Úsporný balíček je plný chyb a nedomyšleností a potřebuje veřejnou diskuzi
Nepíšu to vůbec rád, ale myslím, že komunikace vládních představitelů k úspornému balíčku nemůže už být horší. Řeči o tom, že nehodlají ustoupit žádnému tlaku "lobbistů", nejsou projevem síly, ale naopak slabosti. Protože ten balíček je v různých parametrech pro stát nevýhodný a generuje ztráty.
Pozoruhodné je to na straně zatím utajovaných výdajů. (Zdravíme retroaktivní škrtnutí dotací na fotovoltaiku, které si vyfantazíroval Stanjura a za pár týdnů z toho budou vycouvávat.) Na příjmové stránce je to ale spíchlý horkou jehlou a naopak by vláda měla říci, že je to návrh k diskuzi, o kterém chce jednat s představiteli průmyslu a jiných zájmových skupin.
Nulová daň na knihy, 12% na pornočasopisy a 21 % na noviny? Nelze obhájit. Část veřejnosti - ke které potřebujeme dostat informace - prostě čte primárně print. V rámci snahy čelit dezinformacím je tento krok podřezáváním si větve pod sebou. Tištěné noviny mají vymizet samy v rámci změn spotřebitelského chování, ne státním zvýšením ceny.
Zdražení nealka a ponecháním krabičáku za 30 korun? Je to čistá perverze. Problém českého chlastání je mimojiné to, že pivo a víno jsou "levnější než voda" a pokud stát přemýšlí nad rozpočtem tak, že toho musíme vychlastat co nejvíc a tím se budou saturovat příjmy, je to strašné. To, že je víno tak levné, je problém, stejně jako levné lahvové pivo. Chlastání není motorem ekonomiky, naopak ekonomické dopady jsou brutálně minusové.
To stejné platí u kouření, kdy v naprostém rozporu s výzvami odborníků vláda ze všeho nejvíc zdraží zahřívaný tabák. Jde to přímo proti teď schválenému akčnímu plánu v oblasti závislostí, jde to proti zdravotnickým datům.
U hazardu je to to stejné v bleděmodrém, kdy vláda populisticky odmítla napravit selhání z doby Schillerové a dát nejméně nebezpečné loterie do nejnižší sazby, ale navíc odmítla více zdanit tvrdý hazard.
A co je výsledkem této politiky? Zhoršení zdravotního stavu minimálně v porovnání s tím, kdyby se prostřednictvím daňové politiky měnila poptávka i nabídka v těchto oblastech. Je to takto: každý člověk, co přejde z klasických cigaret na náhražky, je potenciální úsporou na zdravotním pojištění. Na individuální úrovni se to projevit nemusí, plošně to víme. Zdravotní dopady kouření papírových cigaret jsou devastační. Stát má dělat všechno proto, aby se tyto cigarety kouřily méně. A nijak jinak, než modelováním nabídky a poptávky v důsledku daňového zatížení podle míry nebezpečnosti to prakticky nemůže ovlivnit.
Pokud se proto bavíme o stabilizaci veřejných rozpočtů, nemůžeme se dívat jen na hypotetické příjmy, ale musíme na to nahlížet komplexně. Když se k tvorbě snižování schodku přistupuje pouze jako k politickému handlu, nejen, že to vypadá prachbídně, ale neodborně připravená změna daní nebude mít výsledek, kde by se z hlediska bilance veřejných výdajů šetřilo. Ten příjem je opravdu jen jedna stránka, existuje i ta druhá, i když se vláda bude tvářit, že ji nevidí.
Chápu, že je to pro koalici složité a že je jich moc a ty debaty jsou náročné. Ale to není argument pro to, aby se tlačilo na odbory, že nemají držkovat a prostě to přijmout, jak to leží a běží, ani že nemá probíhat veřejná diskuze se zástupci průmyslu, že se nemáme zabývat ústavností (škrtnutí dotací na FV), nebo že se nemá diskutovat s odborníky na závislosti. Takto připravený a "odkomunikovaný" úsporný balíček přispívá k nedůvěře ve vládu a oslabuje ji, což je pro nás všechny, kteří nepotřebují návrat Orbánova kamaráda, dost blbá zpráva.
