Brněnská hra na právnickou mafii – Blažek, Koudelka, Hašek, Novotný
Podle jedné z urbánních legend si koncem devadesátých lidech parta mladých brněnských právníků, kteří vystudovali brněnská práva na Masarykově univerzitě, stoupla do řady, liší udělali krok dopředu a šli do ODS, sudí dozadu a ČSSD. Cíl: Ovlivňovat dvě největší české strany tak, aby to pomáhalo jejich byznysu.
Historka je to nejspíše vymyšlená, její závěry ale platí. Poslanec, první místopředseda ČSSD, stínový ministr zemědělství a venkova a jihomoravský hateman Michal Hašek na straně jedné, Pavel Blažek, radní města Brna, místopředseda republikové ODS, předseda té brněnské a novopečený ministr spravedlnosti (předem bez důvěry) na straně druhé. Tito čelní představitelé pravice a levice v Česku by se měli názorově utkávat při obhajobě svých logicky zcela odlišných programů. Namísto toho ale spolu vytvořili již v roce 2001 akciovou společnost Vysoké učení Brno (neplést s Vysokým učením technickým v Brně), jejímž posláním bylo udělat si v Brně vlastní vysokou právní školu.
Samo o sobě zní spojení těchto dvou do jedné firmy možná dost zvláštně, ne ale nebezpečně. To ale začne, když se doplní několik dalších jmen. Soukromá práva kromě Blažka a Haška chtěli zakládat ještě Zdeněk Koudelka, býv. poslanec za ČSSD, ale přitom skalní fanda Klause, náměstek Vesecké a neúspěšný Klausův kandidát na ústavního soudce, spolu s Radomírem Daňhelem, insolvenčním správcem, Blažkovým kamarádem z mládí a kolegou ze strany a spolu s ním majitelem jednoho domu v brněnských Zábrdovicích. Třešničkou na dortu je angažmá Radovana Novotného, legendárního tajemníka městské části Brno – střed, kterého i přes velkou snahu opozice ve výkonu funkce nikdy při ničem trestném nepřistihli, až vzal milion v igelitce za zprostředkování jakéhosi povolení na podřadnou stavbu, s kterým ho chytla informovaná policie. Momentálně sedí spolu ještě s jedním lokálním politikem na 4 roky.
Chybělo málo – aby Akreditační komise udělila škole akreditaci, což naštěstí neudělala – a v Brně vyrostlo něco na způsob soukromých plzeňských práv. Zde by si zmínění pánové vyráběli nové a oddané právníky s podobně dobrým čichem na korupci jako jejich učitelé.
Přestože projekt vlastních práv zkrachoval, hezké věci se partě podařily i tak. V roce 2002 Koudelka, právní poradce tehdejšího ministra zdravotnictví Bohumila Fišera, Blažkovi s Daňhelem dohodil skvělý kšeft – zastupování státu v kauze Diag Human. Za pravděpodobně dosti pochybné posudky, kvůli kterým se spor s Diag Human táhne dodnes a stát čelí desetimilardovým nárokům Diagu kvůli prohrané arbitráži, jsme prostřednictvím státu zaplatili Blažkově firmě přes 7 milionů, samotnému Blažkovi prý jen dva.
Michal Hašek, když už nemohl získat JUDra na své vlastní soukromé škole (a napodobit tak kolegu Onderku, který „získal“ titul MBA na VUT, když byl současně ve správní radě školy), pracně ho vystudoval v obdobně prestižním a kádrově prověřeném slovenském Sládkovičovu – posudky na svou „rigorózní“ práci odmítá ukázat, protože jsou výborné a mluvilo by se o nich.
To ale stále netvoří ucelený pohled na brněnské politicko-právní podnikavce. Doménou zmíněných právníků je, že politiku pojímají pouze jako byznys a nástroj moci. V politice se nijak neprofilují, nejsou známy prakticky žádné jejich názory na důležitá společenská témata. Pouze Michal Hašek, když už je ten první místopředseda ČSSD, musí navenek nějaký stranický názor hájit, působí to ale jako když otrávený herec plní na divadle přání režiséra, ale myšlenky má jen u dalšího natáčení výdělečného sitcomu. U Zdeňka Koudelky už vůbec nikdo netuší, proč je zrovna v ČSSD. Pavel Blažek, jakožto dlouholetý brněnský politik, se pak pro jistotu k ničemu nevyjadřoval ani v tom Brně a vždy jen z pozice předsedy strany či představenstva nějaké městské akciovky tahal za nitky a určoval, co se komu za kolik prodá, že se exekutorské zakázky městské části Brno – střed přidělí jeho manželce a tak. Ideologické zakotvení brněnské právnické party ostatně nedávno nejlíp vystihl sám, když prohlásil, že mít vizi je totalitní.
