Kdo je muž, který ve Slovinsku porazil premiéra Janšu?
Ve dvoumilionovém Slovinsku o víkendu proběhly parlamentní volby, které skončily celkem fatální prohrou současného populistického premiéra Janši a jeho pravicové konzervativní Slivinské Demokratické Strany (SDS). Kdo je Robert Golob, zřejmě budoucí premiér Slovinska? A jakým směrem se země pod jeho vedením bude pravděpodobně ubírat?
Se ziskem 34,5 % hlasů v neděli ve Slovinsku vyhrálo parlamentní volby liberální zelené Hnutí Svoboda (Gibanje Svoboda) pod vedením Roberta Goloba. Dosavadní premiér Janez Janša, se kterým je spojeno několik korupčních kauz, tak nejspíš nebude součástí příští slovinské vlády. Za úplatek pro finskou zbrojařskou firmu, se kterou chtěl zprostředkovat obchod za téměř 300 milionů EUR, byl dokonce odsouzen. Janša bývá též často kritizován za následování autoritářského stylu maďarského premiéra Viktora Orbána či podporu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Právě kontroverzní kauzy, spolu s omezením financování národní tiskové agentury a tlaku na média, pravděpodobně zapříčinily fatální prohru tohoto ostříleného politika.
Pětapadesátiletý expert na energetiku Robert Golob ale v politice také není žádným nováčkem. Jeho vazby na politické kruhy sahají až do konce 90. let k Liberální demokracii Slovinska (LDS), největší a nejvlivnější straně v historii Slovinska, která zemi vládla v letech 1992 až 2004. Golob byl jedním z tajemníků této strany o po jejím rozpadu zastával tajemnické a podobné funkce v mnoha dalších stranách, které se snažily v odkazu LDS pokračovat. Podporoval ho také starosta Lublaně, Zoran Janković, který proslul mnoha korupčními skandály a směrováním městských peněz svým přátelům a rodinným firmám. Jeho strana Pozitivní Slovinsko, které byl Golob také součástí, sice v roce 2011 vyhrála volby. ale nepodařilo se jí sestavit vládu.
Díky bezmála patnácti rokům působení ve vedení státem nepřímo vlastněné energetické společnosti GEN-I a obrovským manažerským odměnám se Golob stal milionářem. Vazby v médiích, dalších státních firmách, předchozí politické kontakty a neomezený rozpočet, tím vším v těchto volbách jednoduše zničil veškerou konkurenci. Cesta k jeho vítězství pak vedla skrze silnou proti-Janšovskou rétoriku, která dobře odrážela náladu ve společnosti.
Společnost GEN-I také investovala nemalé částky do zelené energie a snížila ceny elektřiny pro své uživatele tím, že rozbila oligopol, který měly ostatní státní společnosti po roce 2000. Kvůli těmto investicím do solární energie zahraniční média nepravdivě vykreslují Goloba a jeho stranu jako „zelenou“. Jejich kampaň však neměla s ochranou životního prostředí mnoho společného. Nicméně důraz na moderní sociální stát, podporu občanské společnosti a environmentální politiku jsou se stranou často spojovány. Otázkou je, zda skutečně oprávněně.
Nyní nicméně musí vítězné Hnutí Svoboda najít v parlamentu spojence, aby po letech pravicové vlády skutečně došlo ke změně, pro kterou se slovinští voliči jednoznačně vyslovili. Nejpravděpodobnějšími koaličními partnery se jeví zkušení Sociální Demokraté se ziskem 6,6 % a ekologicky orientovaná Levice se ziskem 4,4 %. Takovýto blok by získal jasnou většinu 53 křesel z celkových 90 míst.
Tyto volby zároveň sledují neblahý trend posledních let, takzvanou „Výrobu souhlasu“, popsanou americkým politickým filosofem Noamem Chomskym. Dle zjištění agentury Valicon až 46 % voličů volila takticky, tedy s cílem „porazit vládní hnutí SDS“ a nikoliv podle svých skutečných preferencí. Na to bohužel doplatili i slovinští Piráíti. Na prvním místě, na základě jejich programu, který se do jisté mítry kryl s programem vítězného Hnutí Svoboda, by je volilo až 50 000 voličů, čímž by překročili 4% hranici nutnou pro vstup do sněmovny. Dvě třetiny z těchto voličů však dalo přednost taktickému hlasu pro Hnutí Svoboda, jež bylo v předvolebních průzkumech favoritem voleb i díky Golobovým silným vazbám vazbám na mnohá média, která tak ostatním opozičním stranám dávala znatelně menší prostor.
