem si vzpomněl na pasáž z knihy Aldouse Huxleyho Kontrapunkt, jež poprvé vyšla v roce 1928. Jedna z postav líčí neudržitelnost civilizačního ekonomického modelu na příkladu zemědělství. Kdy zásoby fosforu, jež se používají pro hnojení, jsou vytěžovány (jednou tedy dojdou) a následně jsou spláchnuty do moře (které, jak víme dnes, velmi znečišťují). Emocemi provázená úvaha končí pesimisticky, jednou člověk naruší přírodní rovnováhu natolik…
Tuto knížku jsem četl v 90. letech, někdy krátce po dokončení gymnázia a nedočetl jsem ji do konce. Důvodem nebyla tato pasáž, ale to, že zobrazení člověka i společnosti mi přišlo celkově bezvýchodné. A myslím, že člověk v tomto věku, dospívání, začátku dospělosti, hledá spíše inspiraci proto, o jaké hodnoty se lze opřít, či o co má smysl v životě usilovat. Mnohem bližší mi v tomto ohledu o něco později byly knihy ruských klasiků, třeba Turgeněva. To je jistě individuální, inspiraci lze nepochybně hledat i ve zcela jiné literatuře, či mimo literaturu nebo intelektuální svět. Člověk v tomto věku ale nějakou inspiraci, či něco, co mu usnadňuje orientaci ve světě, potřebuje. Toto téma také obvykle není důležité jen pro mladou generaci, ale i pro jejich rodiče nebo pedagogy.
Jistě není dobré zavírat oči před možnostmi, které dnešní doba nabízí. Z druhé strany ani nelze přehlížet to, že změny stavu přírody a prostředí, ve kterém žijeme, způsobené naší činností, budou mít do budoucna stále větší vliv na naše životy, ekonomiku i politiku. Již nyní se přitom zhoršuje politická situace a i v západních společnostech narůstají sociální problémy a výzvy současného globalizovaného světa se netýkají zdaleka jen našeho vztahu k přírodě a životnímu prostředí.
Je možné snažit se o naplněný život způsobem odpovědným vůči společnosti (a tedy i vůči přírodě)? A co to vlastně dnes znamená? Lidé, kterým se podařilo dostat na vrchol a uskutečnit svůj (americký) sen, nám přitom poskytují dnes často příklad spíše opačný. Svůj podíl na problémech současných i těch, jež spojujeme s budoucností, totiž dle mého soudu má i to, že v posledních desetiletích získávala stále větší vliv představa, že motorem společenského pokroku je egoismus (racionální kalkul vlastního zisku).
Nedávno jsem si vzpomněl na pasáž z knihy Aldouse Huxleyho Kontrapunkt, jež poprvé vyšla v roce 1928. Jedna z postav líčí neudržitelnost civilizačního ekonomického modelu na příkladu zemědělství. Kdy zásoby fosforu, jež se používají pro hnojení, jsou vytěžovány (jednou tedy dojdou) a následně jsou spláchnuty do moře (které, jak víme dnes, velmi znečišťují). Emocemi provázená úvaha končí pesimisticky, jednou člověk naruší přírodní rovnováhu natolik…
Tuto knížku jsem četl v 90. letech, někdy krátce po dokončení gymnázia a nedočetl jsem ji do konce. Důvodem nebyla tato pasáž, ale to, že zobrazení člověka i společnosti mi přišlo celkově bezvýchodné. A myslím, že člověk v tomto věku, dospívání, začátku dospělosti, hledá spíše inspiraci proto, o jaké hodnoty se lze opřít, či o co má smysl v životě usilovat. Mnohem bližší mi v tomto ohledu o něco později byly knihy ruských klasiků, třeba Turgeněva. To je jistě individuální, inspiraci lze nepochybně hledat i ve zcela jiné literatuře, či mimo literaturu nebo intelektuální svět. Člověk v tomto věku ale nějakou inspiraci, či něco, co mu usnadňuje orientaci ve světě, potřebuje. Toto téma také obvykle není důležité jen pro mladou generaci, ale i pro jejich rodiče nebo pedagogy.
Jistě není dobré zavírat oči před možnostmi, které dnešní doba nabízí. Z druhé strany ani nelze přehlížet to, že změny stavu přírody a prostředí, ve kterém žijeme, způsobené naší činností, budou mít do budoucna stále větší vliv na naše životy, ekonomiku i politiku. Již nyní se přitom zhoršuje politická situace a i v západních společnostech narůstají sociální problémy a výzvy současného globalizovaného světa se netýkají zdaleka jen našeho vztahu k přírodě a životnímu prostředí.
Je možné snažit se o naplněný život způsobem odpovědným vůči společnosti (a tedy i vůči přírodě)? A co to vlastně dnes znamená? Lidé, kterým se podařilo dostat na vrchol a uskutečnit svůj (americký) sen, nám přitom poskytují dnes často příklad spíše opačný. Svůj podíl na problémech současných i těch, jež spojujeme s budoucností, totiž dle mého soudu má i to, že v posledních desetiletích získávala stále větší vliv představa, že motorem společenského pokroku je egoismus (racionální kalkul vlastního zisku).