O kapitalismu, rozdělené společnosti, nemorální současnosti a etických výzvách budoucnosti.

Kniha britského ekonoma Paula Colliera „Budoucnost kapitalismu“ se snaží analyzovat stav tohoto systému, snaží se odhalovat jeho klíčové problémy – a s jistým optimismem předkládá možnosti jeho nápravy – nikoliv demontáže. Pro čtenáře by mohla být docela dobrým pendantem knihy Jakuba Trnky o díle Erazima Koháka. Tam, kde Kohák mluví o „humanistickém socialismu“, hovoří Collier o „morálním kapitalismu“. Nechci se však pouštět do zevrubné recenze jeho tezí, a vlastně ani do klíčového tématu jeho knihy – budoucnosti kapitalismu – mnohem více mě zaujalo několik málo stran v první třetině knihy. Ty se snaží analyzovat příčiny a důvody stále více se štěpící společnosti Západu. O rozdělené společnosti slyšíme a čteme stále, ať již je to kniha Martina Řezníčka „Rozdělené státy“, analýzy Daniela Prokopa v „Slepých skvrnách“ nebo poštěkávání na téma téma pražské kavárny a pragocentrického nevnímání venkova. Málokde je však snaha o pochopení tohoto problému dovedena až za jeho projevy – sociální, mzdové, psychologické… A právě o to se Paul Collier ve své knize pokouší.
Opravdu přesvědčivě dokazuje, že ekonomie je skutečně společenskou vědou, která musí vzít do hry nejen dějiny a filozofii, ale také psychosociální projevy a kořeny lidského chování. I proto pracuje na počátku své knihy s pojmy psychologa Jonathana Haidta a jeho práce „The Righteous Mind“ (česky Morálka lidské mysli: proč lidi rozděluje politika a náboženství, Praha 2013). Ten definoval šest základních hodnot, ke kterým se lidé upínají: loajalita, férovost, svoboda, autorita, péče a posvátnost. Právě v jejich vyrovnané roli v životech lze pak pozorovat a hodnotit kvalitu života či celého systému. Vybaven také tímto aparátem se Collier snaží popsat na zjednodušeném modelu příčiny společenské frustrace a rozdělení. V kapitole „Úpadek morálního státu: Jak došlo k rozkladu sociálnědemokratických společenství“ pracuje s pojmy jako je identita a uznání.
Předpokládá (zjednodušeně), že každý člověk má přinejmenším dvojí identitu – národní a profesní, přičemž důležitým aspektem života je uznání, jež je ve spojení s danou identitou spojeno. Zde sáhne do historie a popisuje západní svět po druhé světové válce jako místo s relativně nízkou příjmovou nerovností, zato vysokou prestiží národa. V tomto případě převažuje národní identita nad tou profesní – a je zároveň přítomna ve většině společnosti. Je s ní tedy spojeno uznání, rovnoměrně vnímané onou většinou. V dalším vývoji se ovšem zvyšuje komplexita – čím dál více lidí si obstarává kvalitní vzdělání. Vzniká tak stále silnější skupina kvalifikovanějších, kteří začnou dávat přednost profesní identitě před identitou národní – nehledě na to, že je jejich kvalifikace předurčuje k vyšším mzdám a narůstá tedy i ekonomická rozdílnost. Zásadní změna se odehraje v „uznání“, které je ve společnosti stále výrazněji přičítáno profesním identitám nežli obecné identitě národní. A důsledkem je postupné rozevírání nůžek ve vzájemném vnímání obou skupin. Jak píše Collier „Těžko může být pochyb o tom, že se naše společnost rozdělila na dva protilehlé tábory. První z nich tvoří osoby s nadprůměrným příjmem, které se na úkor národní identity upnuly ke své profesi, a druhý lidé s nižší společenským postavením, kteří se naopak k národní identitě přimykají.“ Nezapomene dodat, že po příkladu Trumpa, brexitu či Le Pen jsou si této polarizace obě skupiny vědomy.
Důležitým výsledkem tohoto rozdělení je pak (kromě jiného) ztráta důvěry, která je dle Colliera zásadní pro budování recipročních vztahů ve společnosti – na kterých fungující společnost stojí. Sám autor logicky přiznává, že daný model je příšerně zjednodušující – považuje ho však za fungující, neboť je oproštěn od podružných důvodů a projevů. V následujících pasážích poté hledá cestu k řešení tohoto objektivního problému, například v hledání možnosti společné identity, přičemž předpokladem je vůbec pochopení důvodů tohoto rozdělení.
Kniha pracuje s pojmy jako je „morální firma“, „geografická či globální propast“ či „obroda inkluzivní politiky“ a obsahuje mnoho témat k diskusi a přemýšlení. Není a nemůže být automatickým receptem nápravy světa – v mnoha ohledech se pohybuje na hranici politické naivity. Když jsem ji však na začátku jako jistý pendant srovnal s Kohákovým „humanistickým socialismem“, příliš jsem nepřeháněl. Collier hledá uvnitř kapitalistického systému cesty pro posílení veřejné politiky, solidarity a nebrání se úvahám o modelech regulací, daňové zátěže apod. Je přitom nedůvěřivý k paternalistickým socialistickým systémům a možná naopak příliš důvěřivý ve schopnost „sobeckého“ kapitalismu najít lidskou tvář. Každopádně, ke čtení rozhodně doporučuji.

COLLIER, Paul: Budoucnost kapitalismu. Tváří v tvář novým úzkostem, Argo, Praha 2020, 288 s.