Nedávno se prezident Zeman vyjádřil o naší kontrarozvědce, Bezpečnostně-informační službě, jako o “čučkařích”. Prezident jakoby se snažil ukázat, že tato služba je neschopná, protože „žádného agenta ještě nechytla“. V podtextu bylo ale i druhé oblíbené prezidentovo klišé, že totiž nebezpečí, které pro náš stát představují vlivové operace Ruska a Číny není zdaleka tak závažné, jak se experti snaží prezentovat.

Není to od Miloše Zemana nic nového. Místo racionální argumentace, které by byl nepochybně schopen, se uchyluje k mnohem pohodlnější formě nálepkování a napadání svých oponentů. Ostatně i Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty, se kterým jsem po dvaceti letech práce v diplomatických službách spojil své síly, je častým terčem jeho výpadů.

Nejde mi o chování Miloše Zemana. Co je však pravdy na tom, že upozorňování neschopných „čučkařů“ na nebezpečí plynoucí z Ruska a Číny je slovy prezidenta „pouhým plácáním“ ? Zhola nic.
Šlo by to dokázat různými způsoby. Jedním z nich je komparativní analýza veřejně dostupných výstupů všech relevantních zpravodajských služeb v euroatlantickém prostoru. Právě takovou analýzu provedl tým Programu bezpečnostních strategií Evropských hodnot v rámci téměř rok trvajícího projektu.

Podívejme se na jeho obsah a na zjištění, která přinesl.

V první fázi projektu se výzkum soustředil na obsah výročních zpráv zpravodajských služeb Evropy, USA a Kanady v období 2013-2018. Výstupem této fáze je zpráva “Russia and China through eyes of NATO and EU intelligence agencies” . https://www.europeanvalues.net/wp-content/uploads/2019/06/Russia-and-China-through-eyes-of-NATO-and-EU-intelligence-agencies.pdf
Podle závažnosti, jakou přikládají zpravodajci jednotlivých zemí ruské a čínské hrozbě, byly identifkovány tři různé skupiny. První skupina zemí, kam patří spolu s Dánskem a Pobaltskými státy i Česká republika, přikládá této hrozbě prioritní význam. I druhá skupina zemí (Belgie, Chorvatsko, Francie, Německo, Nizozemí, Švédsko, Velká Británie, USA a Kanada) kvalifikuje ruské a čínské vlivové operace jako jednu z hlavních hrozeb. Zbylé země zmiňují hrozbu ve svých zprávách s o něco nižší intenzitou. Nenašli jsme ale ani jednu jedinou zemi, jejíž zpravodajské služby by samotnou existenci ruské a čínské hrozby popíraly.

Ve druhé fázi náš tým porovnal texty výročních zpráv s obsahem relevantních sekundárních informační zdrojů (literatura, publikace think-tanků, blogy, vystoupení a projevy expertů a představitelů administrativy, konzultace s bývalými příslušníky zpravodajských služeb). Teritoriálně byl záběr výzkumu zúžen na střední Evropu. Výsledná zpráva byla rozdělena na část věnovanou vlivovým operacím Ruska a těm, za nimiž stojí Čína. . https://www.europeanvalues.net/wp-content/uploads/2019/12/Analysis-of-Russian-Chinese-Influence-in-Central-Europe-compressed.pdf
Obě zprávy zachycují krátkodobé i dlouhodobé cíle těchto dvou zemí a také taktiku a nástroje, které jsou voleny k jejich dosahování.

Mezi hrozbami pocházejícími z Ruska jsou zpravodajskými službami za nejzávažnější považovány: vojenské ohrožení, kybernetické útoky, průmyslová špionáž, mediální dezinformace, zpravodajské aktivity zneužívající diplomatického statusu či manipulace historického narativu. Fenomén kupování si politických, ekonomických či intelektuálních elit je ve veřejně publikovaných zprávách zpravodajců zachycen pochopitelně velmi opatrně. Jeho existence je naznačena spíše implicitně než explicitně.

