Mudrcové se rychle zorientují, obstarají si informace a s neochvějnou jistotou okamžitě fakta interpretují. Jsou hbití, dobře viditelní, nezatížení pochybnostmi a jako komentátoři oblíbení. Na všechno mají odpověď. Komu je vše jasné, má o starost méně. Vzápětí po 7. říjnu přišli „mudrcové“ s rezolutními soudy. Titulky novin mohly hned vyhlásit, kdo všechno v Izraeli „selhal“, čí „hlavy budou padat“ a jaký bude osud izraelské vlády.

Velká část soudů se snášela na adresu zpravodajských služeb. Atraktivní téma a navíc první, co vás napadne: všemocní agenti a jejich řídící složky měly všechno vědět. Další se týkala izraelské vlády a jejího předsedy. Druhé, co vás napadne: Netanjahu je přeci u vlády tak dlouho a pořád se vrací. Může za to on! Krátká spojení ovšem málokdy odráží realitu. Podívejme se na tři její segmenty: zpravodajskou, organizačně-technickou (armádní a policejní) a politickou.

Zpravodajská
Jak mohlo dojít ke kombinovanému raketovému a pozemnímu útoku minimálně jednoho tisíce ozbrojenců Hamásu, při kterém bylo během pár hodin zavražděno 1 200 Izraelců? Selhal samotný sběr zpravodajských informací? Nebo snad selhalo jejich analytické vyhodnocení? Projevila se u pracovníků izraelských zpravodajských služeb myšlenková strnulost, vypěstovaná desetiletími „rutiny“ opakujících se teroristických útoků?

A co když všechny informace byly získány i správně vyhodnoceny, ale prostě jen nevyústily v adekvátní operační opatření? I to je možné. Ale jak správná opatření měla vypadat? Nebo snad mělo být už daleko dříve znemožněno vyznavačům svobodného a uvolněného způsobu života, aby žili blízko Gazy podle svého? Měla být každé vesnici a kibucu vojenská přítomnost vnucena?
A co když neselhalo nic? Respektive došlo k takovému selhání, jemuž nebylo možné zabránit? To vše budou teprve analyzovat vyšetřovací komise.
Jedno lze říct jistě. Útok ze 7.října byl kvalitativně novou skutečností. Něčím, co doposud Izrael nezažil. Kvalitativně novou skutečnost není dost dobře možné předpovědět. Kognitivní schopnost lidského mozku, včetně predikce, je postavena na porovnávání s tím, co již známe. Jinou metodu poznání – kromě vědeckého experimentu – náš mozek nemá.
Něco takového se stalo v roce 2014. Pracoval jsem tehdy v diplomacii. Všichni jsme očekávali nějaký konflikt na Krymu. Indikátorů blížící se krize bylo dost. Nikdo ale nedokázal předpovědět referendum pod hlavněmi samopalů a následnou anexi. Anexe Krymu přinesla v oblasti policy-planningu ránu tomu, co se nazývá strategic foresight. Podobně tomu bylo se zahájením největší válečné operace od konce 2. světové války v únoru 2022. Že přijde ozbrojená akce bylo zřejmé z ročního rozmísťování ruských vojsk podél hranice Ukrajiny. Nevěděli jsme ale, jak bude vypadat, což nějakou dobu před zahájením války přiznal při kongresovém slyšení i šéf amerického vojenského zpravodajství. Rozhovory s ruskými zajatci ukazují, že ani oni neměli přesné informace. To se dá ještě pochopit. Ale ruští vojáci v zajetí vypověděli, že dokonce netušili, že něco takového jako plnohodnotná válka může nastat.
Nazývá se to „neznalost neznámého“ (unknown unknown) . Některé velké administrativy to řeší tím, že nechávají léta své týmy analytiků pracovat na scénářích, které nikdy nenastanou. Známé je to například z plánovacích a analytických struktur v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie. Pochybuji, že si takový „luxus“ může dovolit Izrael.

Organizačně-technická (armádní a policejní)
I kdyby byly před útokem k dispozici všechny potřebné informace a byly správně vyhodnoceny, těžko by to mohlo vést k zásadní změně rozmístění a struktury sil IDF. Rozmístění a struktura obranných ozbrojených sil Izraele se kontinuálně vytváří po desetiletí. Stávající informace naznačují, že nedošlo k tomu – jak tvrdili v tisku „mudrcové“ – že by snad v týdnech a měsících před masakrem došlo z politických důvodů k přesunu izraelské armády z oblasti Gazy do oblasti Západního břehu. Regulérní jednotky sloužící kolem Gazy staženy nebyly. Dva dny před útokem Hamásu došlo k přesunu na Západní břeh dvou bojových skupin speciálních jednotek (cca 100 vojáků). Ty jsou ovšem takto přesouvány po celém Izraeli běžně, a to do míst, kde nastane urgentní bezpečnostní riziko. V tomto případě se jednalo o napětí ve městě Huwara poté, co zde ozbrojenci napadli izraelskou rodinu cestující automobilem.
Rozmístění armády ovlivňují kromě bezpečnostních i společensko-politické ohledy. Farmáři a osadníci kolem pásma Gazy zkrátka nechtěli žít pod trvalou ozbrojenou kontrolou, protože by to změnilo charakter jejich života. Levicově smýšlející kibucníci přijímali dělníky z Gazy na práci a jejich děti do své školky. Ke změně jejich myšlení po masakru pravděpodobně dojde, před ním k němu ale neměli důvod. Naopak, svým postojem záměrně projevovali vstřícnost a ochotu k mírovému soužití.

A politická…
Benjamin Netanjahu. Ano, chápu „mudrce“, že ho nemají rádi. Je přeci příkladem „nesympaťáků“ v politice, jak tuto kategorii nazval známý český politolog. Nesympaťák jako Orbán, Kaczynski, Johnson nebo Trump je i Netanjahu. A tak „mudrcům“ naskočilo po 7. říjnu krátké spojení, že útok mu zlomí vaz. Jenže u „nesympaťáků“, kteří se dlouho drží u moci platí, že jsou u velké části voličstva oblíbení a opozice prostě není neschopná je porazit.
Aby tuto neschopnost zakryla, musí udělat z úspěšného nesympaťáka přímo ďábla. Zlomíte si nohu, může za to Trump. Na tom by ještě nebylo nic hrozného. Horší je, že nedostatek sebereflexe vede k tomu, že opozice nenajde nikoho o moc lepšího. Nesympaťák Trump je nahrazen ustrašeným, a ještě o něco starším Bidenem. Nesympaťák Kaczynski machiavelistou Tuskem. Měl by konečně prohrát Orbán? Ano, jistě. To by ale proti němu nesměla kandidovat manželka (!) bývalého a opravdu zkorumpovaného socialistického premiéra Gyurcsányho. Takže Netanjahu, milí „mudrcové“, odejde, až se najde někdo schopnější. Nikoliv proto, že mu zlomí vaz 7. říjen. Ostatně nezapomínejte na to, že po pokořujícím 7.říjnu přijde izraelské vítězství nad Hamásem.