Iránské drony Šahíd 136 jsou nebezpečná a relativně levná zařízení. Působí Ukrajincům problémy, ale ne takového rozměru, aby to ovlivnilo průběh války. Ukrajinská úspěšnost v jejich sestřelování je kolem 70% a dále poroste. Šahíd navíc není stavěn pro útoky na města, ale pro zásahy statických vojenských cílů. Ty se ale Rusům moc trefovat nedaří.
Limity mají i samotné vztahy Iránu s Ruskem. Nejsou postaveny na žádné velké důvěře. Tu a tam obě země spojí síly. Perská kultura je ale o dost jiná než ta asiatsko-ruská. Irán prostě už léta na různých kolbištích testuje, kam až může zajít. A proto využil i boj na Ukrajině jako příležitost. Iránské testování je ale nebezpečné z hlediska iránských regionálních ambicí a též z důvodu nebezpečí jaderné proliferace. Proto bude dobře, když se prostor pro Teherán na Ukrajině zase rychle zavře.


O tom, proč jsem považoval tzv. jadernou dohodu mezinárodního společenství s Íránem (JCPOA) za špatnou, jsem psal dvakrát:
https://www.onwar.eu/2018/02/13/the-new-american-strategy-on-iran/
https://archive.theconservative.online/article/jaka-bude-politika-bidenovy-administrativy-vchi-iranu
Dalo se čekat, že se jí Bidenova administrativa pokusí oživit. Tyto pokusy ovšem ztroskotávají na tvrdohlavosti íránské strany. Úsilí o omezení íránského jaderného programu bude samozřejmě pokračovat. Avšak jiným způsobem než resuscitací špatné dohody.
Iránské testování hranic je nebezpečné rovněž z hlediska iránských regionálních ambicí a též z důvodu nebezpečí jaderné proliferace.
Írán dnes aktivně zasahuje do všech konfliktů Blízkého východu. Jeho vojenský potenciál je násoben vysokou schopností projekce síly v zahraničí. Strategickým cílem Íránu je vybudování vlivového koridoru přes Irák a Sýrii až do Libanonu, kde má silnou mocenskou pozici jím sponzorované šíitské hnutí Hizballáh. Finanční prostředky plynoucí do země po částečném uvolnění mezinárodních restrikcí na obchod íránskou ropou na základě JCPOA využil Írán ke zvýšení vojenských výdajů. Zahrnuje to i výzkum a testování sofistikovaných raketových technologií. Alarmující je, že balistické rakety a střely s plochou dráhou letu, které Írán vyvíjí, jsou schopné nést i jaderné hlavice. To je v příkrém rozporu s rezolucí OSN č. 2231, která požaduje, aby od vývoje takových technologií Írán upustil.
Íránská regionální strategie je postavena na materiální a finanční podpoře povstaleckých hnutí, vysílání agentů a poradců, ale i přímém zapojení íránských vojenských či paramilitárních jednotek do bojových akcí. Íránské aktivity v Sýrii, Libanonu, Iráku, Jemenu či Bahrajnu mají destabilizační dopad na Blízký východ. Ohroženy se jimi cítí sunnitské arabské země jako Saúdská Arábie, Egypt či Spojené arabské emiráty ale i Izrael.
Kromě regionálního, mají tyto aktivity i globální rozměr. Rusko-íránská spolupráce v Sýrii zachránila režim Bašára Asada a umožnila Rusku rozmísťovat své hypersonické rakety a pravděpodobně i taktické jaderné zbraně na syrské základně v Latakíji. Tento fakt se samozřejmě týká bezpečnosti celého Západu.
Podobně je tomu s Jemenem. Když povstalecké hnutí Hútiů v Jemenu, kterému Írán poskytuje zbraně i výcvik, ohrožuje svobodu plavby v nejzranitelnější úžině světa Bab al-Mandab, je to pro celé západní společenství opět bezpečnostní hrozba strategického rozměru. Schopnosti Hútiů ohrozit iránskými raketami jak tuto úžinu, tak i například Rijád, byly doloženy britskými zpravodajskými službami. Úžina je přitom mimořádné důležitá pro námořní dopravu.
Je zde i riziko proliferace jaderných zbraní. Pokud by Írán získal vojenskou jadernou kapacitu, nemohly by to ostatní země regionu ponechat bez reakce. Například Saúdská Arábie by pak logicky usilovala o vlastnictví jaderné zbraně též. Poskytnout své jaderné technologie by jí mohl třeba takový Pákistán. Kvůli finanční motivaci, ale také kvůli vlastní bezpečnostně-politické agendě. Prostřednictvím umístění svých zbraní v Saúdské Arábii by získal schopnost druhého jaderného útoku (second-strike capability) proti Indii. Proliferační riziko zvyšují i iránští jaderní vědci pracující v utajení v Sýrii a Severní Koreji.
Zkrátka bude pro celý svět dobře, když se podaří iránský vojenský jaderný program zastavit. A taky bude dobře, když bude ruská armáda co nejrychleji vypráskána z Ukrajiny. Z Ukrajiny se musí zase stát suverénní země kontrolující plně své území a ne testovací polygon ruských či iránských šílenců.