Hrachovina Jaromíra Garguláka i nový Mendlák se povedly
Hrachovina alias Trifidi Jaromíra Garguláka je fantastická socha a Mendlovo náměstí se má potenciál stát útulným místem (až na ty lavičky a zábradlí).
Je to 14 dní, co bylo otevřeno rekonstruované Mendlovo náměstí a slavnostně odhalena socha Jaromíra Garguláka. Jako o každé správné brněnské soše se k ní vede intenzivní debata po šalinách i hospodách, fakt je ale ten, že se - jak bylo ostatně předpokladem - okamžitě stala magnetem pro profesionální i amatérské fotografy a je jisté, že si ji lidé zamilují podobně jako Rónovu Žirafu.
Je to taky skvělý příklad toho, jak se můžou vyplatit veřejné prostředky investované do umění ve veřejném prostoru. Tato socha je vůbec nejdražší sochařské dílo porevoluční historie se zapojením veřejných prostředků u nás. To nejdražší je v uvozovkách. Klasické sochařské soutěže jsou u nás dramaticky podfinacovány, takže za ty peníze nic světoborného udělat nejde. Pokud ale chceme mít kvalitní veřejné prostory, nemůžeme na umění škudlit.
Protesty části kulturní obce jsou takovým českým koloritem, který je v tomto případě ale úplně ubohý. Odborná komise měla plné právo - a bylo jim to opakovaně zdůrazňováno - říci, že soutěž není dle jejich názoru kvalitní a že nemá být vybrán vítěz. Šéf komise Zdeněk Fránek ale nic takového nenavrhl, protože si myslel, že uspěje jeho favorit. To se ale nestalo a zvítězilo jiné dílo a on se zachoval jako zamindrákovaný chudák a začal celou soutěž napadat a zpětně ji dehonestovat. Ve fázi tvorby soutěžních podmínek, procesu soutěže i samotného hodnocení ale žádný problém neměl, ten nastal a pak. A pochopitelně s sebou stáhl i další a vznikla z toho klasická česká hysterie.
Nejlepší jsou ty argumenty, že to není dostatečně moderní a že Gargulák není vyštudovaný sochař. Tyhle řeči miluju a vždycky si vzpomenu na podobné řeči ohledně nevystudovaných skladatelů. Třeba takový Francis Poulenc na to taky neměl papír. A světě div se, složil jedny z nejniternějších duchovním děl 20. století.
Gargulákova socha je promyšlená, narozdíl od ostatních návrhů vychází skutečně ze zákonů dědičnosti a dává hluboký smysl, aby právě před klášterem, kde "to" celé vzniklo, stála. A je taky velmi hravá, podobně jako třeba sousoší telefonních budek Maxima Velčovského ve Znojmě.
A bude výborně fungovat i na rekonstruovaném náměstí, odkud konečně zmizely trolejbusy križující šaliny a doprava je teď logicky uspořádaná a hlavně vznikl jakoukoliv těžkou dopravou nerušený pás pro pěší od parčíku u Plovárny až k domům uprostřed.
Nových 30 stromů, které jsou na náměstí/přestupním uzlu, z toho asi 15 nebo 20 přímo na nové hlavní ploše náměstí, bude v budoucnu poskytovat stín i obecně hezké zelené prostředí. Není tam ani metr betonu, ale hezká dlažba s důmyslně řešeným zasakováním i dostatkem prostoru pro kořeny, na parkové úpravě spolupracoval i největší český odborník na tohle, arch. Sendler. Oproti minulosti to bude náměstí plné stromů. Obrovský pokrok.
Samozřejmě, světě div se, ty stromy nejsou hned velké a zelené. Skandál! Na vizoškách je to jinak... Až to obrazí a až se zde objeví stánky s menšími trhy nebo něčím jiným, bude to super místo.
Tedy až na ta zábradlí a lavičky. Ty jsou něco příšerného. Je to zadání města, aby zde byla "antibezdomovecká úprava". To v překladu znamená, že si nesedne vůbec nikdo. Škoda že nikdo nevymyslel třeba Housing First nebo mokré centrum, mohlo se to řešit tak, že kromě lidí bez domova závislých na alkoholu náměstí používá i několik desítek tisíc dalších lidí, kteří mají třeba těžké tašky nebo si chtějí prostě sednout a povídat si. Tyto "individuální" lavičky jsou špatně ve všem a pokud má náměstí začít fungovat opravdu kvalitně, musí se vyměnit za normální věci na sezení.
Že se městský mobiliář a nesmyslná zábradlí musely takto doplácat, je velká škoda, protože jinak by to mohl být od začátku hned skvěle vnímány prostor, takto si budeme muset ještě chvíli počkat, ale jak stromy povyrostou a vznikne tam budka s něčím, uvidíte, že to hned dostane úplně jiný "feeling".
