Jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě bylo vystoupit ze Strany zelených. Udělal jsem to po čtyřletém členství v roce 2010. Fungování brněnské SZ bylo pro mne příliš zkostnatělé a vylučující akceschopnost. Beztak jsem byl daleko více aktivistou než politikem. A od té doby se mi v tom, co spolu s ostatními děláme, daří. Ať je to kauza garáží pod Zelňákem, zrušení protimuzikantské vyhlášky, Aupark, vyhrávání soudů o informace, hazard, Žít Brno nebo Rekonstrukce státu.

Ostatním lidem, kteří jsou stejně jako já tehdy ve stranách nespokojení, doporučuji totéž – vystoupit. Nestranickost vám dá křídla a v určitém produktivním věku je nezávislost na jakýchkoliv strukturách a schvalovacích procesech nenahraditelná.

To však neznamená, že bych se politicky neangažoval, nebo parlamentním systém založeným na soutěži stran pohrdal. Dobře si uvědomuju, že bez kvalitních stran a šikovných lidí v čele státu se nepohneme. Jsou určité agendy, které jinak než bez přímého ovlivňování politiky vyřešit nemůžete. V poslední době, kdy jsem zapojen do projektu Rekonstrukce státu, si uvědomuju potřebu mít ve sněmovně dobré (ve významu vám blízké, s vámi spolupracující) lidi čím dál více. Pokud jsou nejprotikorupčnější stranou Věci veřejné, moc muziky nenaděláte.

Když jsem se někdy začátkem léta bavil s Martinem Bursíkem, doporučoval jsem mu totéž: pokud je ve straně nešťastný a v dohledné době necítí možnost na změnu kurzu – tedy zpátky do středu a s jasným fokusem na ekologii – ať jde pryč. Malé strany jsou v našem poměrném systému obecně jen jakýmsi přívažkem těch hlavních, jsou ale nositeli podstatných témat, která nikdo jiný nemá. Pokud taková strana ztratí drajv, změní orientaci natolik, že je to s vaším pohledem neslučitelné, nemá cenu se v ní dále trápit. Je potřeba „svoje“ téma, tedy například ochranu životního prostředí, prosazovat jinou cestou a nečekat mnoho let, jestli se z toho náhodou ta původní strana nevybabrá.

Když by byly volby v řádném termínu, Martin Bursík a mnozí další, kteří SZ opustili, by to udělali včas a tak, aby bylo možné se řádně na řádné volby připravit. Leč stalo se, co se stalo a členové SZ stáli před rozhodnutím, jestli mají obelhávat sami sebe a voliče, že v téhle podobě straně věří a podporují ji, nebo vyjít s pravdou ven. Rozhodli se podle mne správně.

Když se na mě Martin Bursík obrátil, abych se stal jedním ze členů přípravného výboru, váhal jsem. Na zvážení tohoto kroku jsem měl dvě noci, protože kvůli předčasným volbám se vše muselo stát ve značném kvaltu. Ten krok jsem proto neměl rozmyšlený do důsledků, ale to hlavní mi bylo jasné – témata a styl politiky reprezentovaný části SZ okolo Bursíka je pro mne zásadní a ač jsem věděl, že tím mnoho lidí naštvu, rozhodl jsem se vznik LESa podpořit svým jménem. Proč LES – Liberálně ekologická strana? Aby bylo všem jasné, že ekologie a ochrana životního prostředí je klíčovou věcí. Malá strana si může dovolit ten luxus fokusovat se. Poptávka po spíše středopravě liberálně ekologicky zaměřené straně, která by byla reprezentována lidmi, u nichž je známo, že jsou schopni pracovat a problémy řešit, tu dle našeho instinktu je.