Do místní party beznázorových členů ODS a ČSSD patří kromě zmíněných například absolvent brněnských práv Libor Šťástka, současný starosta Brna – středu, korunní princ brněnské ODS a člověk, který i přes své právnické vzdělání odmítá v rozporu se zákonem poskytovat občanům informace, oháněje se názory jakýchsi pravděpodobně neexistujících právníků. Dále takyprávník Robert Kerndl, Blažkova pravá ruka v zastupitelstvu Brna – střed a spolu s Blažkem či Novotným pamětník uzavření smlouvy na pronájem jednoho vojenského objektu na komerční účely, za což půjde v blízko době nejspíše sedět tehdejší starostka Hrubá. Či Michal Bortel, jednoroční starosta Brna – středu, který dělal Koudelkovi poslaneckého asistenta a současně u něj psal formou CtrlC-CtrlV svou magisterskou práci (ke které není také možné získat posudky). Tedy ona výroba oddaných právníků funguje dobře i bez Vysokého učení Brno…
Pokud stojí parlamentní systém na volné soutěži politických stran, tak lidé jako Blažek, Hašek či Koudelka nedávají smysl. Představují beznázorovou amorfní hmotu, která se může kdykoliv prohodit. Jiné cíle, než pomocí stran sosat zajímavé zakázky a mít moc, u nich nelze vysledovat. Zdeněk Koudelka při obhajobě Blažka v posledních dnech vytáhl v článku pro Lidové noviny těžko neuvěřitelný argument, že spojení dvou stran si (v Brně) přáli voliči, jelikož jedna ze stran vyhrála a druhá byla druhá: „Naopak považuji za dobrou současnou koalici sociálních a občanských demokratů, která respektuje výsledky komunálních voleb v Brně z roku 2010. Vážím si primátora Romana Onderky a Pavla Blažka za vytvoření této koalice, která dala Brnu politickou stabilitu. V demokracii rozhodují voliči.“ To hezky ilustruje partokratický postoj, že volby jsou zbytečné. Třeba takové volby do sněmovny zatím vždycky vyhrála ČSSD nebo ODS a druhá byla ODS nebo ČSSD. Koudelka jako ústavní právník by jistě rád kodifikoval, že jednou za 4 nebo 8 let se změní poměr ve vládě či radě ve prospěch té druhé strany a jinak se nic – volič to přece tak chtěl.
Obdobné souručenství politiků ODS a ČSSD funguje i v mnoha jiných místech republiky. Že by se strany dokázaly těchto ideologických myslitelů nějak zbavit, je zbytečné předpokládat. Můžeme se proto těšit na další volby, kdy náš hlas bude úplně jedno, protože kandidáti obou hlavních stran jsou jedna právnická parta z Brna.
Autor je členem redakce Žít Brno a iniciativy Vraťte nám stát!
Historka je to nejspíše vymyšlená, její závěry ale platí. Poslanec, první místopředseda ČSSD, stínový ministr zemědělství a venkova a jihomoravský hateman Michal Hašek na straně jedné, Pavel Blažek, radní města Brna, místopředseda republikové ODS, předseda té brněnské a novopečený ministr spravedlnosti (předem bez důvěry) na straně druhé. Tito čelní představitelé pravice a levice v Česku by se měli názorově utkávat při obhajobě svých logicky zcela odlišných programů. Namísto toho ale spolu vytvořili již v roce 2001 akciovou společnost Vysoké učení Brno (neplést s Vysokým učením technickým v Brně), jejímž posláním bylo udělat si v Brně vlastní vysokou právní školu.
Samo o sobě zní spojení těchto dvou do jedné firmy možná dost zvláštně, ne ale nebezpečně. To ale začne, když se doplní několik dalších jmen. Soukromá práva kromě Blažka a Haška chtěli zakládat ještě Zdeněk Koudelka, býv. poslanec za ČSSD, ale přitom skalní fanda Klause, náměstek Vesecké a neúspěšný Klausův kandidát na ústavního soudce, spolu s Radomírem Daňhelem, insolvenčním správcem, Blažkovým kamarádem z mládí a kolegou ze strany a spolu s ním majitelem jednoho domu v brněnských Zábrdovicích. Třešničkou na dortu je angažmá Radovana Novotného, legendárního tajemníka městské části Brno – střed, kterého i přes velkou snahu opozice ve výkonu funkce nikdy při ničem trestném nepřistihli, až vzal milion v igelitce za zprostředkování jakéhosi povolení na podřadnou stavbu, s kterým ho chytla informovaná policie. Momentálně sedí spolu ještě s jedním lokálním politikem na 4 roky.
Chybělo málo – aby Akreditační komise udělila škole akreditaci, což naštěstí neudělala – a v Brně vyrostlo něco na způsob soukromých plzeňských práv. Zde by si zmínění pánové vyráběli nové a oddané právníky s podobně dobrým čichem na korupci jako jejich učitelé.
