Sada "nevyžádaných" rad, jak pomoci české kultuře.

Včera jsem měl jít do duelu Pro a Proti na Českém rozhlasu Plus s ministrem kultury, Lubomírem Zaorálkem, k dopadům na kulturu. Postup, který ministr zvolil a prezentuje ohledně řešení následků epidemie na ekonomiku kultury, je totiž na první pohled rozumný, ale ve výsledku může být značně kontraproduktivní.

Leč kvůli změně formátu zpravodajství v těchto dnes krize se nebudou vyrábět klasické pořady, takže využiju toho, že jsem to měl připraveno a budu to šířit aspoň tudy. Roušky a ochrana seniorů jsou pochopitelně na prvním místě, ale dopady na ekonomiku a kulturu se musí řešit ihned, jinak se pak probudíme do dost smutného světa.

Na svém facebooku ministr říká: "Ministerstvo kultury zajistí, aby kulturní instituce, které mají od nás schváleny dotace, je mohly čerpat, pokud se jejich plánované akce přesunou na jiný termín nebo najdou formu alespoň částečného plnění."

V tom je ale skryto ďáblovo kopýtko. Na prvním místě musím říct, že Zaorálek určitě vyvíjí snahu a narozdíl od svých předchůdců nechce nechat živou kulturu padnout. Uvědomuje si, že koronavirus a karanténa budou mít na kulturu hrozné dopady. Proto panu ministrovi nabízím spolupráci na tom, aby to naše kultura ve zdraví přečkala a mám po ruce řešení:

1. První opatření se týká dotační politiky, a rovnou vezmu všechnu, nejen dotace státu ale i komunálu. Některé akce, které byly letos podpořeny z dotací, nebude možné přesunout na podzim! Protože v tom podzimním termínu už jsou jiné podobné festivaly, umělci jsou nasmlouvaní na teď, jindy už mají něco jiného. Tak to prostě je. Proto prosím ministerstvo i všechna města - nechte to plavat všude tam, kde náklady již byly vynaloženy, i tam, kde se teprve se zaměstnáním někoho počítalo, i když to neproběhne. Stát ani komunál netratí ani korunu. Protože veřejný rozpočet už ty peníze vydal a přímý příjem z toho beztak nemá žádný, nic neprodělá. Dotace (narozdíl od filmových pobídek) takto fungují.

Nepochybuju přitom, že se mnozí samozřejmě budou snažit realizovat akci jindy, proto to taky dělají a vrážejí do toho své síly, ale někdy to zkrátka z různých důvodů nebude možné, někdy to bude dokonce kontraproduktivní, protože se nemůže například všechno odehrát na podzim, protože by se ty akce vzájemně požraly. Nebo má jet Pražské jaro souběžně s festivalem Janáček Brno, aby ve výsledku bylo všude poloprázdno? Ne! Je lepší jeden rok obětovat, škrtnout ho prostě a příští rok začít kulturní jaro od znova. Peníze nevracet, protože jsou už často zkonzumovány a kulturní instituce, organizace a akce si potřebují udržet své lidi, aby mohly příští rok jet naplno a nemusely složitě znova skládat týmy.

Je to ne o velkorysosti ministerstva a měst, ale o pragmatickém přístupu, aby se upřednostnil zájem kultury nad fachidiotský přístupem "musíte to odehrát, je nám jedno kdy", protože to by byla pro kulturu poslední rána.

2. Řešit první krok je easy. Peníze už byly schváleny do rozpočtu. Násobně větší problém ale vznikne výpadkem příjmů, s kterými se počítalo, kdy tohle půjde do stamilionů! Za chvíli to bude spočítané pro celou českou republiku. Národní divadlo v Praze je měsíčně asi 20 milionů, malé brněnské divadlo BURANTEATR dělá měsíčně asi 400 tisíc, brněnské hudební kluby celkově třeba milion měsíčně atd.

Měsíčně budeme v republice klidně na 200-300 milionech (úplně hrubý odhad, za pár dnů budou přesnější) jen za první měsíc odstávky.

Může se to jevit jako velká částka, ale NENÍ!

Rozpočet MKČR je dlouhodobě tragikomický a mnoho let se ví, že musí minimálně o 2 mld narůst, aby ministerstvo mohlo více spolufinancovat kulturu v regionech a ty si tak uvolnily ruce pro podporu nezřizované scény. Všichni si to píšou do programů. A TEĎ je ta šance tyto peníze v rámci vyjednávaní na vládě získat. A z toho financovat několikaměsíční výpadek, a až krize pomine, budou to standardní peníze, které budou zapojeny ne na sanování ztrát, ale do provozu, lidí a rozvoje kultury.

Jsou to velmi levné peníze, protože pozvednutí kulturní úrovně velkých měst i zapadlých regionů se bohatě vrátí!

Věřím, že spolu s Asociací nezávislých divadel, Asociací profesionálních divadel, Institutem umění a dalšími organizacemi dokážeme vládě a sněmovně vysvětlit.

Teď jde kultuře o život a bez státu to města nezvládnou.