V tom aby se Škromach vyznal
Jedině originální myslitel Zdeněk Škromach dokáže vnést jasno do situace v ČSSD.
O tom, že je Zdeněk Škromach velkým duchem naší politické scény, není pochyb už mnoho let. Jeho exkurz do filosofie, konkrétně vybroušená teorie poznání, kterou se nebojíme označit za „Škromachův teorém“, možná překvapila i jeho obdivovatele.
Do zmatku, s nímž běžný pozorovatel sleduje spory v sociální demokracii, to náhle zaznělo s až neuvěřitelnou přesvědčivostí a jednoduchou jasnou nezpochybnitelností, jak už to u geniálních myšlenek bývá.
Zdeněk Škromach řekl: „O tom nakonec rozhodne sjezd, kdo měl či neměl pravdu.“ Jen tak lehce naklonil hlavu nad mikrofon, ani nezvýšil hlas... A vypálil to! Konec haštěření, přátelé! Jsi předseda nebo pučista? Jsi členem některého z vyjednávacích týmů? Účastnil ses nějaké schůzky u prezidenta? V Lánech? Aha? Sjezd rozhodne!
Jistě, cítíme určitou inspiraci leninskou teorií poznání a jí velmi blízkou tradicí církevních koncilů, nicméně Škromachova aplikace má všechny rysy poctivého filosofického díla: nejen, že oživuje ty nejlepší ideové tradice, ale ještě navíc přináší praktické řešení složité politické situace. Škromach nezůstává v rovině nějakých katedrových profesorských hrátek. Šedivá je teorie, zelený strom života!
V této souvislosti nabývá nové mohutnosti i téměř anticky vyklenutá teze Jeronýma Tejce: „Nikdy jsem nelhal a kdo říká, že jsem lhal, je lhář.“ Samozřejmě, ukazuje se i jistá míra Tejcovy nezkušenosti. Tejc není tak suverénní myslitel jako Škromach. Dodává totiž zcela zbytečně, že „nic neukradl“. A to přitom samozřejmě vyplývá z teze, že „nikdy nelhal“, protože „kdo lže, ten krade“. To bychom si tady opakovali filosofickou a logickou abecedu...
Na druhou stranu: Tejcova myšlenka se skutečně blíží antické hádance „lhář“. Sjezd totiž může rozhodnout, že žádná schůzka u prezidenta nebyla. Pak by se mohlo stát, že Tejc bude v určitém smyslu přece jen „lhář“. Například: Jestliže schůzka nebyla a Tejc říkal, že nikdy neříkal, že nebyla a zároveň říkal, že nikdy nelhal. Neboli: Pokud sjezd rozhodne, že schůzka nebyla, lhal Tejc, když připustil, že byla?
V tom se patrně vyzná pouze Škromach. A je načase, aby odhodil falešný stud a kandidoval na předsedu.
Vyšlo na webu Literárních novin
O tom, že je Zdeněk Škromach velkým duchem naší politické scény, není pochyb už mnoho let. Jeho exkurz do filosofie, konkrétně vybroušená teorie poznání, kterou se nebojíme označit za „Škromachův teorém“, možná překvapila i jeho obdivovatele.
Do zmatku, s nímž běžný pozorovatel sleduje spory v sociální demokracii, to náhle zaznělo s až neuvěřitelnou přesvědčivostí a jednoduchou jasnou nezpochybnitelností, jak už to u geniálních myšlenek bývá.
Zdeněk Škromach řekl: „O tom nakonec rozhodne sjezd, kdo měl či neměl pravdu.“ Jen tak lehce naklonil hlavu nad mikrofon, ani nezvýšil hlas... A vypálil to! Konec haštěření, přátelé! Jsi předseda nebo pučista? Jsi členem některého z vyjednávacích týmů? Účastnil ses nějaké schůzky u prezidenta? V Lánech? Aha? Sjezd rozhodne!
Jistě, cítíme určitou inspiraci leninskou teorií poznání a jí velmi blízkou tradicí církevních koncilů, nicméně Škromachova aplikace má všechny rysy poctivého filosofického díla: nejen, že oživuje ty nejlepší ideové tradice, ale ještě navíc přináší praktické řešení složité politické situace. Škromach nezůstává v rovině nějakých katedrových profesorských hrátek. Šedivá je teorie, zelený strom života!
V této souvislosti nabývá nové mohutnosti i téměř anticky vyklenutá teze Jeronýma Tejce: „Nikdy jsem nelhal a kdo říká, že jsem lhal, je lhář.“ Samozřejmě, ukazuje se i jistá míra Tejcovy nezkušenosti. Tejc není tak suverénní myslitel jako Škromach. Dodává totiž zcela zbytečně, že „nic neukradl“. A to přitom samozřejmě vyplývá z teze, že „nikdy nelhal“, protože „kdo lže, ten krade“. To bychom si tady opakovali filosofickou a logickou abecedu...
Na druhou stranu: Tejcova myšlenka se skutečně blíží antické hádance „lhář“. Sjezd totiž může rozhodnout, že žádná schůzka u prezidenta nebyla. Pak by se mohlo stát, že Tejc bude v určitém smyslu přece jen „lhář“. Například: Jestliže schůzka nebyla a Tejc říkal, že nikdy neříkal, že nebyla a zároveň říkal, že nikdy nelhal. Neboli: Pokud sjezd rozhodne, že schůzka nebyla, lhal Tejc, když připustil, že byla?
V tom se patrně vyzná pouze Škromach. A je načase, aby odhodil falešný stud a kandidoval na předsedu.
Vyšlo na webu Literárních novin