Dnes se na Moravě sešli premiéři Visegrádské skupiny. Proto, aby řešili jistě závažné věci, ale i ty méně závažné, zato však mediálně zajímavé.
Tak už to na podobných setkáních premiérů zemí V4 chodí.



V době obrovských ekonomických ztrát v důsledku koronavirové krize se téma ekonomické obnovy Evropy nabízí.

Premiéři by ale neměli zapomínat na to, že předpokladem prosperity je také zajištění naší bezpečnosti.

Právě oblast bezpečnostně-obranné spolupráce Visegrádské skupiny zůstává přes mnohé politické deklarace bez konkrétního velkého realizovaného projektu. Je to patrné, ať už se podíváme na oblasti jako je harmonizace vojenských akvizic, spolupráce armád či oblast strategicko-taktická.

Limity bezpečnostně-obranné spolupráce se po celých těch 29 let existence "Visegrádu" projevovaly v odlišném hodnocení hrozeb, protekcionismu obranných průmyslů, rozdílné struktuře hlavních zbrojních podniků a v neposlední řadě i v rozdílech v obranném plánování jednotlivých členských zemí V4.

A proto když se přeci jenom tu a tam objeví možnosti realizace konkrétních projektů, měly by se jim vlády visegrádských zemí věnovat. A to i na summitu šéfů těchto vlád.

Dvě takové se aktuálně pro nadcházející polské předsednictví V4 rýsují:

1. Převedení jednotek certifikovaných pro "visegrádskou" EU bojovou skupinu k dispozici silám rychlé reakce NATO (NRF). Visegrádské EU bojové skupiny byly doposud dvě, ale ani jednou nebyly kvůli nedostatkům unijního mechanismu nasazeny. Proč tedy nyní investované peníze a úsilí nevyužít pro naše závazky v NATO, že?

2. Vyslání tréninkových specialistů zemí V4 do vojenského výcvikového centra vybudovaného na Ukrajině (Joint Multinational Training Group Ukraine) ke zvýšení taktických a operačních schopností ukrajinských ozbrojených sil. Když už máme instruktory všude po světě, proč ne na Ukrajině? Tam navíc mohou své zkušenosti jak předávat, tak také mnohé sbírat. Ukrajinská armáda je dnes díky bojovým zkušenostem s ruským vojenským vpádem na východě země celosvětově mimořádně ceněným a vyhledávaným partnerem.

Tak třeba i o takových věcech by předseda české vlády mohl jednal se svými partnery. Líbilo by se mi to více, než fňukání, že "jsme chudí a máme doplácet na bohaté..."