Moje žena před odchodem z domova mívá lehce obsedantní snahu kontrolovat kde co. Zda je zavřená voda, zhasnuté světlo a zda zámek vchodových dveří je opravdu zamknutý na dva západy. V dnešní době si ale uvědomila, jak jsou všechny zdánlivé jistoty nejisté a že se večer můžeme vrátit k domu a jediné, co v ruinách možná najdeme, bude kus roztříštěných dveří s pečlivě zamčeným zámkem. Kdykoli teď odcházíme, podíváme se na sebe a vybavíme si ty tisíce ukrajinských rodin, které odcházejí do neznáma a netuší, kdy a zda vůbec své domovy ještě uvidí. A to je ten lepší případ. Lidé jsou naživu, odcházejí, mají s sebou nejnutnější věci a doufají, že je někde přijmou.