Zajímá-li vás obsah zpráv z jednotlivých zemí podrobněji, doporučuji přečíst si dvě výše uvedené zprávy či závěrečnou shrnující analýzu publikovanou na stránkách Evropských hodnot ve formě příručky.
<a href="https://www.europeanvalues.net/wp-content/uploads/2019/12/Handbook-on-Countering-Russian-and-Chinese-Interference-in-Europe.pdf">https://www.europeanvalues.net/wp-content/uploads/2019/12/Handbook-on-Countering-Russian-and-Chinese-Interference-in-Europe.pdf
Každopádně lze konstatovat, že se uvedené formy vlivových operací nevyskytují zdaleka jen ve zprávách služeb zemí bývalého sovětského bloku. Prakticky stejné operace jsou identifikovány zpravodajskými službami britskými, německými, holandskými, americkými či dánskými.
Britská zpravodajská služba explicitně vyjadřuje obavu, že ruské investice do tamní kritické infrastruktury jsou spojené se subversivními a kriminálními aktivitami. O častém využívání kriminálních struktur v západní Evropě ze strany Ruska mi nedávno vyprávěl i španělský generální prokurátor. Kromě zpravodajských přehledů bychom tedy mnoho podobných informací našli i v materiálech orgánů činných v trestním stíhání, pokud by byly dostupné.

V případě Číny registrují zpravodajské služby využívání politického a ekonomického nátlaku k získávání podpory pro politiku Číny ve věci Tchaj-wanu, Tibetu či Jihočínského moře. Zaznamenány jsou případy manipulace čínské diaspory pro zpravodajské účely nebo zneužívání diplomatického statusu pro zpravodajské operace. Nedávno se například v Litvě odehrál poměrně bizarní případ, kdy byl velvyslanec Číny přímo zapojen do organizování demonstrací proti připomínce výročí tzv. Baltské cesty. Ta měla formu lidského řetězu, kterým dali občani tří pobaltských republik v roce 1989 najevo, že již nechtějí být součástí Sovětského svazu. Co na tom Číňanům vadí, řeknete si. Inu to, že se touto formou protestu inspirovali po třiceti letech demonstranti v Hong-Kongu.
Západoevropské služby jsou alarmovány také snahou o cílené čínské investice do kritické infrastruktury. Klíčové zjištění je, že Čína se stává v mezinárodním měřítku premiantem v organizování kybernetické špionáže. Zatímco tradičně byla čínská špionáž spojená s prosazováním ekonomických zájmů, nyní přibývá důkazů o využívání ekonomické síly pro prosazování čínských zahraničně-politických zájmů.

Projekt zahrnoval také srovnání cílů a metod Ruska a Číny, což je téma, na které jsou experti Evropských hodnot čím dál častěji dotazováni. V závěrečné příručce je proto tabulka porovnávající obě strategie.
Jedním ze zásadních rozdílů je podle mého názoru to, že ruské informační operace jsou součástí ruské vojenské strategie. V případě konfliktu by Rusové své know-how a partnerské sítě využili k tomu, aby prostřednictvím nich vyvinuli enormní tlak na politické představitele Severoatlantické aliance. Rusové totiž moc dobře vědí, že vojensky jsou slabší než NATO. Enormní zkoušce by proto vystavili zejména politické rozhodování v Alianci v případě konfliktu. Proto z Programu bezpečnostních strategií Evropských hodnot vzešly návrhy některých opatření, které by v takové situaci zkrátily významně čas potřebný na přijetí politických rozhodnutí, jež musí v demokratické obranné Alianci nasazení vojenské síly předcházet. V autokratickém zřízení, které dnes v Rusku vládne, jde totiž mobilizace vojenských a bezpečnostních sil dost velkým tempem. Na tuhle jejich výhodu je potřeba reagovat.
V případě Číny sice lze již nyní sledovat interní diskuse čínských generálů o využití infrastruktury budované v rámci strategie „Pás a Stezka“ k vojenským účelům. Ucelenou vojenskou strategii vůči našemu regionu však Čína doposud nemá.

Rozsáhlá analýza doložila to, co Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty konstatuje již několik let. Nepřátelské vlivové operace nejsou ojedinělým, náhodně odhaleným úkazem ani nejsou fenoménem, který by se týkal jen několika málo zemí. Naopak, zaznamenali jsme poměrně široký konsensus zpravodajských služeb o existující taktice a používaných nástrojích.

Pokud by měl mít pravdu prezident Zeman se svým zpochybňováním nebezpečí plynoucího z Ruska a Číny, muselo by to logicky znamenat, že se čučkaři všech zemí, po vzoru proletářů, spojili. A spikli se proti Miloši Zemanovi. Nechť laskavý čtenář sám posoudí, jestli je něco takového pravděpodobné.