Nedávno prošel ve Sněmovně do druhého čtení návrh zákona o zveřejňování smluv. Bylo to za značného skřípění zubů zejména poslanců ČSSD, kteří mají k zákonu, jenž byl dopodrobna diskutován už v minulém období, množství výhrad. Podle mého názoru nejde o výhrady věcné, nýbrž ideové.

Klíč k úspěšnosti právě jmenované vlády drží poslanci a ministři ČSSD. Oni zde reprezentují myšlenkově starou stranu, která ještě nechápe, že současný trend otevřených dat, participace veřejnosti atd. je nezastavitelný. Nemyslím to nijak zle – koncept demokracie založený na tom, že občané prakticky on-line vidí, co se ve státě děje, je poměrně nový. Dříve se vládlo jinak, dříve opravdu byla moc na zastupitele delegována daleko více.

Ve chvíli, kdy se internet a počítače vyvinuly do té míry, že umožňují otevřené vládnutí, je logické, že lidé chtějí vidět, co se děje s jejich penězi a co se uzavírá za smlouvy. Pokud se jim toto právo upírá, jsou pobouřeni, protože nejenže na ně mají nárok (přístup k informacím je zaručen i v Listině základních práv a svobod), ale utajování znamená levárnu. Myslím si, že "nové" strany, jako je ANO, TOP 09, ale i vzkříšená KDU, tuto změnu přístupu veřejnosti vnímají mnohem víc než strany staré – vedle ČSSD samozřejmě i ODS a KSČM.

My, odborníci na přístup k informacím, sdružení v Rekonstrukci státu i jinde, se rádi budeme se zástupci ČSSD bavit. Jen by bylo dobré, kdyby poslanci a poslankyně uznali, že přístupu k informacím rozumíme na vysoké úrovni.

Mnoho z nás má za sebou vyhrané soudní spory proti státu, desítky vyhádaných správních vítězství. Máme světový rozhled o otevřených datech a přístupu k informacím. U registru smluv skutečně víme, co děláme. Vnímáme vaše poslanecké připomínky a jsme o nich schopni do detailu přemýšlet – nejzásadnější připomínku uplatnil, považte, Marek Benda.

Jistě ale pochopíte, že jen velmi těžko se nám jedná tehdy, když stokrát vyvrácené mýty jsou vytahovány postoprvé, jako to činí Svaz měst a obcí, který zas a znova tvrdí, že se obce pod nánosem zveřejňovaných smluv zhroutí, přestože Liberecký kraj, řízený jako jediný "novými" stranami Starostové a Změna pro Liberecký kraj, na svém vlastním příkladu dokázal, že zveřejňování všech smluv zabere jednu desetitisícinu času odpracovaného na krajském úřadě.

Proč sveřepě trváme na povinném zveřejňování smluv? Dnes musí být až na vyžádání poskytnuta téměř každá smlouva, kterou veřejná správa včetně obecních a státních akciovek uzavřela. Tak to stojí v právním řádu už od roku 1999.

Stát a jeho složky ale zákon o svobodném přístupu k informacím setrvale porušují a smlouvy neposkytují. Povinným zveřejňováním smluv se tak domáháme pouze toho, aby byl po 15 letech skutečně naplněn smysl přístupu k informacím.

Jsem přesvědčený, že ohledně registru smluv může vzniknout při troše vůle shoda napříč Sněmovnou a že se návrh ke všeobecné spokojenosti může oproti předloženému zákonu kosmeticky upravit tak, aby byly vychytány i sebemenší teoretické zádrhely. Vyžaduje to jediné – přijmout fakt, že široký přístup k informacím není výdobytkem nikým nevolené skupiny ekoteroristů, ale standardním prostředkem pro běžné fungování státu a komunikaci s ním.

Je to myslím jediná šance, jak ČSSD může obstát před voliči. Jinak dopadne jako ODS, která tak dlouho důsledně lpěla na svých protiobčanských základech, až jí její bývalí voliči řekli pápá.

Článek byl uveřejněn v deníku Právo 3. 2. 2014