Stal se prezidentovým mluvčím Irvine Welsh?

Zdá se, že to není náhoda. Vydání českého překladu Heráků, románu Irvina Welshe a inovovaného vydání Hovorů z Lán prezidenta Miloše Zemana si jsou velmi blízké nejenom datem, ale i stylem, jazykem, charakteristikou postav, pohledem na společnost...

Heráci jsou vlastně prvním dílem slavného Trainspottingu, i když je Welsh napsal později. Každopádně popisují především život, myšlenky, pocity... hlavně skotských feťáků – inteligentních, nešťastných, jemných, citlivých, ztracených i primitivních, násilnických, tupých...A ve druhém plánu i atmosféru v Británii za vlády Margaret Thatcherové.

Jazyk je drsný a kniha nepobaví každého. Má ale rozhodně spád a invenci. Tady typická ukázka: „...že je ufňukanej měšťák, takovej ten živnostník, jaký Thatcherka miluje, nechápavej, duchovně mrtvej, mentálně omezenej píčus, co imrvére roztrubuje, jak tvrdě maká na svoji rodinu. Tím myslí, že my máme držet hubu a nechat si srát na hlavu pro jeho dobro. Píčus ovšem zapomíná, že jeho rodinu známe: tlustou hamižnou hromadu sraček, kterou má za manželku, i nezáživný mutanty, jejich potomky. Tak si říkám: rodinu si strč do prdele, ty kundí ksichte, je to špinavá chamraď, kterou by měli vyhubit dřív, než po tobě převezme živobytí a přivede na tenhle svět ještě víc nudy a zla, jako by to už teď nebylo k nevydržení. Tak si nech ty kecy na koledu, čůráku." (Irvine Welsh: Heráci, Argo 2014, str. 36)

I prezident Zeman je nepochybně dlouhodobě zasvěceným, poučeným a vtipným pozorovatelem a glosátorem stavu české společnosti a podoby některých význačných figur. Doposud ale jakoby jeho stylu něco chybělo. Nedělní Hovory z Lán naznačují, že prezident to ví a pracuje na tom.

V relativně krátkém čase této rozhlasové relace použil slova „zkurvit“, „kunda“ a „kurva“ a i v obecnějších pasážích byl nabitý invencí. Třeba když hovořil o „pražské lumpenkavárně“ nebo chválil Vladimira Putina, respektive říkal, že jestli mu na jeho režimu něco vadí, tak to, že nepozavíral víc oligarchů jako je Chodorkovskij.

Jistě, Zemanův jazyk stále nedosahuje Welshovy dynamičnosti. Ale jsetli oba muži skutečně spolupracují, mohou už příští Hovory z Lán přinést další výrazný pokrok. Třeba se konečně dozvíme, kdo z našich politiků je „kundí ksicht“ a která politická strana je pouhou „hromadou sraček“.

Případně, koho je třeba vyhubit.


Vyšlo na webu Literárních novin