Souhlasím s tím, že takto narychlo před volbami je vznik strany zvláštní. Byla to nestandardní reakce na nestandardní situaci, která by při řádných volbách byla jen stěží akceptovatelná. Z toho vyplývalo několik daností – pokud bychom chtěli kandidovat sami, tak v případě, že bychom buď nesehnali nějaké opravdu TOP osobnosti, nebo že by široká společnost nezareagovala na náš vznik s naprostým nadšením, by byla kandidatura sebevraždou a pro mnoho z nás historickým znemožněním. Pouze bychom ubrali hlasy ostatním podobným proudům (SZ, KDU) a jediným důsledkem by bylo spálení mostů k ostatním lidem, s nimiž běžně a dlouhodobě spolupracuju na věcných tématech, jako je hazard. Trucpodniky se nedělají.

Realističtější bylo pokusit se dohodnout s alespoň nějak politicky blízkým subjektem, tedy s KDU. Jistěže bylo třeba překousnout Čunka a ne úplně liberální orientaci strany, ale vyhodnotili jsme to tak, že pokud bychom KDU pomohli dostat se do parlamentu, tak tam z ekologie a liberálního přístupu (např. k porodům, očkování atd.) pronikne aspoň někdo. Že by třeba Bursík důstojně reprezentoval ekologicky smýšlející osoby, nepochybuje asi nikdo. Už jsem se na naši spolupráci ve sněmovně začínal docela těšit. Spojenectví, které jsme zamýšleli, bylo po vzoru čtyřkoalice, kdy spolu také kandidovaly v mnoha hodnotách hodně odlišné subjekty – KDU vs Unie svobody. Přesto to fungovalo. My jsme z časových důvodů nemohli navrhovat předvolební koalici, protože na 10 % by se toto spojenctví jistě nedostalo, proto jsme přišli s návrhem, že naši lidé posílí zejména v Čechách, kde jsou lidovci tradičně slabí, jejich kandidátky.

Celé předsednictvo KDU tuto spolupráci podporovalo, protože riziko, že se KDU přes 5 % nedostane, visí stále ve vzduchu a každý normální předseda strany udělá vše pro to, aby svou stranu do parlamentu dostal. Bohužel v poslední chvíli dohoda zkrachovala. Část KDU se lekla, že by spojení s námi mohlo odradit některé ortodoxní katolíky. To je asi pravda, nicméně dle našich propočtů by to daleko více lidí přitáhlo.

V těchto volbách LES samostatně kandidovat nebude. Bylo by to nedůstojné, byť nepochybuju, že své voliče by si našel. V dlouhodobém horizontu – poptávka po angažmá ve straně není vůbec malá, evropské či senátní volby jsou za dveřmi, to už ale záleží zejména na budoucích stranících.

A co bude se mnou? Budu se dál věnovat tématům jako regulace hazardu či prosazování základní protikorupční infrastruktury. Od rozdělané práce se neodchází. Jsem členem přípravného výboru LESa, což neznamená, že jsem členem nějaké strany. V této životní fázi nejsem a ještě nějakou dobu určitě straníkem nebudu. Politicky se angažovat, pomáhat konkrétním stranám a konkrétním lidem v nich ale nesporně budu. Bez toho, že se lidé budou aktivně k politice vyjadřovat, aktivně za někoho „kopat“, aktivně se podílet na správě „věcí veřejných“ se nic nezmění.

Osobní poučení: Když se politicky angažujete, veškeré vaše názory okamžitě začne brát určitá část lidí a vašich FB přátel jako stranicky zabarvené a automaticky nevěrohodné, i když tvrdíte, že dva plus dva jsou čtyři. Zažil jsem to už při prezidentské volbě, teď možná ještě silněji. Posedlost stranictvím a nenávist k politikům je tu extrémní, což jistě není pro většinu politiků žádných překvapení. Nechutenství z politiky znám od hodně poslanců, kteří se normálně v rámci svých možností snaží o potřebné věci, ale zkratka politik=zloděj je pořád ze všech stran sráží. Vím, že pokud bych byl v parlamentu, tak bych se s tímto vnímáním politiky snažil něco udělat. Ale tato doba je ještě – aspoň ještě na nějakou dobu – vzdálena. Takže se můžu zase v klidu vrhnout do věcí, které umím.