Evropa by i tak zřejmě mohla mít ve Slovinsku silného partnera při projednávání Green Dealu a dalších environmentálních a sociálních dohod, především však díky stranám, které budou pravděpodobně s Golobem v koalici.
Se ziskem 34,5 % hlasů v neděli ve Slovinsku vyhrálo parlamentní volby liberální zelené Hnutí Svoboda (Gibanje Svoboda) pod vedením Roberta Goloba. Dosavadní premiér Janez Janša, se kterým je spojeno několik korupčních kauz, tak nejspíš nebude součástí příští slovinské vlády. Za úplatek pro finskou zbrojařskou firmu, se kterou chtěl zprostředkovat obchod za téměř 300 milionů EUR, byl dokonce odsouzen. Janša bývá též často kritizován za následování autoritářského stylu maďarského premiéra Viktora Orbána či podporu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Právě kontroverzní kauzy, spolu s omezením financování národní tiskové agentury a tlaku na média, pravděpodobně zapříčinily fatální prohru tohoto ostříleného politika.
Pětapadesátiletý expert na energetiku Robert Golob ale v politice také není žádným nováčkem. Jeho vazby na politické kruhy sahají až do konce 90. let k Liberální demokracii Slovinska (LDS), největší a nejvlivnější straně v historii Slovinska, která zemi vládla v letech 1992 až 2004. Golob byl jedním z tajemníků této strany o po jejím rozpadu zastával tajemnické a podobné funkce v mnoha dalších stranách, které se snažily v odkazu LDS pokračovat. Podporoval ho také starosta Lublaně, Zoran Janković, který proslul mnoha korupčními skandály a směrováním městských peněz svým přátelům a rodinným firmám. Jeho strana Pozitivní Slovinsko, které byl Golob také součástí, sice v roce 2011 vyhrála volby. ale nepodařilo se jí sestavit vládu.
Díky bezmála patnácti rokům působení ve vedení státem nepřímo vlastněné energetické společnosti GEN-I a obrovským manažerským odměnám se Golob stal milionářem. Vazby v médiích, dalších státních firmách, předchozí politické kontakty a neomezený rozpočet, tím vším v těchto volbách jednoduše zničil veškerou konkurenci. Cesta k jeho vítězství pak vedla skrze silnou proti-Janšovskou rétoriku, která dobře odrážela náladu ve společnosti.
Společnost GEN-I také investovala nemalé částky do zelené energie a snížila ceny elektřiny pro své uživatele tím, že rozbila oligopol, který měly ostatní státní společnosti po roce 2000. Kvůli těmto investicím do solární energie zahraniční média nepravdivě vykreslují Goloba a jeho stranu jako „zelenou“. Jejich kampaň však neměla s ochranou životního prostředí mnoho společného. Nicméně důraz na moderní sociální stát, podporu občanské společnosti a environmentální politiku jsou se stranou často spojovány. Otázkou je, zda skutečně oprávněně.
Nyní nicméně musí vítězné Hnutí Svoboda najít v parlamentu spojence, aby po letech pravicové vlády skutečně došlo ke změně, pro kterou se slovinští voliči jednoznačně vyslovili. Nejpravděpodobnějšími koaličními partnery se jeví zkušení Sociální Demokraté se ziskem 6,6 % a ekologicky orientovaná Levice se ziskem 4,4 %. Takovýto blok by získal jasnou většinu 53 křesel z celkových 90 míst.
Tyto volby zároveň sledují neblahý trend posledních let, takzvanou „Výrobu souhlasu“, popsanou americkým politickým filosofem Noamem Chomskym. Dle zjištění agentury Valicon až 46 % voličů volila takticky, tedy s cílem „porazit vládní hnutí SDS“ a nikoliv podle svých skutečných preferencí. Na to bohužel doplatili i slovinští Piráíti. Na prvním místě, na základě jejich programu, který se do jisté mítry kryl s programem vítězného Hnutí Svoboda, by je volilo až 50 000 voličů, čímž by překročili 4% hranici nutnou pro vstup do sněmovny. Dvě třetiny z těchto voličů však dalo přednost taktickému hlasu pro Hnutí Svoboda, jež bylo v předvolebních průzkumech favoritem voleb i díky Golobovým silným vazbám vazbám na mnohá média, která tak ostatním opozičním stranám dávala znatelně menší prostor.
Evropa by i tak zřejmě mohla mít ve Slovinsku silného partnera při projednávání Green Dealu a dalších environmentálních a sociálních dohod, především však díky stranám, které budou pravděpodobně s Golobem v koalici.