Přestože projekt vlastních práv zkrachoval, hezké věci se partě podařily i tak. V roce 2002 Koudelka, právní poradce tehdejšího ministra zdravotnictví Bohumila Fišera, Blažkovi s Daňhelem dohodil skvělý kšeft – zastupování státu v kauze Diag Human. Za pravděpodobně dosti pochybné posudky, kvůli kterým se spor s Diag Human táhne dodnes a stát čelí desetimilardovým nárokům Diagu kvůli prohrané arbitráži, jsme prostřednictvím státu zaplatili Blažkově firmě přes 7 milionů, samotnému Blažkovi prý jen dva.
Michal Hašek, když už nemohl získat JUDra na své vlastní soukromé škole (a napodobit tak kolegu Onderku, který „získal“ titul MBA na VUT, když byl současně ve správní radě školy), pracně ho vystudoval v obdobně prestižním a kádrově prověřeném slovenském Sládkovičovu – posudky na svou „rigorózní“ práci odmítá ukázat, protože jsou výborné a mluvilo by se o nich.
To ale stále netvoří ucelený pohled na brněnské politicko-právní podnikavce. Doménou zmíněných právníků je, že politiku pojímají pouze jako byznys a nástroj moci. V politice se nijak neprofilují, nejsou známy prakticky žádné jejich názory na důležitá společenská témata. Pouze Michal Hašek, když už je ten první místopředseda ČSSD, musí navenek nějaký stranický názor hájit, působí to ale jako když otrávený herec plní na divadle přání režiséra, ale myšlenky má jen u dalšího natáčení výdělečného sitcomu. U Zdeňka Koudelky už vůbec nikdo netuší, proč je zrovna v ČSSD. Pavel Blažek, jakožto dlouholetý brněnský politik, se pak pro jistotu k ničemu nevyjadřoval ani v tom Brně a vždy jen z pozice předsedy strany či představenstva nějaké městské akciovky tahal za nitky a určoval, co se komu za kolik prodá, že se exekutorské zakázky městské části Brno – střed přidělí jeho manželce a tak. Ideologické zakotvení brněnské právnické party ostatně nedávno nejlíp vystihl sám, když prohlásil, že mít vizi je totalitní.
Do místní party beznázorových členů ODS a ČSSD patří kromě zmíněných například absolvent brněnských práv Libor Šťástka, současný starosta Brna – středu, korunní princ brněnské ODS a člověk, který i přes své právnické vzdělání odmítá v rozporu se zákonem poskytovat občanům informace, oháněje se názory jakýchsi pravděpodobně neexistujících právníků. Dále takyprávník Robert Kerndl, Blažkova pravá ruka v zastupitelstvu Brna – střed a spolu s Blažkem či Novotným pamětník uzavření smlouvy na pronájem jednoho vojenského objektu na komerční účely, za což půjde v blízko době nejspíše sedět tehdejší starostka Hrubá. Či Michal Bortel, jednoroční starosta Brna – středu, který dělal Koudelkovi poslaneckého asistenta a současně u něj psal formou CtrlC-CtrlV svou magisterskou práci (ke které není také možné získat posudky). Tedy ona výroba oddaných právníků funguje dobře i bez Vysokého učení Brno…
Pokud stojí parlamentní systém na volné soutěži politických stran, tak lidé jako Blažek, Hašek či Koudelka nedávají smysl. Představují beznázorovou amorfní hmotu, která se může kdykoliv prohodit. Jiné cíle, než pomocí stran sosat zajímavé zakázky a mít moc, u nich nelze vysledovat. Zdeněk Koudelka při obhajobě Blažka v posledních dnech vytáhl v článku pro Lidové noviny těžko neuvěřitelný argument, že spojení dvou stran si (v Brně) přáli voliči, jelikož jedna ze stran vyhrála a druhá byla druhá: „Naopak považuji za dobrou současnou koalici sociálních a občanských demokratů, která respektuje výsledky komunálních voleb v Brně z roku 2010. Vážím si primátora Romana Onderky a Pavla Blažka za vytvoření této koalice, která dala Brnu politickou stabilitu. V demokracii rozhodují voliči.“ To hezky ilustruje partokratický postoj, že volby jsou zbytečné. Třeba takové volby do sněmovny zatím vždycky vyhrála ČSSD nebo ODS a druhá byla ODS nebo ČSSD. Koudelka jako ústavní právník by jistě rád kodifikoval, že jednou za 4 nebo 8 let se změní poměr ve vládě či radě ve prospěch té druhé strany a jinak se nic – volič to přece tak chtěl.
Obdobné souručenství politiků ODS a ČSSD funguje i v mnoha jiných místech republiky. Že by se strany dokázaly těchto ideologických myslitelů nějak zbavit, je zbytečné předpokládat. Můžeme se proto těšit na další volby, kdy náš hlas bude úplně jedno, protože kandidáti obou hlavních stran jsou jedna právnická parta z Brna.
Autor je členem redakce Žít Brno a iniciativy Vraťte nám stát!