Před několika málo týdny začala v celé evropské sedmadvacítce platit nová pravidla pro vysílání pracovníků v přeshraničí silniční dopravě. Silniční balíček, jak se celý soubor povinností pro dopravce i řidiče označuje, přinesl zásadní změny, o kterých bych se nebála tvrdit, že představují největší zásah do nastavení mezinárodní přepravy v historii novodobé Evropské unie.

Najdeme v nich upřesnění povinností pro vysílání řidičů za zakázkami v zahraničí a tzv. kabotáž (tj. přeprava v rámci jedné země, kterou dočasně zajišťuje dopravce z jiného státu již po vykládce převáženého nákladu za hranicemi), předpisy pro pracovní podmínky pro řidiče, včetně např. jejich povinného návratu, nebo povinnost instalovat digitální tachografy ve vozidlech.

Nová pravidla vznikala několik let a o jejich nastavení se sváděly velké bitvy. Pamatuji si každou z nich. Za zlomový úspěch považuji moment, kdy se nám při jednání povedlo vyjmout silniční dopravu z nově vznikající a ostře kritizované směrnice o vysílání pracovníků a přesvědčit ostatní státy, že dopravci a řidiči si zaslouží pravidla, která by lépe odrážela specifičnost odvětví. Nelze totiž srovnávat situaci například dělníka, který je vyslán pracovat na stavbě v cizině, s prací řidiče, který během několika dní projede několik států.

Vyjmutí silniční dopravy ze směrnice o vysílání pracovníků lze po právu považovat za úspěch s výraznou českou stopou. Dokázali jsme se ve správnou chvíli ujmout vedení a táhnout celou skupinu zemí, které se rozhodly najít společnou řeč a domluvit se s ostatními. Spolupracovali jsme se státy, jako je například Slovensko, Finsko nebo Irsko – menšími zeměmi, které si uvědomily, že bez dohody bude situace ještě horší a v konečném důsledku bude mít dopad na všechny.

Směrnice o vysílání pracovníků a tzv. silniční balíček jsou také důkazem toho, jak je důležité podchytit legislativní proces probíhající na evropské úrovni hned v jeho počátku. Na rizika spojená se směrnicí jsem upozorňovala už před několika lety, kdy tomu jen málokdo věnoval pozornost. Média o tom nepsala s odvoláním na to, že se nová pravidla budou týkat pouze nízkého procenta zaměstnanců. Nakonec se z vysílání pracovníků stal symbol prohlubování příkopů mezi členskými státy EU a rostoucího protekcionismu ze strany některých z nich. Určitě si vybavíte situace, kdy nejasného výkladu dosavadních pravidel a zmatku využívaly především bohatší západoevropského státy, když se chránily před levnější konkurencí mezi dopravci ze střední a východní Evropy.

Nová pravidla by tomu měla zabránit a byť nejsou dokonalá, jsou tím nejlepším, co jsme mohli získat. A je dobře, že i menší země, jako je ta naše, umí být na evropské úrovni tvůrcem společného kompromisu, který ovlivní celé jedno odvětví.

Původně psáno pro magazín Hospodářské komory ČR.