Národ, který důkladně nezpracuje svou vlastní historii, je odsouzen k tomu, znovu jí prožít.


Studoval jsem novodobou historii a právě proto jsem opatrný k užívání historických paralel. Snažím se jim vyhnout i v reportováni o ruské agresi proti Ukrajině, byť se to samozřejmě mnohdy nabízí.

Pro vysvětlení mé základní teze, že potrestání zločinců či propuštění nejvíce kompromitovaných lidí z práce ještě neznamená vyrovnání se společnosti s vlastní minulostí, si nicméně historickým srovnáním vypomůžu.

V poválečném Německu došlo, jak všichni víme z učebnic dějepisu, k procesu tzv. "denacifikace". Jenže ona ještě neznamenala důkladné vyrovnání se s vlastní minulostí. K tomu došlo až o generaci později. Až poté, co koncem 60.let své rodiče začali s minulostí konfrontovat jejich děti. Teprve to učinilo z německé společnosti upřímné Evropany vědomé si své odpovědnosti za minulost i za to, aby se již nikdy neopakovala.

Je to inspirativní pro nás. Česko také rozhodně ještě nedokončilo proces vyrovnání se s vlastní minulostí. A i u nás jej možná dá do pohybu až generace nezatížená dobou "normalizace". Po pádu komunistického režimu v roce 1989 totiž u nás došlo k solidnímu zpracování období let padesátých a šedesátých. Nejen v odborné literatuře, ale i ve filmové a dokumentární tvorbě, ve vzdělávacích pořadech, v celospolečenském diskurzu.
Jenže s obdobím "normalizace" 70. a 80. let je tomu jinak. Proč?

Natočil jsem k tomu video na můj YT kanál (a podcast ) a chci na něm ve zpracování tohoto tématu pokračovat.

Zde: https://www.youtube.com/watch?v=bY-_5I2PFCs