Je to 14 dní, co bylo otevřeno rekonstruované Mendlovo náměstí a slavnostně odhalena socha Jaromíra Garguláka. Jako o každé správné brněnské soše se k ní vede intenzivní debata po šalinách i hospodách, fakt je ale ten, že se - jak bylo ostatně předpokladem - okamžitě stala magnetem pro profesionální i amatérské fotografy a je jisté, že si ji lidé zamilují podobně jako Rónovu Žirafu.
Je to taky skvělý příklad toho, jak se můžou vyplatit veřejné prostředky investované do umění ve veřejném prostoru. Tato socha je vůbec nejdražší sochařské dílo porevoluční historie se zapojením veřejných prostředků u nás. To nejdražší je v uvozovkách. Klasické sochařské soutěže jsou u nás dramaticky podfinacovány, takže za ty peníze nic světoborného udělat nejde. Pokud ale chceme mít kvalitní veřejné prostory, nemůžeme na umění škudlit.
Protesty části kulturní obce jsou takovým českým koloritem, který je v tomto případě ale úplně ubohý. Odborná komise měla plné právo - a bylo jim to opakovaně zdůrazňováno - říci, že soutěž není dle jejich názoru kvalitní a že nemá být vybrán vítěz. Šéf komise Zdeněk Fránek ale nic takového nenavrhl, protože si myslel, že uspěje jeho favorit. To se ale nestalo a zvítězilo jiné dílo a on se zachoval jako zamindrákovaný chudák a začal celou soutěž napadat a zpětně ji dehonestovat. Ve fázi tvorby soutěžních podmínek, procesu soutěže i samotného hodnocení ale žádný problém neměl, ten nastal a pak. A pochopitelně s sebou stáhl i další a vznikla z toho klasická česká hysterie.
Nejlepší jsou ty argumenty, že to není dostatečně moderní a že Gargulák není vyštudovaný sochař. Tyhle řeči miluju a vždycky si vzpomenu na podobné řeči ohledně nevystudovaných skladatelů. Třeba takový Francis Poulenc na to taky neměl papír. A světě div se, složil jedny z nejniternějších duchovním děl 20. století.
Gargulákova socha je promyšlená, narozdíl od ostatních návrhů vychází skutečně ze zákonů dědičnosti a dává hluboký smysl, aby právě před klášterem, kde "to" celé vzniklo, stála. A je taky velmi hravá, podobně jako třeba sousoší telefonních budek Maxima Velčovského ve Znojmě.
A bude výborně fungovat i na rekonstruovaném náměstí, odkud konečně zmizely trolejbusy križující šaliny a doprava je teď logicky uspořádaná a hlavně vznikl jakoukoliv těžkou dopravou nerušený pás pro pěší od parčíku u Plovárny až k domům uprostřed.
Nových 30 stromů, které jsou na náměstí/přestupním uzlu, z toho asi 15 nebo 20 přímo na nové hlavní ploše náměstí, bude v budoucnu poskytovat stín i obecně hezké zelené prostředí. Není tam ani metr betonu, ale hezká dlažba s důmyslně řešeným zasakováním i dostatkem prostoru pro kořeny, na parkové úpravě spolupracoval i největší český odborník na tohle, arch. Sendler. Oproti minulosti to bude náměstí plné stromů. Obrovský pokrok.
Samozřejmě, světě div se, ty stromy nejsou hned velké a zelené. Skandál! Na vizoškách je to jinak... Až to obrazí a až se zde objeví stánky s menšími trhy nebo něčím jiným, bude to super místo.
Tedy až na ta zábradlí a lavičky. Ty jsou něco příšerného. Je to zadání města, aby zde byla "antibezdomovecká úprava". To v překladu znamená, že si nesedne vůbec nikdo. Škoda že nikdo nevymyslel třeba Housing First nebo mokré centrum, mohlo se to řešit tak, že kromě lidí bez domova závislých na alkoholu náměstí používá i několik desítek tisíc dalších lidí, kteří mají třeba těžké tašky nebo si chtějí prostě sednout a povídat si. Tyto "individuální" lavičky jsou špatně ve všem a pokud má náměstí začít fungovat opravdu kvalitně, musí se vyměnit za normální věci na sezení.
Že se městský mobiliář a nesmyslná zábradlí musely takto doplácat, je velká škoda, protože jinak by to mohl být od začátku hned skvěle vnímány prostor, takto si budeme muset ještě chvíli počkat, ale jak stromy povyrostou a vznikne tam budka s něčím, uvidíte, že to hned dostane úplně jiný "feeling".