Leoš Heger je zřejmě mnohem tvrdší chlapík, než se na první pohled zdá, navíc za ním číhají jestřábi už dlouho snící o tvrdé reformě nemocnic. Lékaři jsou v pasti. Zprofanovaná teze, že si berou jako rukojmí pacienty se obrací v mnohem vážnější problém: lékaři se v určitém smyslu stávají rukojmím politiků: zmatení pacienti budou nakonec rádi, když jim vláda vrátí alespoň nějaké lékaře…

Lékaři prohrávají
Zpočátku se zdálo, že veřejnost uznává, že lékaři jsou bídně placeni, že mají nárok bojovat s vládou o lepší podmínky pro svoji práci a že to dělají i v zájmu pacientů. Zasvěcenější publikum uznávalo pak například i to, že systém vzdělávání doktorů připomíná otrockou práci…

Už to neplatí. Vláda první nápor ustála. Médii se prohnala série reportáží o ohrožených rodičkách a kojencích a lékaři v očích veřejnosti začínají vypadat jako nezodpovědní vyděrači, kteří myslí jen na sebe.

Je to ideální situace pro provedení reformy, restrukturace, transformace, či jakým slovem to politici nazvou, nemocnic. O té se mluví už dvacet let, ale zatím se jí vždy politici báli provést důsledně, byla to příliš citlivá věc ve vztahu k pacientům-voličům.

Nyní pacienti vidí, že s lékaři je prostě třeba zatočit a že ten, kdo to s nimi myslí dobře je vláda, nikoli doktoři…

Nedůvěryhodní politici
Ne, že by nějaká transformace nebyla zapotřebí. Názor, že v Česku je příliš mnoho nemocnic, respektive akutních lůžek je legitimní. A je to problém, s drobnou nadsázkou: nemocnice v každém i menším městě, tři vedle sebe v jednom okrese, všechny podobné, všechny nakupující tytéž drahé přístroje, tedy neracionální systém, plýtvání, korupční prostředí…

Problém ještě větší je v tom, že politici nejsou důvěryhodní. Nejenom obecně, ale i v této konkrétní věci: že totiž chtějí rozumnou transformaci nemocniční sítě a že v jejím rámci ušetří na platy lékařů a systém zracionalizují.

Politici totiž budou nadále bojovat zároveň za reformu i za to, aby právě v regionu, odkud pocházejí, nemocnice přežila bez větších ztrát… Pravděpodobnost, že se tak žádné peníze neušetří, je dost velká.

Nicméně: zdá se, že v dané chvíli už nemají lékaři šanci na vítězství. Čas pracuje proti nim, veřejná hysterie stoupá, politici začínají předvádět stavbu polních nemocnic… A navíc je velmi pravděpodobné, že část, možná velká část doktorů začne postupně výpovědi stahovat.

Lepší by bylo, aby lékaři na nějaký kompromis dnes přistoupili a uchovali si vzezření mocného protivníka, který může vládu opět přitlačit ke zdi, pokud nebude schopna – což je dost pravděpodobné - se zdravotnictvím racionálně nakládat.

Pokud z nich politici ztratí strach a u veřejnosti ztratí kredit, bude to zlé: pak budou pacienti opravdu vydáni všanc politikům.

A jedno je jisté: politici nás nevyléčí.