Pozoruhodné je to na straně zatím utajovaných výdajů. (Zdravíme retroaktivní škrtnutí dotací na fotovoltaiku, které si vyfantazíroval Stanjura a za pár týdnů z toho budou vycouvávat.) Na příjmové stránce je to ale spíchlý horkou jehlou a naopak by vláda měla říci, že je to návrh k diskuzi, o kterém chce jednat s představiteli průmyslu a jiných zájmových skupin.
Nulová daň na knihy, 12% na pornočasopisy a 21 % na noviny? Nelze obhájit. Část veřejnosti - ke které potřebujeme dostat informace - prostě čte primárně print. V rámci snahy čelit dezinformacím je tento krok podřezáváním si větve pod sebou. Tištěné noviny mají vymizet samy v rámci změn spotřebitelského chování, ne státním zvýšením ceny.
Zdražení nealka a ponecháním krabičáku za 30 korun? Je to čistá perverze. Problém českého chlastání je mimojiné to, že pivo a víno jsou "levnější než voda" a pokud stát přemýšlí nad rozpočtem tak, že toho musíme vychlastat co nejvíc a tím se budou saturovat příjmy, je to strašné. To, že je víno tak levné, je problém, stejně jako levné lahvové pivo. Chlastání není motorem ekonomiky, naopak ekonomické dopady jsou brutálně minusové.
To stejné platí u kouření, kdy v naprostém rozporu s výzvami odborníků vláda ze všeho nejvíc zdraží zahřívaný tabák. Jde to přímo proti teď schválenému akčnímu plánu v oblasti závislostí, jde to proti zdravotnickým datům.
U hazardu je to to stejné v bleděmodrém, kdy vláda populisticky odmítla napravit selhání z doby Schillerové a dát nejméně nebezpečné loterie do nejnižší sazby, ale navíc odmítla více zdanit tvrdý hazard.
A co je výsledkem této politiky? Zhoršení zdravotního stavu minimálně v porovnání s tím, kdyby se prostřednictvím daňové politiky měnila poptávka i nabídka v těchto oblastech. Je to takto: každý člověk, co přejde z klasických cigaret na náhražky, je potenciální úsporou na zdravotním pojištění. Na individuální úrovni se to projevit nemusí, plošně to víme. Zdravotní dopady kouření papírových cigaret jsou devastační. Stát má dělat všechno proto, aby se tyto cigarety kouřily méně. A nijak jinak, než modelováním nabídky a poptávky v důsledku daňového zatížení podle míry nebezpečnosti to prakticky nemůže ovlivnit.
Pokud se proto bavíme o stabilizaci veřejných rozpočtů, nemůžeme se dívat jen na hypotetické příjmy, ale musíme na to nahlížet komplexně. Když se k tvorbě snižování schodku přistupuje pouze jako k politickému handlu, nejen, že to vypadá prachbídně, ale neodborně připravená změna daní nebude mít výsledek, kde by se z hlediska bilance veřejných výdajů šetřilo. Ten příjem je opravdu jen jedna stránka, existuje i ta druhá, i když se vláda bude tvářit, že ji nevidí.
Chápu, že je to pro koalici složité a že je jich moc a ty debaty jsou náročné. Ale to není argument pro to, aby se tlačilo na odbory, že nemají držkovat a prostě to přijmout, jak to leží a běží, ani že nemá probíhat veřejná diskuze se zástupci průmyslu, že se nemáme zabývat ústavností (škrtnutí dotací na FV), nebo že se nemá diskutovat s odborníky na závislosti. Takto připravený a "odkomunikovaný" úsporný balíček přispívá k nedůvěře ve vládu a oslabuje ji, což je pro nás všechny, kteří nepotřebují návrat Orbánova kamaráda, dost blbá zpráva.